... jsem česká 'lůza' s arabskými kořeny. To jen mé nejspíše poněkud zavádějící příjmení mě v očích některých diskutujících kolegů bloggerů odstěhovalo do krachujícího Řecka, aniž by dotyční použili například Google a lehce zapátrali; ale co, mýlit se je lidské a doufám, že tímto článkem uvedu několik věcí na pravou míru - a k pár dalším se vyjádřím.
"milá autorko pššššššššššššššt další na řadě mohou být řekové" - takto se vyjádřil k mému poslednímu blogu jeden z diskutujících. No dobrá, Kandoussi možná zavání řečtinou, ale chyba lávky, vážení kolegové, jedná se o příjmení marocké. Jsem vlastně z jedné čtvrtiny Arabka, jelikož otec se narodil v Alžírsku a dědeček pochází z Maroka.
Nikdy jsem ho nepoznala - před několika lety jsem se ho neúspěšně snažila kontaktovat přes marockou ambasádu a to bylo vše - ale z vyprávění o něm vím, že LZE respektovat a přijmout cizí kulturu, aniž by se člověk vzdal té své.
Když si totiž v šedesátých letech M'hamed řečený Eddy, student elektroinženýrství v Paříži, vzal mou babičku, nikdy jí nepřikazoval, aby se zahalovala, a taktéž ji nenutil do své víry. Nikdy ji nijak neomezoval, neponižoval ji a nezacházel s ní jako se svým majetkem.
Když přicestoval na návštěvu do Československa, jedl tu všechno, dokonce i vepřové, nikdy nikomu nic nezakazoval a necítil se být neustále uražen. Naučil se také velice dobře česky, a ačkoliv v tehdejší socialistické společnosti malého města musel být arabský návštěvník celkem kuriozitou, brzy se stal velmi oblíbeným. Rád se vybraně oblékal, byl velice kultivovaný, vzdělaný, muzikální a měl skvělý smysl pro humor.
Dnes se bohužel naprostá většina Arabů v Evropě chová hulvátsky, povýšeně, násilnicky a bez jakéhokoliv respektu ke kultuře a zvykům země, ve které přebývají - jsou tedy naprostým opakem mého dědečka. Někdy si říkám, jak by bylo zajímavé, kdybych s ním bývala byla v kontaktu; o kolika věcech bychom mohli hovořit. Co si asi myslí o multikulturalismu? Je pořád tak liberální jako býval zamlada, nebo ho silná arabizace Alžírska po dekolonizaci přiměla k radikálnějším projevům jeho víry? A opravdu hrál tenkrát uprostřed vinárny na hřeben, když měla kapela pauzu...?
Každopádně já nejsem ani Řekyňka, ani Romka (i tento názor už se k mému pobavení objevil). Jsem osmnáctiletá studentka s cizokrajnými geny - a pochopením pro demonstrující na Václavském náměstí, k nimž jsem se nepřipojila ze dvou důvodů:
Proto, že nemám v oblibě masové akce (kromě koncertů metalových kapel, včetně té, ve které působím), a také proto, že se stále neřeší otázka, co bude dál, což dle mého názoru byl hlavní problém hned po Sametové revoluci. Komunisté jsou špatní, svrhněme tedy komunisty! A tak se svrhli komunisté. Díkybohu. Ale dál? To už ani Václav Havel netušil. Jako by chyběla jasná koncepce a plán, proto nabral postkomunistický kapitalismus hned od začátku špatný směr. A následky... vidíme dnes.
Jestli mám být lůza jen proto, že chápu a sdílím naštvanost lidí při pohledu na nucené utahování svých opasků na straně jedné a bezohledné krádeže a rozhazování na straně druhé, pak prosím, nevadí mi to. Bylo však pro mě překvapením číst tato slova od slečny, která je jen o několik málo let starší než já. Mě doma učili slušnému vychování a respektu k druhým, zejména ke starším. Sama jsem se později naučila i jakési slušnosti novinářské, čili některé výrazy bych zkrátka nepoužila, a přestože chápu, co svým článkem chtěla bloggerka říci, zaprvé s ní nesouhlasím a zadruhé se domnívám, že místy poněkud přestřelila.
Zde tedy vidíte, jak snadno se lze dostat z Alžírska na Václavák a hned poté na blog slečny Krausové - závěrem bych chtěla poděkovat všem těm, kdo mě v diskusích nazvali Řekyní, za inspiraci k myšlenkovým pochodům vedoucím k sepsání tohoto článku...!
