Ráda bych se blíže vyjádřila ke svému článku Na druhé straně zdi (15.9.2010) a zejména ke komentářům v jeho diskuzi. Jelikož podle "dukátových pravidel" serveru iDnes nemám možnost v diskuzi přispívat více než jedním příspěvkem, píši samostatný blog - a bude hodně o čem psát.
Nejdříve bych asi měla vysvětlit situaci ve své rodině, jejíž jedna polovina - z otcovy strany - je výrazně protikomunistická a druhá - z matčiny strany - se řadila do tehdejší tzv. střední třídy (to, co dnes již téměř vymizelo). Můj pradědeček si odseděl deset let ve vězení, on i jeho rodina přišli o postavení a majetek. Je pochopitelné, že lidé, kteří si prošli něčím takovým, rozhodně nebudou zastánci režimu, proto rozumím těm z diskutujících, kdo uvedli, že byli pronásledováni StB a dalšími organizacemi. Rodina z matčiny strany byla naproti tomu jednou z mnoha a mnoha v celé republice, které se sice řídily podle pravidel režimu, ale nikdy nebyli zapálení komunisté a rozhodně se nikdy nesnížili k tomu, aby si službami ve prospěch soudruhů zajistili lepší živobytí. Z jakého důvodu se o tom zmiňuji? Abyste pochopili, že jsem v naší rodině byla seznámena jak se zvěrstvy totality, tak s jejími světlými stránkami oproti dnešku. Že totalita nemá žádné světlé stránky už proto, že je to totalita? To je dobrý argument. Ráda na něj budu reagovat.
Ve svém předešlém blogu jsem slovem "totalita" mínila těch čtyřicet let nadvlády KSČ v naší zemi, nikoli pojem totalita obecně. Samozřejmě, žádná totalita není dobrá, jelikož popírá základní lidská práva, zejména tedy svobodné volby, svobodu slova, tisku, a tak bych mohla pokračovat. Jsem si vědoma toho, že komunisté spáchali spoustu zločinů. Jsem si vědoma toho, že to rozhodně nebyla skvělá doba a také nikde nepíši, že byla. Nicméně podívejte se na to, co s námi udělala svoboda za těch posledních dvacet let.
Vytratila se lidská slušnost, solidarita, nějaké morální zásady. Důležité jsou dnes ostré lokty, kterými si musíme vypomáhat, když "bereme osud do vlastních rukou". A kdo jedná dle své osobní morálky, jež mu zabraňuje ve využití ostrých loktů, může se jít zahrabat, není-liž pravda? Jak byl tvrdý komunismus, stejně tak tvrdý je dnes kapitalismus, který jsme si vybudovali. Školství, jež u nás bylo jedno z nejlepších na světě, kleslo na nemyslitelnou úroveň. Proč? Protože jsme po roce 1989 udělali generální čistku a bez rozmyslu se zbavovali všeho "komunistického", ano, taková byla kritéria. Nesoudilo se podle toho, zda bylo něco dobré či špatné, ale zda to bylo komunistické či nekomunistické. A trvá to dodnes. Z pracujícího lidu jsme se stali lidem žebrajícím o pracovní místa. Ti, kteří mnohdy celý život pracovali, dnes skončili s holýma rukama, zatímco exekutoři, páni všeho tvorstva, holé ruce nemají; mají hole v ruce a šup šup, ihned potrestat toho, kdo nezvládl ekonomickou krizi a dostal se do dluhového kolotoče. Jó, s tím jste měli počítat, kapitalismus holt není žádná sranda - jeho zločiny však nejsou vidět tolik, jako nespravedlivé věznění a popravy lidí, kteří byli před šedesáti lety komunistickému režimu nepohodlní.
Stále je to O nás bez nás, tehdy i dnes. Místo rudé totality tu dnes máme modrou totalitu peněz, které všechno diktují a řídí. Namísto prázdných ideologických řečí soudruhů v rozhlase a televizi nyní posloucháme stejně prázdné a nesmyslné předvolební sliby a urážky pánů politiků na adresu svých oponentů. Je mi špatně z obojího.
Výhodou je, že dnes už můžu napsat vlastní názor, proto je mi jasné, proč vám leží v žaludku má následující slova: "To, v čem žijeme dnes (váhám, zda to nazvat demokracií), je to samé. Jde čistě o pocit. Smíme říkat co chceme, psát co chceme, poslouchat co chceme, volit koho chceme, cestovat kam chceme. Problém je však v tom, že kromě onoho opojného vnitřního pocitu, že NEJSME omezeni nikým mocným, nám to kolikrát k ničemu není."
Chápu vaše rozhořčení a názor, že výše citovaná slova zavání nihilismem. Je to má chyba, jelikož jsem ihned po onom tvrzení nepředložila své důvody PROČ si myslím, že to tak je. Tady jsou.
Smíme říkat co chceme. Ale ani dnes nás nikdo z těch "mocnějších" neposlouchá. Naše názory si můžeme takříkajíc strčit za klobouk, protože - řekněme si to upřímně - kdo z těch nahoře je řeší? Kdyby je řešili, nevypadalo by to v této zemi tak trochu jinak?
Smíme psát co chceme. Díkybohu za to. Přesto je však kvalitních a nezaujatých novin/časopisů málo. A pokud se někomu nelíbí to, co napíšeme, neseme následky. Důkazem mého tvrzení je například autor jednoho z příspěvků v diskuzi u blogu Na druhé straně zdi.
Smíme cestovat kam chceme. I to je samozřejmě dobře, nejsem nevděčná, bývala bych se nikdy nepodívala do Británie a dalších zemí. Pravda je však taková, že na mnoha místech v zahraničí vidíme, o kolik tady zaostáváme.
Smíme volit koho chceme. Přesto po volbách nadáváme, nikdy nejsme spokojeni a je známým faktem, že počet volících občanů se stále snižuje. Jak je to možné, když konečně máme svobodné volby? Přestalo snad fungovat ono pravdlo principu? Anebo nemáme koho volit? Dokonce i lidé, kteří po roce '89 k volbám pravidelně chodili, tento rok nevolili se slovy "Není koho". Co se týče nové vlády, jsem si, narozdíl od mnoha spoluobčanů, jistá, že ještě uvidíme zač je toho loket. Připravte si opasky.
Něco změnit mohou jen mladí lidé. Jenže! Převážná většina z nich o politice nic neví, vědět ani nechce a budoucnost státu je nezajímá. Další jsou zarytými anti-komunisty a "přemlouvají bábu", aniž by se pokusili zaujmout objektivní postoj. A ti ostatní jsou nemilosrdně smeteni - pokud se nepřizpůsobí většině.
Pokud je mi tedy sedmnáct, nemám právo říct, co si myslím, protože jsem v té době nežila, a tak tomu nerozumím? Kolik lidí by podle tohoto pravidla nemělo psát o 2.sv.válce, popř. dřívějších událostech? Někdo mi doporučuje, ať místo psaní blogů kouřím trávu, piju a věnuji se milostným hrátkám, načež konstatuje, že jsem naivní chudáček, další mě oslovuje blahosklonně "Milá holčičko".
To jste asi zapomněli, kdo stál za Sametovou revolucí - a v podstatě za všemi možnými revolucemi v průběhu historie. Mládež, ano. Asi by vám nebylo příjemné, kdybyste před pětadvaceti lety, před revolucí, slyšel: "Milý chlapečku, vy jste ale naivní chudáček, vůbec tomu nerozumíte."
Tolik k otázce věku, která souvisí s otázkou vyspělosti. A já si skutečně nemyslím, že bych byla jako některé slečny, které píší "AsI tAkHlE =)".
Také chci reagovat na názor, že si smím vybírat, tak mám vybírat a neremcat. Lze to převést do časů před třiceti lety. Máš práci? Máš. Uživíš rodinu? Uživíš. Tak neremcej.
Smím si vybírat a smím také remcat. Nevidím důvod, proč nedělat obojí.
Jsem si vědoma i toho, že mohu vypadat jako někdo, kdo se komunismu zastává. Vůbec ne. Já pouze kritizuji současnost a odkazuji se k minulosti. Zdá se totiž, že (cituji naši profesorku češtiny): "jsme vyhodili komunismus oknem a on se vrátil v podobě neoliberalismu, tvářícího se jako kapitalismus ze Západu".
Jinými slovy, stále je to tak, že Kdo nejde s námi, jde proti nám. Dříve to bylo tak, že kdo nebyl komunista, byl automaticky anti-komunista. Dnes je to naopak.
