Možná že nás čeká předvánoční humor v podobě nařízení povinného očkování proti covidu

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Já chápu ten úmysl. Naočkovat všechny a mít míň starostí, méně nemocných na JIPce. Povinné očkování lze snad nařídit kdekoliv, jenom ne v Česku. Myslet si, že to možné je - svědčí o nedostatku pochopení mentality národa.

Máme povinnost uzavřít povinné ručení na své automobily, přesto mnoho řidičů nemá povinné ručení a vesele si jezdí. Zrovna tak se jezdí bez pásů, bez dálničních známek, telefonuje se nezřídka při řízení. Jezdí se dokonce i při zákazu řízení a po požití nějakého toho kalíšku. Jezdí se bez technické kontroly. Kašleme na zimní pneumatiky.

Máme povinnost posílat pravidelně děti do školy. Přesto je velká skupina obyvatel, která tak nečiní. Nemluvím o povinnostech o kontrole komínů, dodržování zákazu prodeje cigaret a alkoholu puberťákům.

Zkrátka jsme rebelové a to co je nařízeno chápeme tak, že to platí pro ostatní, ne pro nás.

Těžko se bude nařizovat povinné očkování i ve zdravotnictví. Nejde přesvědčit o nutnosti očkování třeba tu část lékařů, která léčí homeopaticky. To by bylo proti jejich přesvědčení. Ledaže by se očkovalo destilovanou vodou.

Nelze to nařídit ani vojákům, ani policajtům. Propustit je jenom proto, že se nechtěli naočkovat je ošemetné, protože mohou odejít z pracovního poměru. Není dost policajtů, ani vojáků. Není dost ani učitelů, chybí i zaměstnanci v sociálních službách, kteří by se měli rovněž povinně naočkovat.

Nařídit povinné očkování je opravdu nesmysl. Zvláštní druh humoru. Lze to nařídit, ale nelze to prosadit. Není na to ani dostatek vůle, ani mechanismus, jak to nařízení uskutečnit.

Debilně si vzpomínám na Pyšnou princeznu. „Odvolávám, co jsem nařídil“. Aby to tak nedopadlo.