Štědrý den má své tajemné kouzlo. Někdo věří na zlaté prasátko, někdo se klidně v poledne nají. Ale večeře, to je úplně něco jiného.
Štědrý den má své tajemné kouzlo. Někdo věří na zlaté prasátko, někdo se klidně v poledne nají. Ale večeře, to je úplně něco jiného. Začíná se večeřet s první hvězdou na obloze, kapr a bramborový salát, někdo kuřízek. Skalní zastánci tradic dají přednost pokrmu zvanému kuba. Děti dostávají dárky, ty hodný od Ježíška, ty zlobivý od rodičů. Česká televize se vždy vyprudí a zařadí od 19,OO zbrusu novou pohádku. Dopředu halasně inzerovanou, dopředu halasně propagovanou. Celý rok, někdy i déle než rok se píše, přemýšlí, rozvažuje. Předprodukuje, produkuje, postprodukuje, zajišťuje se kde co, od ohřívače párků až pro dodavatele přenosných ekologických kadibudek. Za nemalé peníze, za nemalého úsilí. Letos se rozhodla ČT, že vyrobí druhý díl – pokračování Tajemství staré bambitky. Ten kdo měl snězeno, rozbalené dárky a zasedl před televizi, tak ten se nestačil divit. Být jedenáctiletá holčička, uvažoval bych o vyskočení z okna, jako dospělý bych uvažoval o spáchání rituální sebevraždy. Na obrazovce defilovala početná partička dobře placených herců v nic neříkajících dialozích, pohádkový děj aby jeden pohledal petrolejkou. Kostýmy, prostředí - vše na úrovni (určitě ta všechna nádhera nebyla nejlevnější), ale co naplat, když nuda se rozlévala do všech koutů. Do toho všeho navíc rádoby zpěvánky se slabým, nic neříkajícím textem, a muzikou, víc než nápadně nenápadnou.
Ach jo, ještě, že ty děti dostaly dárky, ze kterých měly určitě radost. My budeme mít radost, až ČT bude žádat a hledat důvody k navýšení poplatků. Třeba nás potom oblaží Bambitkou č.3.
