Nedělejte si vrásky na duši....

„Ahoj, dnes se cítím takhle, hrozně jsem se zamilovala, trvalo to pár týdnu a je po všem... Chvíli zase budu nenávidět život, ale co už, dám se dohromady...“

Tuhle větu jsem dnes našla v mailu. Byla od mé „srdcové“ kamarádky, srdcové proto, protože je to člověk, se kterým mě pojí zvláštní vztah – pouto vzájemného spojení i přesto, že jsme každá úplně jiná. Jsme jako den a noc, jako bílá a černá, jako teplo a chlad – dvě souznící individuality. Stále jsem neodepsala, protože vím, že mou odpověď vůbec nečeká. K čemu taky, svůj stav mysli zná a ví, že další řeči nepomůžou...a také ví, že až mě potřebovat bude, řekne si a já se objevím... V životě člověka je tato jistota nenahraditelná. Je důležité vědět, že když potřebujete, tak tady pro vás někdo je. Ale na druhé straně musíte dbát na to, aby jste své neduhy a smutky nepřenášeli pokaždé kdy se vám zlíbí, protože se může stát, že se omrzíte a ztratíte respekt a vaše SOS nebude vyslyšeno... Mou životní rádkyní a příkladem byla má babička. V mých očích byla stále veselá, chápavá a přející. V mých očích proto, protože dnes už vím, že neměla snadný život a trápilo jí spoustu věcí, ale mě milovala. Já byla její radost a potěšení. A právě ona mě naučila, že smutek lze vykompenzovat radostí. Radostí, která vás obohatí a posílí. A také mě naučila, že nemá smyl „brečet nad rozlitým mlíkem“, ale jít a bez okolků to uklidit a pro příště si dát pozor. A pokud jen přeci, se to mlíko znovu rozlije, musíte nekompromisně vyměnit nádobu. Možná byla tvrdá, ale vždy hleděla vpřed a včerejší den nechávala za zády. Má učitelky jógy, říkává: „Žijte přítomností a neprožívejte scénáře své budoucnosti, protože až tam dojdete, bude stejně všechno jinak“ A něco na tom je. Teda úplně všechno. Svou budoucnost řeším jen v základních věcech a nepitvám „coby-kdyby“ a zásadně žiju přítomností a neduhy a smutky zaháním činností. A je úplně jedno co dělám, zda nakupuji, čtu, sportuji nebo píší (vnoučata ještě nemám :-) )...jen jedno mám na paměti! Neprudit! Neprudím rodinu, přátele, kamarádky...protože vím, že až přijde ta opravdová bolest, a myslím ta OPRAVDOVÁ, mohlo by se stát, že mi svou energii a lásku již žádná z nich nenabídne.....protože přátelství není věc samozřejmá, přátelství si musíme umět hýčkat, protože to pravé přátelství je souznění dvou individualit, které dohromady tvoří celek, jako den a noc, jako je bílá a černá, jako je teplo a chlad. PS: Peťulko jsi taková jaká jsi, děláš věci tak jak je děláš a proto jsi výjimečná. Tvá výjimečnost Ti mnohdy způsobuje obtíže, ale jsi to Ty, protože kdyby jsi to nebyla Ty, tvůj život by postrádal smysl a žít bez smyslu naplnění je pouhé živoření a to přísluší jen chudákům!