Jak přelstít "zimní" depresi aneb jak to dělám já

Jsem toho názoru, že nad depresí nelze vyhrát férově. Musíte ji přelstít – chytřejší a zákeřnější vyhrává! A to bez pardonu!

Nemám ráda zimu, přesněji řečeno, nesnáším sníh a tudíž „nerozumím“ zimním radovánkám a „nechápu“ zimní nadšence. Už jako malé dítě, jsem na stavění sněhuláka nebo koulovačce nespatřovala nic „romantického“. Zima ve mně vyvolává stop stav a nejraději bych se zahrabala a čekala a čekala.... Svou první skutečnou „zimní“ depku jsem okusila v době, kdy má dcera dospěla do fáze samostatnosti a začala jezdit lyžovat. A těžko jsem jí mohla vyčítat, že nesedí s matkou doma a nečeká na jaro.Byly to krušné časy. Ne proto, že by mě snad neměla ráda, ale proto, že jí to bylo úplně fuk. Bylo jí úplně fuk, že já zimu nesnáším. Nebyl to její problém!!! Ještě dnes tu větu slyším: "Mami, to není můj problém!!! " Bože! Co jsem si myslela! No, nic. Vyrazila jsem do boje s nadějí, že když se přizpůsobím, depku porazím! Taková blbost. Nesnášela jsem nejen sníh, ale všechny okolo a sebe nejvíc! Já a sníh. Já a lyže, taková pitomost! Bojovala jsem asi tři roky. A když říkám, že bojovala, tak věřte, že to byl boj! Žádný „čajíček“, ale pořádná válka! Ti, kdo mě znají a čtou tyto řádky,zcela jistě se baví!! ( mám pravdu? ) Naštěstí pro mě, zdravý rozum zvítězil a začalo to celkem klasicky, výmluvou. Prostě jsem se vymlouvala, proč nemůžu a proč to a ono. A najednou zázrak! Jednou opět uběhl onen nenáviděný čas „zimních“ radovánek a já byla v pohodě. První rok „pohodové“ zimy. Bože! To byla úleva! Žádné lyže, žádný sních, žádný problém!!! Na další zimu jsem se již těšila. Měla jsem připravené knihy, které jsem měla v plánu (a v teple ) číst. Nashromáždila jsem fotografie, které jsem měla v úmyslu protřídit. A tak dále, a tak dále... Svou nechuť k zimě jsem přestala skrývat a na „zimní“ depku jdu chytře a oklikou: 1. Nesnažím se přizpůsobovat, protože to stejně k ničemu nevede! 2. Udělám si čas sama na sebe, podotýkám jen sama na sebe! 3. Dávám si dohromady knihy, do kterých se pak s potěšením začítám! 4. Učím se anglicky v domnění, že s určitostí překročím svůj vlastní stín! 5. Dávám dohromady „letní“ fotografie. To hlavně proto, abych zbytečně nepanikařila, že se léta nedočkám! 6. Chodím do sauny a běduju nad tím horkem a jsem ráda, že je venku zima! 7. No a když je nejhůř, koupím si něco letního na sebe, přehážu celou skříň a těším se na léto! Co jiného mi taky zbývá! PS: Pokud jste na tom stejně jako já, napište mi! Ráda svůj seznam o „přežití“ rozšířím, protože co já vím, jak dlouho si se svými radami vystačím. Znáte to! Žena si nikdy není sama sebou jistá!