Terorismus je stále aktuálnější problém. Je proto zarážející, že požívá lepší právní ochrany než život obyčejného člověka. A stejně tomu je i v případě vrahů, lupičů, násilníků a ostatních osob páchajících trestnou činnost.
Posuďte sami.
V čl. 12 Listiny základních práv a svobod se praví:
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. P o k u d j e o b y d l í u ž í v á n o t a k é p r o p o d n i k á n í nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Nikdo z nás nebude diskutovat o tom, zda mohou orgány činné v trestním řízení vstoupit do obydlí osoby, pokud splní zákonem stanovené požadavky. Tj. nashromáždí dostatek objektivních důkazů, které svědčí o tom, že je možné v obydlí dotčené osoby najít další důkazy dokazující, že spáchala trestný čin. Pokud na základě toho získají souhlas soudu s narušením nedotknutelnosti obydlí, mohou vstoupit do obydlí dotčené osoby i v případě, že ona s tím nebude souhlasit.
To je snad výklad ustanovení odst. 2.
Jako další možnost vstoupit do cizího obydlí bez souhlasu majitele a v tomto případě i bez souhlasu soudu, jsme ochotni akceptovat takový vstup, jehož cílem bude ochránit život nebo zdraví osob nacházejících se v daném obydlí pokud je v něm požár nebo hrozí jeho zhroucení a osoby, které se tam nacházejí nejsou sami schopny se z takového obydlí dostat ven.
V tomto případě by čekání na souhlas soudu mohlo znamenat, že příležitost na záchranu bude zmařena. To by nikdo nechtěl.
Pokud jde o možnost vstupu do obydlí, v němž jeho obyvatel podniká. V tomto případě je přijatelné tvrzení, že se dotčený obyvatel vzdal svého práva na nedotknutelnost obydlí tím, že v jeho části provozuje činnosti, které jsou určeny pro veřejnost. V takovém případě je přijatelné, aby do prostor sloužících k podnikání a nezbytné přístupové cesty k nim mohl vstoupit představitel orgánů hygieny v případě, že jsou v těchto prostorách vyráběny potraviny nebo poskytovány služby stejně, jako je přijatelné, aby do uvedených prostor měly přístup orgány ochraňující pracovní podmínky v případě, že obyvatel při svém podnikání zaměstnává další občany atd.
To je snad výklad odstavce 3.
Vedle toho máme ustanovení § 17, odst. 1, písm. e) zák. č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší v platném znění. Cituji:
„Provozovatel stacionárního zdroje je povinen
e) umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,“ Konec citátu.
Na základě tohoto ustanovení zákona na ochranu ovzduší má právo do našeho obydlí vstoupit, a to bez našeho souhlasu, každý pověřený státní úředník jen na základě jeho subjektivního názoru, že se nám příliš kouří z komína. V tomto případě nemáme právo ani na to, aby nedotknutelnost našeho obydlí chránil soud tím, že příslušnému úředníkovi udělí souhlas s jeho vstupem do našeho obydlí v případě, že ho do obydlí nebudeme chtít vpustit.
Jak je v demokratické společnosti možné, že terorista a ostatní osoby páchající trestnou činnost mají ve vztahu k ochraně jejich obydlí před zásahem orgánů veřejné moci větší rozsah práv než ostatní občané?
Není to výsměch orgánům činným v trestním řízení, které budou muset pracně shánět objektivní důkazy pro to, aby nás mohly chránit před teroristou i v případě, že již odpálil bombu a ve svém obydlí připravuje novou, ztím co jiný státní úředník může vstoupit do našeho obydlí jen na základě svého subjektivního dojmu s cílem bránit nám v činnosti, která představuje pro společnost a tedy ostatní občany, ve srovnání s činností teroristy, zcela zanedbatelné zdravotní riziko a žádné riziko ohrožení života a ani majetku?
Je možnost nuceného narušení nedotknutelnosti obydlí uzákoněná v zákoně na ochranu ovzduší v souladu s principy fungování demokratické společnosti, jak to předpokládá odst. 3, čl. 12 Listiny?
Kromě toho. Kde je základní lidské právo na rovnost práv, když osoby páchající celospolečensky nebezpečnou činnost mají větší rozsah práv, než osoby společnost neohrožující?
Není to důkazem o pravdivosti tvrzení uvedeného v nadpise?
A Listina pláče i v tomto případě.
