Dvacet jedna let po sametové revoluci veřejně prosazujeme totalitu.

Silná slova!! To není pravda!!! Omyl. Slova možná silná, ale ne nepravdivá. Podstata totality spočívala v tom, že člověk mohl dělat jen to, co mu mocní dovolili. Jinak měl problémy. Dnes to není jinak. To dokázal poslední pořad na ČT1 – Máte slovo.

Řeč byla o práci „na černo“. A pan ministr při té příležitosti propagoval válku proti ní. Při tom v podstatě hlásal, že lidé se smějí chovat jen tak, jak jim to on a jeho druzi ve vládě a Parlamentu dovolí.

O lidských právech ani slovo. Právnická abeceda raději (nebo spíše z důvodu neznalosti) nezmiňovaná. A demokracie? Můžete pracovat jen za takových podmínek, za jakých vám to my, vládci této země, dovolíme.

Že zákony dovolují i něco jiného? Nás to nezajímá, protože když se nebudete chovat tak, jak vám to nařídíme, tak budete trestáni od pokut až po odnětí svobody.

Dvacet jedna let uplynulo od doby, kdy jsme svrhli totalitu. Devatenáct let uplynulo od doby, kdy se součástí našeho právního řádu stala Listina základních práv a svobod, tedy základní dokument, o jehož dodržování by sed měla demokracie opírat, a přesto se se základními lidskými právy ve zmíněném pořadu nikdo nezdržoval.

O čem mluvím?

Mluvím o čl. 2 odst. 2) Listiny, kde se praví: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ a o

Čl. 2 odst. 3) Listiny, kde se praví: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Jak tato dvě základní lidská práva souvisí s tématem?

V § 5, zákona o zaměstnanosti se praví: „Pro účely tohoto zákona se rozumí“ písm. e) „nelegální prací, pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby,“

Definice nelegální práce tak obsahuje jasnou formulaci toho, kdy se o nelegální práci nejedná.

O nelegální práci tak nejde v těchto případech:

a) Pracovní činnost je vykonávána na základě pracovněprávního vztahu.

b) Pracovní činnost je vykonávána na základě jiné (a nutno podotknout, že jakékoliv jiné) smlouvy.

c) Když práci vykonávají příbuzní v řadě přímé.

Nebudu se zabývat případy a) a c). Ty jsou jasné.

Co se však skrývá pod případem b)? Abychom to zjistili, musíme sáhnout daleko do minulosti, do doby, kdy právníci, kteří tvoří naše zákony, chodili do prvního ročníku na právech. Tam se totiž učí budoucí právníci právnické abecedě.

No a pro ty, kteří práva neabsolvovali, těm se stačí podívat do Občanského zákoníku. Tam je v paragrafech 34 – 44 příslušná část právnické abecedy vztahující se k jednání člověka, které vede k uzavření smlouvy, obsažená.

Nebudu citovat vše. Zmíním se jen o následujícím.

§ 34 – „Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“

§ 35 odst. 1) – „Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.“

§ 43a odst. 1) – „Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

§ 43c odst. 1) – „Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.“

Učinit právní úkon (včetně nabídky a jejího přijetí), podle těchto ustanovení Obč. z. je tedy možné jakýmkoliv způsobem, z něhož lze dovodit vůli jednajícího. Jakýmkoliv způsobem znamená nejen písemně nebo ústně, ale i jakýmkoliv faktickým, a tedy zcela beze slov učiněným, jednáním z něhož lze dovodit vůli jednajícího.

A nyní příklad na procvičení čtenářovi pozornosti.

Přijde člověk do areálu nějakého podniku, a aniž aby cokoliv řekl, začne tam zametat dvůr. Jde okolo majitel dvora, zaregistruje zametajícího, a aniž by cokoliv řekl, pokračuje ve své chůzi.

Co myslíte? Jde v tomto případě o práci na základě smlouvy nebo jde o „práci na černo“?

Pokud jste pozorně četli, pak zjistíte, že o „práci na černo“ nejde, protože byla uzavřena smlouva.

Že ne? Tak tedy vysvětlení.

Řekli jsme si, že svoji vůle může každý z nás projevit jakýmkoliv způsobem, tedy i beze slov a tedy jen faktickým jednáním, z něhož lze dovodit vůli jednajícího.

V našem případě. „Přijde člověk do areálu nějakého podniku, a aniž by cokoliv řekl, začne tam zametat dvůr.“ Jde o zcela jasně projevenou vůli, z níž vyplývá, že jednající člověk chce dvůr skutečně zametat – jde tedy o návrh na uzavření smlouvy, jejímž obsahem bude zametení dvora.

„Jde okolo majitel dvora, zaregistruje zametajícího, a aniž by cokoliv řekl, pokračuje ve své chůzi.“ I v tomto případě jde o zcela jednoznačně projevenou vůli daného člověka, z níž vyplývá, že majitel dvora souhlasí s tím, aby zametající člověk dvůr zametl – jde tedy o přijetí nabídky.

Máme tedy nabídku a její přijetí – vznikla nám smlouva.

A to, o jakou smlouvu jde, již nerozhoduje, protože definice nelegální práce mluví o jakékoliv smlouvě.

Jen pro úplnost. S ohledem na to, že nebylo sjednání protiplnění (odměna za zametení dvora), je nutné konstatovat, že byla uzavřena smlouva darovací. Ale i to je smlouva, která ve smyslu definice nelegální práce vylučuje nelegální práci - „práci na černo“.

A nyní zkuste uvést jedinou životní situaci, v níž někdo něco pro někoho dělá a není to na základě nějaké smlouvy.

To znamená. Nelegální práce – ve smyslu příslušné zákonné definice – u nás neexistuje.

Uvedený výklad však neznamená, že u nás nelze trestat vůbec. Je možný postih za nesplnění oznamovací povinnosti, za případný podvod – když časový rozsah práce nebo výše příjmu přesáhne u nezaměstnaného stanovené hranice, je možné trestat za krácení daní atd.

Problém však je v tom, že platí čl. 2 odst. 2) Listiny a tedy povinnost těch, kteří vykonávají státní moc, dokázat porušení zákona.

A jak jsem uvedl. Pracovat lze i na základě darovací smlouvy. To znamená, že pracovníci úřadu práce v tomto případě musí prokázat nejen pracovní činnost (to by nebylo až tak složité), ale musí prokázat i přijetí protihodnoty za práci – tedy odměny - a musí prokázat i celkový rozsah práce.

Člověk nemusí dokazovat, že zákon neporušil. Dokazovat musí stát – přesněji lidé, kteří stát zastupují.

V tomto případě je však praxe obrácená. Pracovníci úřadu práce tvrdí a člověk musí dokazovat, že zákon neporušil, a i když to dokáže, tak pracovníci úřadu práce jeho argumenty neuznají a stejně ho postihnou.

To je přece jednání hodné té nejtvrdší totality. Kde je Ústava a tam deklarovaný právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka?

A než mi začnete nadávat, že zcela pomíjím daňové úniky apod., tak odpovězte na otázku. Co je víc? Základní lidská práva, nebo potřeba po drobných částkách doplnit zdroje ve velkém vykrádané státní kasy, ať již v podobě předražených nebo zbytečných výdajů, nebo v podobě náhrad škod za špatná rozhodnutí státních úředníků?