Hradecké ruličky zpestřily narozeninové menu K. H. Máchy!

Byl pozdní večer, byl páteční večer, šestnáctý listopad. Poslední den 14. ročníku celostátní dvoutýdenní akce „Den poezie 2012“. Temný Petřín, majestátní socha K. H. Máchy osvětlená plamínky svíček, mihotajícími se v karmínové barvě vinného moku.

Kamil Princ a Sonáta pro rezavou harfu Ivana Kalenská

Praha. Tradiční oslava narozenin K. H. Máchy přilákala i přes ponurost inverzního počasí mnoho příznivců poezie i básníků. Setkání bylo letos dokonce mezinárodní! Společenství obohatila přítomnost ruské umělecké komunity: jednotliví umělci přednášeli jak svou vlastní tvorbu, tak klasiky ruské poezie v originále. Předvedli též své překlady veršů Václava Hraběte a samozřejmě Máchova Máje.

V přívětivé atmosféře mezinárodního setkání přednesla báseň Máchův kraj ze sbírky Skazočky i verše ze své nejnovější sbírky Rosa na ostří/Dvořák básnířka Jarmila Hannah Čermáková. J. H. Čermáková byla také jednou z básnířek, které vystoupily v rámci akce Den poezie v Malostranské besedě v komponovaném pořadu „Jarmilo. Jarmilo? Jarmilo!“. Úspěšným hostem pořadu byl také člen Spolku přátel krásného slova Kamil Princ, mj. s básní „Večer májový“ (díky které je držitelem ocenění „Za naplnění odkazu K. H. Máchy“).

Temným Petřínem zazněl Máj také v čínštině, svíce a rudé víno zahřívaly přítomné a všichni se dobře bavili. Pražský básník David Mareš četl své básně Mrtvá nevěsta Davida Mareše, Prvomájová gLorifikace, Slavičí (z h)lásky pění, Tvář nebes (Sagarmátha) a Křišťály noci z displaye svého mobilu… technologie, stejně jako sociální sítě (jejímž prostřednictvím byli mnozí na akci svoláni)  tak zintenzivňují stopu poezie v postmoderní společnosti.

Přítomným pak Ivana Kalenská předávala pozdravy královéhradeckého Spolku přátel krásného slova: již tradiční papírové ruličky s básněmi členů spolku, rozdáváné pod mottem „Trocha poezie nikoho nezabije“. David Mareš přečetl z ruličky básně Vojtěcha Erbrta „Ledovce“ a „Co nemohu mít“, Ivana Kalenská báseň Zuzky Hlouškové. I další, kdo měli ruličky, z nich básně členů SPKS přečetli ostatním. O úspěchu veršů svědčí fakt, že Ti, kdož například ve dvojici měli stejné básně, je vyměňovali s dalšími, aby si domů odnesli různé básně. Původní ideou ruliček je sice posílat je dál, ale o tom nemohlo být řeči, lidé se ujišťovali, že si je mohou ponechat. Noticka o činnosti Spolku přátel krásného slova (dále SPKS) v ruličce lidi zaujala, a tak vznikla spontánní debata, lidé se živě dotazovali na činnost spolku, zajímali se o projekt „Škrabodílny“ atd. Salon republiky měl v Praze velký úspěch.

V dalším bloku člen SPKS Kamil Princ zahřměl do temnot Petřínského kopce verše ze své prvotiny Sonáta pro rezavou harfu, zejména máchovské variace. Sklidil velký aplaus a na žádost přítomných vystoupil dokonce ve třech blocích. Díky milým reakcím publika mohl být představen také unikátní literární počin, právě vydávaný Almanach neodekadence, uspořádaný Kamilem Princem. Přispěvatelem almanachu byl také výše zmiňovaný David Mareš, a tak oba básníci přečetli společně také verše z této nové knihy, což opět vyvolalo zájem publika.

Atmosféra akce byla velmi spontánní a přívětivá, přítomné vyhnala až příliš velká zima. Večer tím ale neskončil, celé poetické společenstvo se přesunulo do blízké hospůdky, kde pokračovala zábava a vznikla mnohá přátelství i přísliby spolupráce. Ačkoliv mnozí lidé považují poezii za mrtvou, je vidět, že madam Poezie je živá, stejně jako již tradiční pocta básníků na Petříně: takovéto mezinárodní  setkání by jistě bylo pro Karla Hynka jedním z nejlepších narozeninových dárků.

Tak tedy, za rok nashledanou Karle Hynku Mácho!