Adventní tradice II
Míjím-li adventní náměstí či procházím-li přímo skrze ně, moje kroky nezpomalují. Vzduch je zde plný atmosféry, pachů a vůní. Prostor je vyplněn stánky, pultíky, zbožím, tlumenými světly a lidmi. Mnoha lidmi. Popíjejí punč a pokoušejí se radovat. Tu radost, i když jí nerozumím, jim nekazím a jdu si dál. V době, která mě formovala, jsme punč znali jedině tak z filmu a podvečerní náměstí plná lidu a komerčního prostředí si nepamatuji.
Advent rozhodně nebyl termín neznámý. Přesně ho znali praktikující věřící, my věřící „vlažně“ jsme ho vnímali skrze bronzovou, stříbrnou a zlatou neděli. Věděli jsme, že ve městech, ve kterých jsme ale nebydleli, bude všude otevřeno. Jako dítě, vybavuji si, mi čas vánoční splýval s obdobím od Mikuláše až do Nového roku. Vzduch voněl kouřem z komínů a z udíren, sáňkovalo se po uježděném sněhu sem tam posypaném popelem a vonící větve jehličnanů, když nic jiného, plnily funkci rohoží na pucování bot. Mikuláš i Ježíšek byli svatí a čerti se ze vsi přestěhovali do televize. Už tam pro ně bylo místo, protože okolo Mikuláše končil třináctý měsíc v roce, totiž Měsíc československo – sovětského přátelství, takže odtud konečně vypadl zajíc, co nechtěl počkat na vlka.
Advent ve věku jinošství už nebyl ve znamení oné dětské dychtivosti a na naše volnočasové aktivity měl nepatrný vliv. Jako v průběhu celého roku jsme využívali bohatého kulturního života naší střediskové obce a v jednom ze dvou místních restaurantů jsme pili pivo a hráli kulečník. Nebo karty, ty jsem ale nepreferoval, nebavily mě a proto jsem je také moc neuměl. A u hry se hovor točil kolem karet. Nemluvily se řeči. Bavilo mě mluvit řeči.
Svátky nesvátky, v našem restaurantu se scházela pestrá společnost. Multikulturní a genderově vyvážená. Ženský element zastupovala paní hospodská, několik hostů, kteří u nás na konci světa našli v době prezenční služby svoje lásky, pak bylo slovenské národnosti. Pestrá byla věková skladba. Od nás, kteří jsme předstírali osmnáct, až po nestory, od kterých bylo možno se leccos zajímavého dovědět, o to jsme tenkrát ve své hlouposti ani tak nestáli. Projevy rozdělené společnosti, tenkrát neznámého fenoménu, byly nepatrné. Pokud jsme tam zaznamenali přítomnost nějakého pomocníka či milicionáře, zklidnili jsme se dávali na sebe vzájemně pozor.
Dopad adventu na spontaneitu zábavy byl takto minimální. Ve věčně zapnuté televizi buď zpíval Karel Gott, nebo běžel Ein Kessel Buntes. Nebo běžel Ein Kessel Buntes a v něm zpíval Karel Gott. Adventní koncerty se nevysílaly, Marta Kubišová tenkrát nesměla a postižení stejně žádní nebyli. Jeden projev předvánoční atmosféry přece jenom zřejmý byl, a to v nápojové skladbě. Vtom čase i zarytí konzumenti bílé kořalky, nejčastěji Prostějovské režné, preferovali rum. Takže nikoliv rum či cokoliv jiného v něčem, tedy punč nejrůznějších názvů a typů. Rum, rum a pivo, rumová nálada, rumová srdečnost ve sdíleném osudu.
Co je na tom adventního. Upřímně - nevím. Někde v tom ale cítím pokoj a klid.
Pavel Kalabis
Bez plánu B nepřežiješ!
Žijeme prostě v době, kdy něco chtít jen tak prostě nestačí. Je to málo! Chtít něco pouze pro věc samu o sobě, tím se člověk vystavuje leda tak posměchu vyspělejší části svého okolí. Mně se to přihodilo a zaplatím tvrdě. Životem.
Pavel Kalabis
Po delší odmlce...
Moje delší odmlka na blogu byla zapříčiněna snahou uplatnit se v novém povolání. Chtěl jsem se vrátit již dříve, tak nějak programově. Vracím se zcela neprogramově v tomto letním čase, a to pod tlakem okolností.
Pavel Kalabis
Chvála kolegialitě
Kdo z nás se nikdy v životě tzv. nesekl. Mně se to občas stane a upozorní-li na to někdo tou či onou formou, považuji to za projev kolegiality. Zvlášť když to myslí poctivě. Soupeření je pěkná věc, ale zůstaňme humanisty.
Pavel Kalabis
Jsou i dobré zprávy
V médiích proběhl brífink po jednání českých politiků s prezidentem Milošem Zemanem. Postupně se Jaroslav Kubera, Radek Vondráček a Tomáš Petříček vyjádřili především k zahraniční politice. A znělo to dobře.
Pavel Kalabis
Komik a jeho svět
Tradiční neděle s tradičním publicistickým pořadem OVM. Milan Neděla by se divil, jak, zpravidla kouzlem nechtěného, vznikají humorné situace. Pravda, často jde o smích skrz slzy. Tato neděle byla v Kavčích horách legrace plná.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
V kancelářích farmaceutické firmy Novo Nordisk u Kodaně vypukl rozsáhlý požár
Rozsáhlý požár zachvátil kanceláře dánské farmaceutické firmy Novo Nordisk nedaleko Kodaně....
Děti jsme nebily. Někdy nám ujelo nevhodné slovo, hájí se vychovatelky z jeslí
Dvě vychovatelky, které se podle obžaloby nevhodně chovaly k dětem v žateckých jeslích, dnes před...
Radikální vizionář změní USA. Trumpův muž má plán, těží z něj i „křivák“ Biden
Premium Spojené státy potřebují radikální ekonomickou léčbu, nulové překážky na trhu jsou nebezpečím pro...
Student vyhrožoval své škole ve Strakonicích, pak se sám přihlásil policii
Policisté dnes zasahovali u střední odborné školy Euroškola ve Strakonicích, kde podle jejich...
- Počet článků 57
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 646x