Po delší odmlce...

Moje delší odmlka na blogu byla zapříčiněna snahou uplatnit se v novém povolání. Chtěl jsem se vrátit již dříve, tak nějak programově. Vracím se zcela neprogramově v tomto letním čase, a to pod tlakem okolností.

Tak nám po Praze běhá (stojí, píská, křičí - zkrátka demonstruje) čtvrt milionu pomatenců, kteří sedli na lep tuze nedemokratickým a demagogickým pučistům...

Tak bych začal, kdybych chtěl použít satiru či ironii. Na to je ale česká společenská situace příliš vážná. Ovčáčkův argument, že kdo volá po demisi demokraticky zvolené vlády (obecněji moci), je proti demokracii, je naprosto lichý. Jedna z mnoha definicí demokracie říká, že je to především dialog či diskuze. A právě takováto demonstrace je nesporně silným impulzem k širokému dialogu. Navíc politika není zcela určitě jevem statickým, ale dynamickým, čili zvolení kohokoliv do jakékoliv funkce nutně neznamená, že tento naplní vymezené funkční období za všech okolností. A vůbec pomýlený je argument, že "někdo prošel testem voleb". To je jako i kdyby někdo zabil vlastní matku, my jsme si ho zvolili, tak co.

Navíc celkově je česká společenská situace tak vážná, že polovina naší společnosti podporuje vládu premiéra, který vysává český stát, EU a nakonec i je samotné. Zřejmě s vidinou toho, že na tom vysávání budou také trochu participovat. Ať si krade, hlavně že nám taky něco kápne. Nakonec demokraticky zvolený stařec tomu všemu z Hradu moudře přitakává, tak to tak asi má být.

Závěrem dvě široce související poznámky:

Dnes jsem u Václava Moravce zahlédl Vojtěcha Filipa, jak se ohání parlamentní demokracií a ústavností. Když bytostní autokraté, jako byl například Gustáv Husák, berou demokracii do úst, mají ve skrytu na mysli především její demontáž. A tak si představuji, jak soudruh Filip v poledne hájí demokratické principy a v podvečer klade věnce někde v Dědicích u Vyškova.

Nakonec bych rád opožděně poblahopřál Slovákům k jejich volbě do prezidentského úřadu. Ukazuje se, že po projití očistcem už žádnou kreaturu na tento post nepřipustí, v což jsem ostatně doufal v jednom svém starším textu. Nás čeká ještě nějaká cesta.