Chvála kolegialitě

Kdo z nás se nikdy v životě tzv. nesekl. Mně se to občas stane a upozorní-li na to někdo tou či onou formou, považuji to za projev kolegiality. Zvlášť když to myslí poctivě. Soupeření je pěkná věc, ale zůstaňme humanisty. 

Představme si prosím posun zpět v čase, který by nás usadil zpět do školních škamen. A nebojme své vlastní odvahy a představme si ještě, že byste si mě ze svých řad řad vyvolili naprosto demokraticky za předsedu třídní samosprávy. V nové pro mě funkci bych se jistě pilně činil a kromě uvědomělé kázně a prospěchu toho našeho uvědomělého kolektivu zcela určitě bych měl na srdci hlavně interpersonální vztahy. Vynikající výsledky každého z nás i celé třídy v první řadě, řekl bych, ale ne za každou cenu.

Proto bych požádal dalšího člena třídní samosprávy, konkrétně třídního nástěnkáře, aby mi na třídní nástěnce poskytl prostor pro několik pravidelných rubrik. Na prvním místě by to rozhodně byla anketa s názvem Kolega měsíce. Proč? Nebojte, nemám to ze sebe, mám to z vojny, kde platilo: "(Voják je povinen...) chodit ustrojen a na nedostatky v ústroji upozorňovat ostatní." Nebo tak nějak. Podobně jako dnes kolega bloger Trčálek upozornil na drobnou chybu v perexu jiného blogera - kolegu Libora Čermáka. Zkrátka za měsíc leden by první místo za kolegialitu neobsadil nikdo jiný než Karel Trčálek. O to bych se jako předseda demokraticky zasadil.

Celá ta záležitost má hned dva podstatné aspekty. V první řadě kolega Čermák dostal šanci chybu odstranit a tím i možnost dále usilovat o pomyslný bodový zisk v té naší soutěži. A tím přece tato neztrácí na kvalitě a současně si zachovává lidskou tvář. A v druhé, ne méně významné řadě se jedná o pěknou ukázku snahy o poctivý dialog. Cožpak lze jinak než právě skrze poctivý dialog usilovat o obroušení hran našich vyhraněných názorů? A není to právě onen dialog, který nám napomáhá rozlišit a nakonec i překonat i drobné nuance našeho názorového směřování. Tvrdím poctivě, že je.

Odpusťte, vážený kolego Trčálku, moji smělost vyslovit Vám touto formou, tak nějak neformálně, pochvalu za vysokou míru kolegiality. Nečinil bych tak, kdybych to necítil především s ohledem na závažnost naší současnosti jako svoji povinnost.

Těm, kdo pochopili - Slunce v duši, těm, kdo pochopili méně - Práci čest!