Živnostníka důchod k hrobu průchod

V posledním týdnu se na úvodníky dostal evergreen každého podzimu – důchodová reforma jako produkt hašteření nad státním rozpočtem za asistence hlavních nespokojených tohoto boje… odborářů.  

Já mám za to, že stávající systém Evropy, která si dala do vínku postarat se o všechny a všechno povede k jednomu – „diktatuře proletariátu“, který budou nově zastupovat všichni ti, kteří přemýšlejí nikoliv jak daně zaplatit, ale jak daně utratit. Plíživě se blíží doba, kdy lidé závislí na spotřebě daní se dostanou do volební většiny a pak s námi co tvoříme prostředí pro placení daní nastane ámen a následně bude ámen se všemi, včetně „proletariátu“.

Již dnes je systém důchodů nastaven tak, že na prvním místě jsou všichni ti, kteří mnohdy jen spořádaně chodili do práce a zde plnili úkoly jim zadané. Když vezmu kdo dnes je hlavním donátorem a iniciátorem prostoru placení daní, tak je to soukromý sektor. Tedy skupina právnických a fyzických osob, v případě fyzických pak se ustálil název živnostník. Obě skupiny od státu celkem nic nechtějí, ale dost za to musí platit.

Stát si to vše ještě ulehčil tím, že daňovou správu za všechny zaměstnané lidi zákonem delegoval v převážené většině daní , co do počtu i výtěžnosti , na zaměstnavatele. Prakticky to znamená jedno. Bez koruny investice do výběru daní daně vybírá. Zaměstnavatel odvádí daně za sebe jako firmu a současně za své zaměstnance, kteří podle stupně vzdělanosti tuší či netuší, kolik je vlastně finální hodnota jejich práce, jelikož je zajímá jen jedno – výše mzdy, kterou každý měsíc má na účtu.

Stát a nejméně vzdělaní jedinci mají jedno společné a to vztah k zaměstnavateli resp. ke všem kdo každý den zajistí , že zaměstnanec přijde do práce a má přichystánu možnost výkonu zaměstnání. Očekávají jedno, že dostanou v daný termín peníze. Stát vždy a zaměstnanec mnohdy.

Já jsem jako živnostník zaměstnavatel již 26 let. Nikdy jsem na žádné dani za sebe a své zaměstnance neodvedl ani jednu korunu později než mi stanovuje zákon. Absolvoval jsem nesčetně kontrol běžných i na udání, kdy nikdy nebylo shledáno pochybení. Mnohokrát se stalo a jistě se ještě i stane, že posledním kdo bude spotřebovávat peníze z mého podnikání budu já sám. Protože já jsem na obou stranách  - tedy státu i zaměstnancům odpovědný a nikoho nezajímá, že jsem já něco špatně odhadl ať už to byl obrat, tržba a nebo zákazník, který se nemá k tomu zaplatit. Proč to píši, píši to z důvodu toho, že já jsem ten kdo vlastní IČ a ten, který se stará o to, že mí zaměstnanci mohou vykonávat své zaměstnání a stát mým prostřednictvím dostane produkt mé práce – daně.

Ne neočekávám žádnou chválu, ale očekával bych vděk v důchodovém věku. Vděk v podobě solidního důchodu jako ohodnocení toho, že jsem dával lidem práci a z této práce odváděl státu daně. Byly a očekávám, že i budou roky, kdy já osobně z důvodu vycházející z podstaty zákonem daného způsobu podnikání, tedy toho, že na prvním místě je stát na druhém ruku v ruce se státem zaměstnanci budu mít ke svojí spotřebě jistě méně jak první dva. A tím, jak je koncipován důchodový systém, tedy že nezáleží co jste pro společnost jako takovou vykonal, ale kolik jste zaplatil na daný „svůj“ účet, takový budete mít důchod, nemám jako jediný v systému zaručenu jistotu klidného dožití.

Pro mne je celkem s podivem, že žádná z politických stran se nesnaží o komplexní a pravdivý obraz tvorby důchodu. Možná to bude tím, že přednější je voliči slíbit za co daně utratí a co „proletariátu“ za daně pořídí než se zamyslet jak opravdu zlepšit celkové prostředí prosperity. Z důvodu jediného politického cíle – dnes stran všech- mít možnost dělit daně – změnu neočekávám.

Pokud se někomu zdá mé uvažování scestné, doporučuji si přečíst jakýkoliv rozhovor s jakýmkoliv ministrem a všechny mají jedno společné – peníze resp. množství peněz, který každý vyloudí ze státního rozpočtu a tím si myslí, že zajistí prosperitu předmětného odvětví. Možná Ti bystřejší z vás pochopí nebezpečí vzniku nového proletariátu – jak jsem uvedl v úvodu.

Přeji všem pěkné babí léto a radost se života                     Oto Kaděrka