Zase se spojili – tehdejší a možná budoucí – komunista

Tak president demisi nepřijal a jal se opět věci brát do svých rukou. Ostatně starý má mladým vždy co říct, a když je to Zeman, tak tím násobně.

Zcela bez studu je mi už zcela jedno, kdo je čeho ministrem, protože se stalo již normou, že jak říkal doc. Havelka z matematické fakulty VUT stavební v roce 1984 ,když jsme podle něj hlučeli : „ Studenti, nemusíte vědět z matematiky vůbec nic a budete významnými osobami této společnosti, ale prosím věnujte mi pozornost“.

Tedy dnešní ministr je ve většině případů jen prodlouženou rukou strany (jedno které) a má úkol šířit za naše peníze mezi nás jeho stranou vnímané dobro. Nic víc nic míň. Prostě jen spravuje a směruje peníze z našich daní, tak kam strana míní a známí strany potřebují. Občan se jen diví, co všechno je vlastně dobře. A když se ministrovi někde někdo nelíbí, nebo nehodí, nedej bože, že snad jej ještě jmenoval někdo, kdo ministra nemá nyní rád, tak se mu podíváme na zoubek a v dnešní době, kde zákony jsou tak zamotány, že vlastně mají jen jediný úkol – v lidech zbudit strach z kontroly, protože i kontroloři často nevědí co a jak mají kontrolovat, by v tom byl čert, abychom něco na „prevíta“ neposlušného něco nenašli. A protože poslední kdo tomu rozumí je sám ministr, tak se pak může stát „kašparem“, jak se nyní stalo Antonínu Staňkovi.

Ovšem není na škodu se podívat na to, kdo vlastně se stal kašparem v politickém divadle. Je to člověk, který vysokoškolské vzdělání dokončil v roce 1990 s prací Odměňování v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu . On totiž za bývalého režimu studoval občanskou nauku. My kdo jsme odchodili školy do roku 1989 vím co se za tímto předmětem skrývalo – politická masáž komunistického režimu. Takže jeho politický „zázrak“ sleduji s vědomím toho, že kdyby nebylo strany jiné, tak Antonín Staněk by stejně zamířil do strany - tenkrát jediné – komunistické. Protože on Antonín Staněk je takový politický snaživec.

Takže mne nyní nepřekvapuje, že si Miloš Zeman pro své hrátky a politikaření vybral z podstaty svého bytí „kádrovou“ rezervu , která tak jako on měla k bývalému režimu systémově blízko.