Už mám té stávající volnosti plné zuby

Svoboda, volnost. Je mezi těmi slovy nějaká souvislost nebo je to vlastně protiklad nebo snad ty slova znamenají zcela něco rozdílného ?

Ano  dnes je ve sdělovacích prostředcích SVOBODA zmiňovaná ve všech pádech a podobách až do úplného - pověstného zblbnutí. Já za to děkuji a přeji všem, kteří pro to slovo nemají vlastní vysvětlení aby si ho našli co nejdříve, protože pokud budou přijímat slepě jen to co je jím servírováno sdělovacími prostředky všeho druhu, tak jim  slovo zevšední a pak o něm přestanou přemýšlet. Tím pak hrozí, že slovo pozbude své významnosti a zevšední natolik, že se ztratí jeho výjimečnost a vyprchá z něj emoce – emoce radosti, tedy jediné emoce positivní ve škále emocí.Něco jako slovo zdarma, ale to až dále.

Teď kousek k té VOLNOSTI. Ta už je nebezpečnější, protože její vnímání nemusí být už jen radostí – tedy positivní emocí. Společným fenoménem svobody a volnosti je dnes jistě internet. Často si čteme, že přístup k internetu je měřítkem , jisté formy svobody.Pocit volnosti jednoho může být svazující pro někoho druhého. Třeba pobíhající pes a strach někoho druhého z něj je myslím vypovídajícím příkladem

Zde možná zcela nepatřičná poznámka, ale byly zde doby a není to tak dávno, kdy se třeba platily i příchozí hovory na mobilní telefony. To by ještě možná někdo,kdo se narodil po roce 1990 pochopil, těžko asi někdo mi už bude věřit, že se ze začátkem emailové pošty v devadesátých letech minulého století platilo i za emailovou schránku. Já jsem si platil stránku [e-mail].  Kolik nás tehdy na začátku bylo ? No bylo nás tolik, kolik si uvědomilo, že si tím ulehčí práci a něco zrychlí a tím ušetří čas, který pak může věnovat třeba rodině či sportu. Tedy mu daný PLACENÁ chránka šetřila čas a dávala mu vetší prostor jím volené volnosti.

Kam s tím mířím ? K dnešku, kdy máme skoro všichni všechno a nemáme jedno – čas. Nemáme čas, který trávíme třeba i tím, že když vyřizujeme emailovou poštu tak polovinu a více času mažeme emaily, které nám poslal někdo koho neznáme, nikdy jsme ho neviděli, nikdy jsme ho nepotkali. A ten dotyčný nám bere – čas a pro mne je čas spojen s volností. A méně volnosti znamená, snad se shodneme, méně svobody. Nebo hledám na internetu sáňky. Najdu informaci, sáňky koupím i zcela někde jinde a na obrazovce mi další měsíc vyskakují věci podobného charakteru, které jsem nikde nehledal a nikde nepoptával. Jsem obírán o čas, který musí moje oči strávit hledáním podstatného.

Nyní něco co jistě není z mojí hlavy. Naši dědové měli za celý život vjemů a informací z okolí asi tolik, kolik mi dnes musíme vstřebat za týden. V tomto ohledu je skoro zázrak, že ještě fungujeme a máme pocit svobody a volnosti.

Jak z toho ven ? Jednoduše, začít platit za to co chci a nechci. Zkoušel jsem psát do základních prohlížečů internetu, zda-li bych si mohl zaplatit na svoje ID čistotu prostředí. Dostal jsem dvě základní odpovědi, jedna je, že za reklamy mohou provozovat prohlížeč ZDARMA a druhá ve spojení s emaily, že platí GDPR.

Pro mne jsou obě o nesvobodě volby. GDPR je hloupost, protože naroubovat pravidla a souhlas na něco co dvacet a více let jede bez pravidel je nesmysl, pokud tu věc (rozuměj Internet) nevypneš a nenecháš ji vybudovat podle předem daných pravidel.

Do budoucna vyhraje u nás, kteří si vážíme svobody,volnosti a sebe ten, kdo nás před tím balastem ochrání. A dost na tom vydělá.

Stávající podoby bezbřehé volnosti a svobody v ceně omezení života mám plné zuby.

K pochopení celku je potřeba si uvědomit jedno. Slovo ZDARMA od dob, kdy v život lidský vstoupila potřeba směny je vlastně LEŽ. A každá lež vždy přijde nakonec draho.

Pěkný den a úsměv na rtech                           Oto Kaděrka