Olomoucká (nejen) rozpočtová přestřelka

       V minulém týdnu mne pobavila výměna pohledů na finanční situaci města Olomouc a kraje Olomouckého mezi pány Tesaříkem a Šarapatkou. První do novin psal jako stávající hejtman a druhý jako možný budoucí.        Bořivoj Šarapatka se „obul“ do kraje, že dluží víc něž je v kraji zvykem a Martin Tesařík mu sděloval, že oproti městu Olomouci je to celkem v pohodě.

        Pro mne je k zamyšlení zjištění, že ani jeden se nepozastavil nad tím, že se vůbec dluží.  Já jsem osobně rozpačitý z jakéhokoliv dluhu, protože pokud umím číst a byl jsem obdařen schopností myslet a pamatovat si, tak vím, že žádný dluh státu , města či kraje není řešením něčeho, ale je jen následkem neschopností volených zástupců předešlých, kteří v dobré víře pomáhat se dostali do začarované spirály nezodpovědnosti plynoucí z politické moci, která je vždy a za každého politického režimu schopna jakkoliv utrácet peníze, které nevyprodukovala, ale  sebrala občanům v podobě různě pojmenovaných daní.

          Jak píše Martin Tesařík, nejedná se v rámci jejich výměny názorů o až tak otázky ekonomiky, ale otázky politiky. S tím já nemohu než souhlasit a pokud jsem byl políben logickým myšlením, tak mi vychází, že oba pánové jsou pro zdravé chápání politiky špatní. Protože zdravá politika, se dle mého, musí prezentovat nezápornou ekonomikou.

          Dovolím si zde sdělit můj názor na jednu z největších chyb ekonomiky současnosti. Jsem bytostně přesvědčen, že největším nepřítelem zdravé ekonomiky je dotace jakéhokoliv tipu. V případě, kdy se dotace stává hlavním hybatelem ekonomiky, což se v poslední dekádě stalo, tak musí dojít jednoznačně ke krachu, jelikož není přirozené, aby vše co se zbuduje bylo ekonomicky positivní. Opakem poslední věty je komunismus, který se snad historicky ukázal jako nerealizovatelný, tedy je nesmyslné se zabývat nereálným cílem.

          Je tedy jen otázkou času, kdy dojde k havárii stávajícího systému vedení společnosti a je jedno, zda-li ji reprezentuje sociální demokrat Martin Tesařík či „topkař“ (promiňte mi toto pojmenování, vychází z mého pohledu na tuto stranu, kterou nejsem schopen osobně zařadit na osou levice a pravice), Bořivoj Šarapatka.

          Je  vždy složité najít cestu z bludiště, ovšem každá cesta musí začínat pravdivým pojmenováním, protože jak je historicky prokázané – lež má krátké nohy.Byť jedno z přísloví říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.