Potkal ji při cestě z práce. Seděla v trávě a dívala se na hladinu rybníka. Nic kolem ní se nehýbalo. Nevěděl, čím ho ta žena učarovala. Byla k němu zády, netušil ani, jak vypadá. Přesto ji nechtěl minout. Co když je to právě ona,
s níž by mohl strávit zbytek života, napadlo ho.
Vůbec se nepohnula. Ani hlavou neotočila. Rybník před ní jí asi okouzlil tak, že doslova zkameněla. Určitě má modré oči. K těm blond vlasům by jí to slušelo. Ale co na tom záleželo. Jemu šlo o to, aby to nebyl namyšlený tvor, který má potřebu dominovat a strhávat na sebe pozornost.
Konečně pohnula lehce rukou. Ale jen posunula dlaň z trávy o pár centimetrů na jiné místo. Co měl dělat? Jít pryč nedokázal. Jít k ní, oslovit ji, pozdravit, to by snad šlo. A když by viděl nepochopení, nezájem, nevraživost, prostě by se zdekoval a mávl nad tím rukou.
Osmělil se a šel blíž. Neslyšela ho a stále se dívala svým směrem. Někam za horizont.
„Zdravím.“ Řekl to tiše, ale bylo to první a jediné vhodné slovo, které ho za dané situace napadlo. Žena se na něj podívala. Ach jo! Spadla mu čelist, srdce se mu rozbušilo. Byla tak krásná, tak nevšedně krásná! Ne modelka, ne dokonalá, ale prostě taková, že to v něm na první dobrou rezonovalo a něco mu říkalo, tohle je prima baba! Ta ví, co chce a třeba jde zcela stranou všeho!
„Je tu hezky,“ dodal záhy. Fráze, která by asi napadla kde koho! Na nic jiného se ale nezmoh.
„No jo.“ Znělo to tak odměřeně. Asi by se měl sebrat a zmizet, ale nešlo mu to.
„Nebudu vyrušovat.“
„Nerušíte a místa je tu dost.“ Dala mu najevo, aby si přisedl. Bylo to spontánní, autentické gesto. Žádný nátlak ani odpor. Nechala to na něm, ať se rozhodne, jestli chce zůstat nebo zmizet. Neváhal a posadil se.
„Vy nejste odtud, viďte?“ Zdála se mu něčím jiná, téměř exotická.
„Ne, jsem tu na návštěvě. Mám nedaleko tetu a chtěla jsem ji vidět.“
„Chápu.“
„Co chápete?“
„Promiňte. Víte, moc mi komunikace tím spíše se ženami nejde.“
„Proč?“
„Nevěřím si, jsem nesvůj a pak ze mě nevypadne nic kloudného.“
„Můžeme i mlčet. Slov je všude až dost.“
To se mu líbilo. Sedět s tou ženou a při tom mlčet a ještě více prohloubit opětovanou nečinnost. Ale nevydržel to moc dlouho.
„Víte, když jsem vás tu viděl sedět, nedalo mi to, abych sem za vámi nepřišel.“
„Proč?“
„Něco mi říkalo, že by byla škoda vás jen tak minout. Asi intuice nebo co?“
„Vy mě snad balíte?“
„Ne, to ne! I když … asi se nehodí o tom mluvit na první dobrou.“
„O čem?“
„O tom, že se mi líbíte. Je to moc?“
„Trochu jo. Ale aspoň jste upřímnej. Teda doufám, že ano, že to není nějaká vaše hra.“
„Moje hra? To ne! To bych vážně nerad, kdybyste si to myslela.“
„Ok, beru to.“
Kdyby do něj v ten moment viděla, asi by vstala a zmizela, protože on myslel právě na její ňadra, jaká jsou a jaké by to bylo, smět se jich dotýkat. Alespoň jednu noc.
„Co je vám?,“ zeptala se ho.
„Nic.“
„Nepovídejte. Chcete na mě snad telefon?“
„Představa, že odejdu a nemít ho, je pro mě dost svízelná.“
„Nic o mně nevíte.“
„To je pravda.“
„Jako já o vás.“
„To je taky pravda. Ale klidně se ptejte. Mohu odpovídat.“
„Nemám chuť vás zpovídat. Nechcete se raději vykoupat?“
„Myslel jsem na to.“
Oba vstali. Byla vyšší než on. Ale ne o moc. To se má před ní svléknout? Ona začala a ulehčila mu to.
„Sorry, ale druhé prádlo tu nemám a já se za nahotu nestydím. Prostě se svlíknu a půjdu do vody nahá.“
„Ok, mi to neva.“
„Proč by taky mělo?“
Za moment byli ve vodě oba. Ona nahá a on ve svých trenko slipech.
„To ale není rovina.“
„Nedošlo mi to.“
„Ale to by mělo.“
Dívali se na sebe, šlapali vodu, pro změnu měl pocit, že zase balila ona jeho. „Budu to vědět pro příště.“
„Co když žádné příště nebude.“
„To by mě mrzelo.“
Na dřevěném mole si pak lehli vedle sebe. Pozorovali modrou oblohu a nic je pro tu chvíli nerušilo. Rád by se k ní přivinul a řekl jí něco moc důležitého. Že ji miluje, že mu na to stačilo těch pár minut. Vysmála by se mu a ještě by řekla, že mu jde určitě jen o jedno. Ale tak to nebylo.
„Dal bych si s vámi rád drink na baru,“ řekl místo toho.
„Co pijete?“
„Když je dobrá společnost, tak téměř všechno.“
„Já mám ráda tequillu a kvalitní červené víno.“
„Tím také nepohrdnu. Mohli bychom zajít někam … jste pro?“
„Jsem tu poslední večer a ten chci strávit s tetou. Zítra musím domů.“
„Kam domů?“
„Co je vám do toho?“
„Promiňte, nechtěl jsem, jen když jste to řekla …“
„Tak co?“
„Bylo mi smutno.“
Otočili se k sobě na bok. Neuhýbali pohledem a byli by se snad v ten moment i políbili, kdyby je něco nevyrušilo. Byly to kroky v husté trávě, které se blížily a přicházely v tu nejméně vhodnou dobu.
„Kašlete na to a udělejte, co udělat chcete. Třeba nedostanete další příležitost. Mluvili jsme už o tom.“
Přiblížil se, položil jednu svou ruku na její rameno a dal jí pusu. Dělo se v něm něco úžasného a všechno mu v tu chvíli bylo jedno.
„Tak co?“ Znejistěl, tak se zeptal, jestli se jí to líbilo.
„Po políbení je lepší, když je ticho. Oba přece víme, jaké to bylo.“
„To je pravda. Za mě super, jednička s hvězdičkou.“
„Nepřehánějte to.“
Vstali a oblékli se. Za jejich zády stál starší muž se psem. Chvíli je pozoroval a pak zase beze slova zmizel.
Šli pak spolu kus cesty přes les a dál ke kraji palouku, kde už byl na dohled kraj civilizace.
„Dál chci jít sama.“ Znělo to dost rezolutně. Neměl ani odvahu se zeptat proč.
„Dáte mi na sebe fon?“
Podívala se na něho. Chvíli váhala. Vůbec netušil, co jí běží hlavou. Pak řekla devítimístné číslo. Nacvakal ho rychle na svůj mobil.
„Tak a je to. Díky moc.“
„Taky bych měla poděkovat. Když jste přišel, byla jsem zrovna ve svém světě … někdy to dělám. Utíkám, abych se zachránila.“
„Já vím, ulita, kam nikdo nemůže.“
„Přesně! Nebylo mi ok. Rozešla jsem se s přítelem, respektive on se spíš rozešel se mnou. Jen to chtěl navléct na mě. To se tak někdy dělá, znáte to?“
„Moc ne.“ Pokývla hlavou, jako že to je jedno.
Záhy se mu vzdalovala. Nejraději by za ní vyběhl, chytil ji za ruku a šel s ní kamkoliv by si jen přála. Při tom si neřekli ani své jméno. Ulít … doslova a do písmene ulít. Tak to je ta Láska, kdy na všechno kolem zapomenete a je jen ONA.
…
Dva dny to vydržel. Pak už to nešlo a na mobilu aktivoval číslo, které dostal. Z fonu se mu ale ozvalo … toto číslo neexistuje. A bylo vymalováno.
