Presumpce viny

Přistupovat dopředu k někomu, že není čestný a poctivý … asi v tomhle s trochou nadsázky ctí „presumpci neviny.“ Pokaždé věří, nebo spíš doufá, že se mu to vyplatí. Jeho kámoš dělá byznys. Snaží se uspět na kolbišti, kde peníze.. 

hrají hlavní roli. A docela se mu to daří.  Ovšem …

„Jestli ty ctíš, jak říkáš, presumpci neviny, tak já ctím presumpci viny.“

„Co tím myslíš?“

„Dopředu počítám s tím, že obchodní partner čestný a poctivý v zásadě není. Bohužel se dost často nemýlím.“ 

„To myslíš vážně?“

„Mě zase překvapuje, že se tomu divíš. I díky tomu ale uděláme společně nějaký byznys.“

„Tomu fakt nerozumím.“

„Kdybych k tomu přistupoval jako ty, tak mě daná osoba převálcuje, možná i zničí. Vydělá si a já budu v háji. Bez milosti. Mohl bych pak naříkat, jak je ten svět nespravedlivý, ale ve výsledku bych jen prohrál šachovou partii. A za naivitu se, kamaráde, někdy platí víc, než si umíš představit. Tím spíš v oboru, kde se nacházím. Tam se chyby moc neodpouštějí. Vím, o čem mluvím.“    

„To zní dost hrozivě. Na to bych asi neměl naturel ani žaludek.“  

„Možná proto si téměř o žebrácké holi.“

„Co s tím?“

„Najdi si někoho, kdo by tě kryl a dělal za tebe černou práci.“

„Neměl bych ho z čeho zaplatit.“

„Můžeš mu dát procenta ze všeho, co se vám podaří uskutečnit.“

„Na to dnes, myslím, nikdo nepřistoupí. Každý chce mít dopředu svý jistý.“

„To je pravda. Možná by ve tvém případě nebylo marný, kdyby ses vrátil k bojovým uměním. Tam se dostaneš mezi ostrý hochy, nasaješ trochu jejich energii, nakoukneš do světa, kde jsou důležitý docela jiný věci. Jak zválcovat soupeře, jak mít co největší svaly, jak dát někomu do držky. Byl si v tom přece kdysi dobrý.“  

„To je už dávno.“

„To máš relativní. Jak to v tobě jednou bylo, tak to přece jen tak nezmizí. A tvoje story ze základky, kámo, to ani já nezažil.“

„Byly jiné okolnosti. Tenkrát jsem se cítil prakticky neohrožený. V tom to bylo báječný.“

„Jak říkám, co se k tomu nějak vrátit? Trochu to v sobě zase probudit?“

„Nejsi první, kdo mi to radí.“

„Tak vidíš. Jde jen o to ztratit zábrany. Dostat se k podstatě.“

„Teď mluvíš jako psychoanalytik.“

„Nevím, u toho jsem zatím nikdy nebyl. Ale možná bych se mohl vydat tím směrem a pak dělat koučing. Prý to docela vynáší.“

„A kdyby ne?“

„Tak to pro mě není zajímavý. Živím tři hladový krky.“

„Proč ty musíš být ve všem tak přímočarý.“

„A jaký bych měl být? Mám ti tu mazat med kolem pusy? Jednám s lidmi každý den, jsem v byznyse téměř dvacet let, pořád se s někým o něco přetahuji, musím být dva kroky napřed. Když je to opačně, prohraji. A to se taky děje. Nemysli si. Pohádky jsou prima věc, ale v mém světě si je můžu dopřát leda tak o vánocích v televizi.“  

„Ještě chvíli a budu zralý na drink.“

„Proč ne, klidně si ho dej hned. A pamatuj si, dnes téměř každý hraje sám za sebe.“

„Jo, toho jsem si všim.“

„Tak se podle toho zařiď. Anebo zůstaň u těch svých iluzí a přijmi fakt, že s tím neprorazíš. To je stejný jako jít hlavou proti zdi.“

„Ty mi dnes dáváš kapky.“

„Je to zapotřebí. Kolikrát jsme už takhle seděli a nic. Pořád přešlapuješ na místě.“

„Navenek se to tak asi jeví …“

„To se tak nejeví, to tak je.“

„Když ty jsi taky hned se vším hotový. Fakt mě někdy štveš.“

„To je možný, milovat mě nemusíš, hlavně poslouchej!“

„Copak jsem malé dítě?“

„Chováš se … sorry, ale vážně! Nesnaž se být Mirek Dušín. Dnes už ani nikdo neví, kdo to je, z čeho to je, málokdo vezme knihu do ruky.“

„No právě a o tom to také je. Obecná dekultivace, všechno je stále více povrchní, hloupost se jeví být pohodlnější, protože k čemu dnes vědomosti, důležité je být dravec a dostat se co nejvíc vpřed. Vydělat co nejvíce peněz. Mít na drahý dovolený a zapůsobit na okolí. Co kdo nosí v hlavě … nezájem. Předveď se, co dovedeš.“   

„Vystihl si to přesně. Konečně! Takže už alespoň víš, jak to je, o co se hraje a jakým způsobem.“

„Ale tenhle způsob hry já si nemíním osvojit. Ani bych to neuměl.“

„Naučil by ses, ale ty nechceš, protože se bojíš výčitek.“

„Samozřejmě. Ty snad ne?“

„Člověk otupí, přestane některé věci řešit, přestane se na ně ohlížet. Jdeš prostě za svým cílem. A ostatní průběžně vytěsňuješ.“

„A jaký je ten tvůj cíl?“

„Můj cíl je uživit rodinu, dopřát ženě to, co dle svého mínění nezbytně potřebuje. A sobě dopřát klid, že je to v mých možnostech. To je míním i role muže. Respektive moje role taková je.“ 

„Z tvých úst to zní docela jednoduše.“ 

„V zásadě to jednoduché je, ale je to taky boj na ostří nože, kde zadarmo nic nedostaneš. Abys rozuměl, mám své hranice, které jsou pro mě nepřekročitelné. Bojuju, peru se, ale dle nějakých zásad a pravidel.“

„To je fajn slyšet.“

„Ale jsou tací, pro které jsou zásady a pravidla prázdný pojem. A na to je potřeba být připravený. Jinak tě to semele.“ 

Vypili spolu drink a šli na kutě. Další lekce přítele, který žije docela jiným způsobem. Ctí presumpci viny a nakládá s ní s rozumem.