Pokec se starší dámou

Sedl si na lavičku po dávce asi deseti kilometrů na in line bruslích. Nová sportovní aktivita, do které se pustil. Po drobných nesnázích ho to začalo bavit. Našel si i prima místo, kde měl možnost být stranou a zároveň součástí..     

nějakého každodenního dění. Sedla si k němu starší paní. 

„Nebudu vám tu vadit? Potřebuju si vorazit. Nějak mě bolí nohy.“

„Jasně, to je v pořádku. Navíc je dnes docela hic.“

„No právě. To už na mě není. Ale zimu taky nemusím. Tak něco mezi.“

„Přírodě neporučíme.“

„Ještě aby. A co vy tady tak sám?“

„Potřebuju trochu pohyb a relax na dosah přírody.“

„Taky bych si dala říct, ale já jsem ráda, že ještě chodím. Vy byste tu měl být ovšem s nějakou slečnou. Nebo jste snad ženatý?“

„To nikoliv.“

„Myslela jsem si to. Mám na to trochu čich.“

„Jako že poznáte ženatý chlapy? To se může někdy hodit.“

„Bejvávalo. Pane, já jsem ráda, že mám vlastní byt a vlastní klid. Papoušek v kleci mi docela stačí.“

„No jo, s námi chlapy to je někdy složitý.“

„S námi ženskými taky. Mám sama se sebou i s Vámi muži bohaté zkušenosti.“

„O tom nepochybuji. Ale manžel nějaký byl, nebo se mýlím.“

„Byli čtyři.“

„Páni. To bych do vás neřekl, mám - li být upřímný.“

„Věci jsou často navenek jinak než ve skutečnosti a co se lidí týká … tam to platí ještě víc. No byla jsem divoká, užívala si života, ale taky jsem měla ráda jakoukoliv práci. Té jsem se nikdy neštítila. No a pak jsem se i patřičně odměnila.“

„Jako čím třeba?“

„Vším, co bylo za mé vydělané peníze k mání. A jednou jsem si za ně dokonce koupila po prvním rozvodu i chlapa. Potřebovala jsem si po letech spořádanosti zařádit. Nevadí vám, že se tak svěřuji?“

„Ne, asi to trochu přitahuji.“

„Jak to myslíte?“

„Nejste první, kdo přijde a povídá si. A pak mi svěří i věci, u kterých se před jinými červenají. A někdy i sami před sebou, když si to vybaví.“

„Asi vzbuzujete v lidech důvěru, že byste jim neublížil.“

„To asi ne, nemám k tomu důvod a taky bych s takovým pocitem pak nechtěl žít. Ale vraťme se k vám, je to docela zajímavý.“

„Myslíte k tomu koupenému chlapovi. Gigolovi. No to vám byla jízda. Prostě sex a divoká voda, žádná zábrana. Párkrát jsem si to pak i zopakovala. Nebyly v tom city, jen fyzička a ta tenkrát byla docela jiná než dneska.“

„No působíte vysportovaně a jste krásně opálená.“

„Vrátila jsem se z Řecka. Dcera mě tam vzala. Sama bych si už netroufla.“

„Líbilo se vám tam?“

„Jsem spíše srdcem Jugoslávka. Teda dnes spíš Chorvatka. Tam jsem jezdila vždy ráda. To Řecko byla taková výjimka.“

„Chápu. Mně je Chorvatsko taky bližší. Možná bych tam dokázal na nějakou dobu i emigrovat.“

Byl tam mnohokrát. Otec dokázal vždy nějak zařídit, aby se tam i přes nepřízeň tehdejšího režimu podívali. Byla to složitá doba, ale on ji tak nevnímal. A vždy jeli na stejné místo, ke stejným lidem, které měl rád. Moře, cikády, oblázky na pláži, čerstvá rajčata, broskve, které byly sladší než karamelky, čokoládové mléko, zmrzlina … . Už moc dlouho se tam nepodíval a měl by, vnímal to tak.  

„Víte ale co,“ dala se do řeči při jeho rozjímání paní. „Ti staří Řekové měli něco do sebe. Takové to charisma chlapa, které tady u nás někdy postrádám. Když jsem tam viděla ty starý vysloužilý Řeky sedět, dívat se na moře, šel z nich takový klid a taková zvláštní pokora. Nevím, hned jsem si chtěla jednoho z nich přibalit. Ale co by tu se mnou dělal? Já jsem holka z tohohle města. Jsem tady doma a mám to tu fakt ráda. A ti típkové, to byli lidi srostlí s mořem … bylo to na nich vidět. Já už holt dožiju sama.“

Znělo to tak důrazně a jasně, až ho to zaskočilo. Ta žena očividně byla smířená sama se sebou i s tím, že nejen to nejlepší, ale téměř vše že má za sebou. Přesto se tvářila spokojeně a jako někdo, kdo nemá důvod plakat. Zdálo se, že život nepromarnila a využila nějak po svém svůj čas. Možná ani ničeho moc nelitovala. Ale co mohl vědět po pár minutách.

„Budu už muset,“ řekla. „Víte, jak dlouho sedím, ztuhnou mi nohy a nechce se mi pak chodit. A mě ještě čekají dva kilometry. Denní norma, kterou se snažím dodržovat.“

„Chápu, taky si dám ještě pár kiláku na tomhle.“ 

A ukázal natažením nohou před sebe své in line brusle, které si zkraje léta koupil. Nelituje. Nebýt toho, nedal by s tou paní /a nejen s ní/ řeč. Byl v tom díl svobody, a tu oceňoval asi nejvíce.