Dominantní muž versus dominantní žena

 Seděl u piva v jedné putyce, kde už byl téměř za štamgasta. Zpravidla si dopřával  relax. Ten den ale přemítal o tom, co a jak dál. Po letech strávených doma na home office se vychýlil nějak. Doba mu utekla a on to ignoroval. ... 

Nenastoupil na žádný vlak. Jen ty vlaky pozoroval. Bezcílně se potuloval. Tu a tam se s někým setkal. Tu a tam si s někým popovídal. Nikam se moc nedral. Dělal věci jen tak. Přišlo mu, že je to pro něj ta pravá medicína, ačkoliv byl v očích mnohých za tydýta. To čeho si cenil nejvíc, každý směle ignoroval. Dostal pár kopanců, ze kterých se pracně zvedal. Kamarád mu právě dělal mentora.     

„Udělej první krok. Něco zkus, a když to nebude ono, opustíš to a půjdeš jinam.“ 

„Jako s ženskou?“

„Jo, někdo to tak dělá.“

„Co ty?“

„Já jsem ženat. Přece víš. Už deset let mám chomout.“

„A jak to zvládáš?“

„No tak dá se to. Někdy je to fajn a někdy … co ti budu povídat.“ /Odmávl to rukou/. „Prostě je to síla. Ale asi pořád lepší, než být sám.“

„Aspoň že ti dovolí jít na pivo.“

„Já se neptal. Pamatuj si, to když chlap začne dělat, tak může přijít o všechno. Neptat se, ale pouze oznamovat. Tak je to.“

„Možná, ale ne každý na to má, dominovat, určovat ve vztahu pravidla.“

„Pak je holt určuje ta ženská. To si musí každý vybrat. Chlap má být ale chlap a ne něco jiného.“

„Proč to tetování, smím se zeptat?“ /Jen ho zajímala podstata. Co někoho přiměje si nechat takové tetování téměř přes celé předloktí udělat/.

„Prostě se mi chtělo. Nehledej v tom nic hlubšího. To ty občas děláš, ale svět okolo je dost povrchní záležitost. Věř mi, že jo.“

„Záleží na tom, jak se na něj díváš.“

„Houby! Vykašli se na to. To ti na chleba nevydělá.“

„Asi ne, ale je to zábava. Teda pro mě ano.“  

„Já na zábavu nemám čas. Musím uživit rodinu. Žena chce to a tamto. Kluk chce něco jiného. Do toho máma s tátou, kteří mě tu a tam potřebujou …“

„Mě ale nepotřebuje nikdo.“

A řekl to tak, až mu z toho zamrazilo. O mámu už přišel a s tátou se na ničem neshodnou. Nejsou spolu. Nekomunikují, a když jo, pohádají se a jdou od toho.

„Možná i to je ten kámen úrazu. Jak říkám, měl by sis najít novou práci a ženskou.“

Ukázal mu dva prsty jako dva pilíře, na nichž by měl postavit svůj další život. Vrchní za jeho zády si to vyložila, že má přinést další pivo.   

„Vždyť nemáte vypito.“

„To nebylo na vás, to bylo tady na kamaráda. Ale už to tu nechte, my to zvládneme, že jo.“

„Děkujeme moc.“ /Vrchní se na něj usmála a odešla servírovat na plac. Mohl na ni oči nechat. Slušelo jí to/. 

„Vidíš, takovou kost bys měl sbalit. Holka od rány, která ví, o čem je život. Žádná naivka. Pane jo, já být svobodný, šel bych do toho. Střemhlav, aby to stálo za to. Hlavně si člověk v takové chvíli nesmí připouštět rizika.“

„No a co tvá manželka?“

„ No co? Musel jsem si ji trochu převychovat, aby nám to ladilo.“

„Měl jsem za to, že to bývá naopak … s tou převýchovou. Že to dělá ve vztahu spíše žena. A chlap je ten, co to popírá.“

„U mě by to neprošlo. Nejsem žádný tvárný máslo, pamatuj si to!“  

Lokl si piva a dodával si tím kuráž. Jako by chtěl skrýt pravou skutečnost.

„Víš co, partnerství je perná záležitost. A já jsem zastáncem tradičních hodnot. Jsem konzerva v tomto. Chlap má být chlap a ženská má být ženská. A nejlépe krev a mlíko.“

„V tom jsme zajedno.“

„Mě vychrtliny nepřitahujou. Prostě potřebuju mít ženskou za co chytnout.“

„Pro mě je důležitý, aby měla vlastní charisma.“

„Ale no jo. Jenže nesmí ho být moc. Taková ženská pak není moc tvárná a začne si dříve nebo později vyskakovat. Když jí teda dáš tu příležitost.“

„Ty tu svou ženu asi držíš hodně zkrátka.“

„To je nezbytnost. Podívej se, já jsem zastáncem patriarchátu. Přece mi nebude manželka diktovat, nařizovat, dovolovat, kam bych došel. Já ti to řeknu kam …“ /Kamarádovi v ten moment zazvonil telefon/. „Ahoj, miláčku. Jasně, nákup, provedu, jen co se … no jasně, jen jedno a mažu domů. Slibuju. Ano, zlato, cestou ještě někde kouknu na tu pračku. A vážně potřebujeme novou? Ok, už se neptám. Pa … jo, jo, neboj, za chvíli už jdu. Budu doma v cuku letu.“

Zavěsil a dal si hned vydatný lok.

„Ta pivka budeš muset zvládnout sám, kámo.“

„To mi došlo.“

„Dáme někdy opáčko.“

Kámoš vstal a odešel s plnou hlavou toho, co vše měl před návratem domů stihnout. Bylo toho dost. Hlavně na nic nezapomenout. Pane jo, jak se z dominantního lva stala rázem poštolka. Ten rozhovor fakt stál za to, ale nejlepší byla ta pointa.

…

Když se v podvečer vracel domů, viděl kamaráda věšet na balkóně čerstvě vyprané prádlo. Úkol stran nové pračky asi splněn a ještě nejspíš dostal příležitost ji hned prubnout. No jasně, miláčku, co bych pro tebe neudělal. Jen mi, prosím tě, řekni, na kolik to mám vyprat. Na šedesát?, vidíš, to by mě nenapadlo. To mu tak běželo hlavou, když svého kamaráda/dominátora s kolíčky na prádlo pozoroval. Možná by se mu taky hodil nějaký kouč.