Boxovací pytel

Něco se děje s ním i kolem něj. Všechno nabralo jiný směr. Cítí se jako mezi jedoucími rychlíky různými směry a on stojí, ani se nehne, aby ho nesmetly. On totiž do žádného z nich nastoupit nemíní. Nejednou jeho směry ani jeho ...

rychlostí. On už ví, kde je a kde chce být. Má své místo na zemi. Našel si ho na malém městě, ale i zde se mu dějí věci, na které nebyl zvyklý ani na ně nebyl připravený. Ani snad nemohl být. Jen mohl tušit, mohl být silnější, odolnější, mohl by mít větší nadhled nad tím vším a neřešit to, co druzí o něm říkají, nebo co si o něm myslí. Třeba to, že je gay, neboť se s jedním přátelí, jsou prima kamarádi. Je to stupidní, přijde mu, že někteří lidé jsou tupí a řeší něco, co by neměli. A při tom se k nim v rámci možností chová snad hezky, ničím je neuráží, neřeší to, jak žijí. Má dost svých starostí. Spíše chce být nápomocný, ale dobročinnost se, jak zjistil, taky příliš nevyplácí. Je jak mezi mlýnskými kameny. Bez mámy si s tím najednou neví rady. Jako by se ztratil, jako by chodil nad propastí, jako by byl někdy sám mezi všemi a on se nedokázal z té změti prapodivných událostí vymanit. Co je to s ním, je vážně tak jiný, jaký by měl tedy být, aby ho druzí přestali řešit, aby nebyl tak nápadný? Najednou má někdy touhu vrátit se k tomu, jak žil ještě před pár lety. V ulitě mezi svými, kteří ho měli rádi, kteří mu neubližovali. Ale ti jsou pryč. Téměř všichni, ti důležití, kteří mu toho hodně dali. Má je v srdci, někdy je cítí blíž, jindy se cítí být osamocený, tak to je to být dospělý. Tak rád by se postavil na vlastní nohy, aby byl spokojený. Frčí snad po vlastní koleji. Dělá i to co ho baví. Co ho nějak nabíjí. Co mu dodává lepší pocit sám ze sebe, ze světa, z lidí. Tu jde do sauny, dá si pivo, poklábosí s lidmi. Nebo se jde jen tak projít, hlavně nemít a neřešit žádné povinnosti a smět vnímat svět a místo kde se nachází a lidi plnými doušky a být připravený. K čemu? K osvícení, k prozření? K naplnění růstu, díky čemuž odrazí ataky okolí, aniž by ho srážely k zemi. Ale hlavně, aby si dobil baterky, aby nalezl klid, to něco, co mu dodá sílu být zase nad věcí a věřit si.

„Ty musíš vědět, co chceš, co si přeješ, přijde mi, že to pořád nevíš a když to víš, chybí ti drajv jít si za tím a neohlížet se při tom napravo nalevo,“ to mu řekl bratr, který je ve světě lépe zorientovaný a řeší to, co je důležitý pro něj, pro jeho rodinu, ne pro okolí. Asi je to tak správně, asi to tak má být. Zatímco on se někdy rozpouští v tom, co na něj okolí někdy naloží. Nedokáže se obrátit zády. Nedokáže říct ne, tohle není moje starost, tohle si musíte vyřešit sami. Nedokáže přihlížet, být lhostejný, nenést někdy tíhu druhých a nevnímat jejich starosti. A to pak, když už je všeho moc, uniká do samoty. Užívá si ji. Sedí v lese na kládě, dívá se do krajiny, poslouchá zvuky přírody a saje to jako novorozeně svou výživu z prsu matky. Posiluje si imunitní systém, posiluje si zdravý rozum, aby se nezbláznil. A když vidí stát před sebou dřevorubce s pilou v ruce, jak na něj zírá celý od pilin a schovaný za bezpečnostním sklem přes obličej, ani se nelekne. Jen mlčí a čeká co bude. 

„Tady být nesmíte, jste neviděl tu ceduli?“

„Jakou ceduli?“

„Že zde kácíme stromy. Chcete snad přijít k úrazu? Raději hned zmizte!“

„Ale to já teď nemůžu. Zdřevěněly mi nohy a je mi tu dobře. Hledal jsem to místo a došel sem. Nemůžete mě jen tak přece vyhodit.“

„Ne že nemůžu, musím! Přece nechcete, abych na vás volal policii.“

„Vy to nechápete. Jsem na dně, a právě tady cítím něco, co mi pomáhá se zvednout, abych neskočil z nejbližší skály.“

„Heleďte, já nemám čas na tyhle kecy. Možná vám jen chybí pořádná práce. A já o tu svoji nechci přijít. Mám to tu na povel a mám předpisy, kterými se musím řídit.“

„A když byste se jimi neřídil, co se stane?“

„Tak mě šéf na to ta ta vyhodí. Takže vztyk a relaxujte si nebo meditujte někde jinde. Teď hned. Rozuměl jste?!“

Vstal, byl o hlavu menší než ten chlap před ním. Dívali se na sebe, každý docela jiný nejen navenek, ale i uvnitř. Kdo z nich byl víc blíže pravdě, kdo z nich více zápasil. On uhlazený, čistý, bez mozolů na ruce, nebo ten típek s plnovousem, s rozcuchanými vlasy pod helmou s rukama schovanýma v pracovních rukavicích, které při té velikosti působily jako medvědí tlapy.

„Jsem vám pro smích, že jo?“ 

„Jste mi luft, nemám čas řešit každého trotla, který mi přijde do cesty. Mám svých starostí dost.“

„Chápu. A promiňte, nebylo v mém úmyslu vás naštvat, prostě si jen nevím rady a nemám s kým o tom zrovna mluvit. Sbohem.“

Šel pryč, dřevorubec se za ním chvíli díval, pak nastartoval pilu a pustil se do práce. Jak se vzdaloval, zvuk pily slábnul. Možná by mu právě něco takového pomohlo.  Dělat chlapskou práci, aby zmužněl, aby na lidi nepůsobil jako gay, nebo jako kluk, na kterého si může každý povyskočit. V ten moment ale dostal jiný nápad a hned jak přijde domů ho také uskuteční. Moment osvícení je tady. Koupí si boxovací pytel a k němu boxerky. Dřív jako kluk dělal bojová umění, tak se k tomu vrátí. Jasně. To by mohlo pomoci. Vyventilovat vztek, dopřát si mužské síly, vymlátit se a pak být třeba chvíli ready a připravený na styk s okolím. Ne že by někomu hned na potkání namlátil, to snad není jeho styl, ale že by se jim postavil svými vlastními zbraněmi. Má je, jen je ze sebe bez bázně vypustit. Dát jim průchod jako ve svém mládí, jako když byl kluk a jak si na něj někdo dovolil, hned věděl, jak si poradit. Neřešil následky, ale hned a přímo tu danou situaci. Uměl se prát, uměl se i bránit, a pak měl klid, každý se držel raději zpátky.

Ten večer usedl k počítači a přes e shop boxovací pytel i boxerky vážně koupil. Nemohl se dočkat až ten pytel zavěsí a začne s tréninkem. V posteli se převaloval jako malé dítě nedočkavé na svůj dárek. To koukáš, mami, viď, návrat zpátky, ale třeba i to je cesta z bludiště, nějak jsem zabloudil a nějak musím začít. Povídal si s ní, s její fotografií. Potřebuje nejprve zjistit, co je a co není pro něj správný. Musí umět říct ne a musí zjistit, jak manévrovat mezi lidmi ve světě plném zákrut a zatáček. Pak teprve může někdo přijít a on si ho bez rozpaků pustí k sobě blíž. Ale do té doby bude bušit do pytle. Skákat kolem něj, dávat pravé a levé háky, a to vše s nasazením jakého bude schopný. Protože dělat určité věci napolovic prostě nemůže.