Současná úřednická vláda Jana Fischera se těší nebývalé důvěře veřejnosti. Premiér a jeho „nekompromisní“ strážce státní kasy Janota nás navíc ještě stále ubezpečují o tom, že veškeré politické ambice jim jsou zcela cizí a že se při své práci rozhodují pouze na základě odborných argumentů či všeobecného zájmu. Pohádce o spravedlivém králi Honzovi je však po vládním selhání v souvislosti s odborářským vydíráním definitivně konec.
Mnozí novináři ve veřejnosti živí názor, že úřednická vláda je lepší nežli vláda s politickým mandátem. Může se prý věnovat své práci a nemusí tzv. politikařit. Především se pak prý nemusí ohlížet na průzkumy veřejného mínění, vrtkavé stranické preference a blížící se volby.
Jak je tedy možné, že současná „odborná“ vláda stáhne ocasy a bez jakéhokoli odporu bezprecedentním způsobem ustoupí vydírání odborářských předáků? Zvláště, když tatáž vláda inkriminovaný paragraf 36a, který nyní odborářům vadí, vloni do zákona o DPH vložila. A to ještě není vše. Vláda navíc se socialistickým posvěcením zneužila institut legislativní nouze, který je za jasných kritérií určený jen pro opravdu krizové situace. Vláda zneužila podmínku, která tento mimořádný režim povoluje při hrozbě velkých hospodářských škod. Jenomže kdo tu hrozí hospodářskou škodou? Nikoli inkriminovaný paragraf 36a, ale odboráři strašící stávkou.
S klidným svědomím proto mohu kritizovat vládu, že podlehla odborářskému vydírání. A ještě si přitom vypomohla číselnými čachry. Když totiž loni na podzim úřednická vláda novelu zákona o DPH předkládala, vyčíslovala finanční přínos dotčeného paragrafu na 750 milionů korun. Nyní, o pár měsíců později jeho zrušením státní rozpočet přijde prý pouze o několik desítek milionů. Zvláštní to počty statistika Fischera.
Situace je o to horší, že hlavním organizátorem je Paroubkova ČSSD, které navíc ani trochu nevadí, že nyní volá po zrušení něčeho, co její poslanci a senátoři včetně šéfodboráře Štěcha na podzim odhlasovali. Jaká je vlastně motivace premiéra Fischera? Jak je zkrátka možné, že se jeho „apolitický“ kabinet expertů zachoval zbaběleji, než kterákoli politická vláda obávající se nacházejících voleb? Chtěl snad premiér Paroubkovi pomoci přehlušit aféru Pandury nebo jim asistovat s dalším populistickým předvolebním trikem? Po událostech posledních dnů je opravdu těžké uvěřit, že někteří ministři v čele s premiérem nepomáhají ČSSD „vrtěti psem“.
Můžeme jen doufat, že se sen o nepolitické vládě definitivně rozplynul. Tato kauza je dalším důkazem toho, že potřebujeme silnou, politickou a skutečně odpovědnou vládu. Vůle musí pocházet od voličů, protože jenom oni jsou schopni posoudit, kdy je populističtí politici pouze obelhávají, a kdy se kabinet ve strastiplné demokratické proceduře snaží dosáhnout pro tuto zemi optima.
