Neandrtálci jsou IN

"Doba ledová je doba ledová," zahuhlal  pan Buml Machovi a Šebestové a kýchl do kapesníku.Roztát se mu podařilo až nad ranní kávou, při které si dělal pravidelný monitoring denního a týdenního společenského až bulvárního tisku. Bartošová. Pomeje. Áááááá. Neandrtálec.

Kresba A. Borna.

Pan Buml se usmál tak, že by jeho žluté olbřímí zuby zazářily na kdejakém  snobském večírku a hruď nadmul pýchou natolik, že by z jeho chic overalu vypadly oči z důlků i té nejotrlejší  "módní policie." V poslední době o něm psal Xman, Aha i Instinkt.  Je někdo. Pan důležitý.
Módní trendy se obyčejně vyvíjejí evolutivně: když už  není kam sáhnout, přijde na řadu retro.  Osmdesátá léta, třicátá,  gotika. Tentokrát se sáhlo přece jenom hlouběji. V rámci tohoto revivalu se oživila neandrtálská mrtvola, na které nyní mohou (jako supi) hodovat jak  "novinářské hyeny", tak dietologové, antropologové či  evoluční biologové.
O neandertálském revivalu v plném slova smyslu by se dalo hovořit v případě, že by se   skutečně  vědcům z Institutu Maxe Plancka podařil rozluštit   genom, z něhož by jako Goléma oživili malého neandrtálčíka. Pokud by to tak šlo dál, možná by nám zase opět začali neandrtálci konkurovat: minimálně "paleo módou" ,  "paleo lookem" a  také v silových disciplínách.

Zatím se však  jedná jen o návrat jejich "životního stylu".  Osvojují  si jej  zejména manageři, úředníci či bankéři žijící v moderních velkoměstských aglomeracích. Šířící se nákaza paleo stylem, kombinujícím předzemědělskou dietetiku a přírodní fitness, pravděpodobně pochází od jisté tlupy Homo sapiens sapiens žijící v současném New Yorku. Prostě si nějaký americký pan Buml kýchl a dál se tyhle memy  rozprskly po světě kapénkovou infekcí.

Lajstajlové časopisy si zpravidla všímaji kuriozit a senzací  -  a není tomu jinak ani v tomto případě. Většina obsahu  rotuje kolem  obrazu, na kterém ukusuje newyorský yuppie syrové maso. Vypadá to přece drsně živočišně,  rozhodně více nežli pudlík distingovaně  chrupkající  v TV reklamě barevné granulky.

Intuitivně je za tím lidským vlčením a běháním po čtyřech cítit touha  po volnosti a "kulturní změně". Snaha o vytrhnoutí se člověka z čelistí na výkon, rychlost a tvrdou kompetici nastavené společnosti . S  cílem posílit, získat psychickou i fyzickou  odolnost proti stresu a civilizačním nemocem. Pružnější schopnost adaptace, se kterou by byl schopnější čelit  každodenním úkolům i životním překážkám.  A koneckonců i  pro to, aby člověk  získal rozhodnost a průraznost pro nutnost  volit  - a dobře volit - mezi příležitostmi ubíhajícími rychlostí Šinkanzenu.

Jedna z evolučně-psychologických teorií totiž říká,  jsme "lidmi doby kamenné jedoucími v dálničním pruhu". Podle ní se náš mozek "adaptačně vytavil a zadrátoval" před příchodem zemědělství (cca před 10000 lety) a kulturní revoluci (počínající cca před 40000lety). A tak jsme ve své podstatě dobře adaptováni na svět, který již neexistuje.

Retro neandertálský styl jde tedy až tak daleko a na kost, že se (znovu) zpětně učíme od lidí, které jsme jako druh vytlačili a "zlikvidovali", abychom pracně získali a vybudovali  náš  pohodlný svět,  v němž se  mnozí začínáme  cítit nepohodlně.

V "rychlém pruhu" civilizačního vývoje  si  nikdo  nepřeje  mít neandrtálce v týlu, ale  každý by bral jeho  odolnost  a sílu.

-----

Pro zájemce dále viz některé moje  články o neandrtálcích:

http://www.national-geographic.cz/archeologie-a-historie/vybili-jsme-neandertalce-285/

http://www.national-geographic.cz/archeologie-a-historie/neandertalci-zrejme-doplatili-na-spatnou-makroekonomii-1642/