"Doba ledová je doba ledová," zahuhlal pan Buml Machovi a Šebestové a kýchl do kapesníku.Roztát se mu podařilo až nad ranní kávou, při které si dělal pravidelný monitoring denního a týdenního společenského až bulvárního tisku. Bartošová. Pomeje. Áááááá. Neandrtálec.
Kresba A. Borna.
Pan Buml se usmál tak, že by jeho žluté olbřímí zuby zazářily na kdejakém snobském večírku a hruď nadmul pýchou natolik, že by z jeho chic overalu vypadly oči z důlků i té nejotrlejší "módní policie." V poslední době o něm psal Xman, Aha i Instinkt. Je někdo. Pan důležitý.
Módní trendy se obyčejně vyvíjejí evolutivně: když už není kam sáhnout, přijde na řadu retro. Osmdesátá léta, třicátá, gotika. Tentokrát se sáhlo přece jenom hlouběji. V rámci tohoto revivalu se oživila neandrtálská mrtvola, na které nyní mohou (jako supi) hodovat jak "novinářské hyeny", tak dietologové, antropologové či evoluční biologové.
O neandertálském revivalu v plném slova smyslu by se dalo hovořit v případě, že by se skutečně vědcům z Institutu Maxe Plancka podařil rozluštit genom, z něhož by jako Goléma oživili malého neandrtálčíka. Pokud by to tak šlo dál, možná by nám zase opět začali neandrtálci konkurovat: minimálně "paleo módou" , "paleo lookem" a také v silových disciplínách.
Zatím se však jedná jen o návrat jejich "životního stylu". Osvojují si jej zejména manageři, úředníci či bankéři žijící v moderních velkoměstských aglomeracích. Šířící se nákaza paleo stylem, kombinujícím předzemědělskou dietetiku a přírodní fitness, pravděpodobně pochází od jisté tlupy Homo sapiens sapiens žijící v současném New Yorku. Prostě si nějaký americký pan Buml kýchl a dál se tyhle memy rozprskly po světě kapénkovou infekcí.
Lajstajlové časopisy si zpravidla všímaji kuriozit a senzací - a není tomu jinak ani v tomto případě. Většina obsahu rotuje kolem obrazu, na kterém ukusuje newyorský yuppie syrové maso. Vypadá to přece drsně živočišně, rozhodně více nežli pudlík distingovaně chrupkající v TV reklamě barevné granulky.
Intuitivně je za tím lidským vlčením a běháním po čtyřech cítit touha po volnosti a "kulturní změně". Snaha o vytrhnoutí se člověka z čelistí na výkon, rychlost a tvrdou kompetici nastavené společnosti . S cílem posílit, získat psychickou i fyzickou odolnost proti stresu a civilizačním nemocem. Pružnější schopnost adaptace, se kterou by byl schopnější čelit každodenním úkolům i životním překážkám. A koneckonců i pro to, aby člověk získal rozhodnost a průraznost pro nutnost volit - a dobře volit - mezi příležitostmi ubíhajícími rychlostí Šinkanzenu.
Jedna z evolučně-psychologických teorií totiž říká, jsme "lidmi doby kamenné jedoucími v dálničním pruhu". Podle ní se náš mozek "adaptačně vytavil a zadrátoval" před příchodem zemědělství (cca před 10000 lety) a kulturní revoluci (počínající cca před 40000lety). A tak jsme ve své podstatě dobře adaptováni na svět, který již neexistuje.
Retro neandertálský styl jde tedy až tak daleko a na kost, že se (znovu) zpětně učíme od lidí, které jsme jako druh vytlačili a "zlikvidovali", abychom pracně získali a vybudovali náš pohodlný svět, v němž se mnozí začínáme cítit nepohodlně.
V "rychlém pruhu" civilizačního vývoje si nikdo nepřeje mít neandrtálce v týlu, ale každý by bral jeho odolnost a sílu.
-----
Pro zájemce dále viz některé moje články o neandrtálcích:
http://www.national-geographic.cz/archeologie-a-historie/vybili-jsme-neandertalce-285/
http://www.national-geographic.cz/archeologie-a-historie/neandertalci-zrejme-doplatili-na-spatnou-makroekonomii-1642/
