Mirku, jste či nejste jednička?

aneb co nám slova (ne) řeknou..

Výmluvné gesto.blesk

 Okolo čtvrté hodiny odpoledne se do jednoho z vyčleněných "terárií " proskleného office- centra začínají scházet  lidé manažerského střihu.  Nikdo z nich ani nemukne. Vnějšímu pozorovateli by se mohlo zdát, že  jsou němí a /nebo ztratili řeč a regredovali zpátky na úroveň lidoopů; tak, jako si to kdysi představovali evropští kolonizátoři o divoších. S tím rozdílem, že dbají na to, aby seděli či postávali civilizovaně, kontrolovaně a úpravně.      

Zanedlouho se ukáže, že se nejedná o účastníky nějakého svérázného experimentu v oblasti lidské etologie, ale o frekventanty kursu neverbální komunikace. Dlouhou chvíli si krátí stylově, mlčením; čekají na svého upovídaného gurua, který jejich moderní život zefektivní tím, že , že je naučí tajemný  a evolučně  prastarý "jazyk těla".     

Lidé semknutí kolem náčelníka si pečlivě zapisují iniciační prohlášení:" Slova vyjadřují pouze 7 procent našich emocí. 38 procent toho, co cítíme, je vyjádřeno pomocí tónu hlasu. Celých  55 procent  vyjadřujeme  mimikou či gesty."    

U posluchačů toto sdělení vyvolá údivné nadzvihnutí obočí až někam k linii vlasů a zároveň souhlasné a zasvěcené přitakání hlavou. Aby ne, podle všeho to vypadá na to, že právě otevřeli klíč ke všem tajemstvím a je jen otázkou času, kdy se naučí rozumět této němé řeči jako Konrad Lorenz husám či pohádkový Jiřík hadovi.     

Mě tento objev na jednu stranu příliš nepřekvapí -  znám jej z některých "úvodů do psychologie" i z VŠ přednášek o neverbální komunikaci. Na druhou stranu nevycházím z údivu, jak hluboce  se tento matematizovaný výrok o lidské komunikaci zapsal do  inventáře psychologie, ale dokonce i ostatních "věd o člověku". Tato živoucí fosílie  zde "straší" již více než 40 let - v podstatě jako vypreparovaný marketingový slogan ve prospěch "lepšího prodeje" neverbální komunikace.   

Ve skutečnosti se však jedná o chybný závěr ze dvou,  metodologicky neslučitelných výzkumů  kalifornského psychologa Alberta Mehrabiana a jeho kolektivu z roku 1967. Tehdy se, jistě ve  slunný den,  sešlo v rámci jeho experimentu 37  studentek Úvodu do psychologie Kalifornské univerzity, aby hodnotilo, jakými prostředky si druzí získají jejich sympatie (libost).  Zda tím, co říkají, popřípadě jakým tónem to říkají či jak se u toho tváří.     

Slovní vyjádření bylo pak z výberu neutrálních slov zredukováno na jediné  -maybe, které bylo navíc reprodukováno z kazeťáku v různých modalitách- tónech. V prvém experimentu 17 studentek porovnávalo slovo tónem. V druhém porovnávalo 20 studentek výslovnost slova "maybe" se třemi různými výrazy obličeje z předložených fotografií.      

Není pak příliš k podivu, že  se verbální komunikace v takto designovaném experimentu téměř "nedostala ke slovu".  Byla omezena na slovo, kterému probandi  nemohli přičítat komplexnější smysl, a tak jej logicky hledali jinde -  a procenta  neverbálních forem komunikace jen naskakovala.  Nad čím by naopak možná i šimpanz kroutil hlavou je to,  že tento závěr  "vypovídá" o lidské  komunikaci jako celku - psycholog Jaro Křivohlavý ve knize  Tajemství úspěšného jednání (1995) dokonce tvrdí, že „neverbální komunikace tvoří více než 90% všeho toho, co si sdělujeme".     

"Mehrabianova procenta" tak v základu  vytvořily svým zdáním  exaktnosti a zároveň didaktičností jeden z nejvíce nekriticky reprodukovaných memů  ve "vědách o člověku". Dojem z nich přetrvává a i přes to, že jej později dementoval i sám Mehrabian. A přetrvávat -zřejmě díky jejich didaktické svůdnosti -bude i poté, že kupříkladu psycholog z Univerzity v Sydney,  Michael B. Walker společne s  Antoniettou Trimboli v renovovaném experimentu (2006) prokázali, že  (ne)verbální kanály komunikačních sdělení vytvářejí svým míšením i doplňováním  v podstatě celistvé komplexy, u kterých nelze přesvědčivě rozlišit převahu některého z nich, natož ji exaktně a percentuálně vyčíslit.      

Ačkoliv  se může zdát, že slova  v době postmoderní často ztrácejí smysl, není to úměrné tomu, jak  rostou akcie nonverbální komunikace. Respektive akcie  jejích lektorů či politického kapitálu ve chvíli, kdy potřebujeme "mluvčí" a spin- doctory, aby nám vyložili to, co vlastně ten který politický leader mínil svým gestem, zda znakoval "Mirku, jsi jednička" či odkazoval na něco "evolučně staršího"a primitivnějšího.  Již tak dosti   nadhodnocenou neverbální komunikaci totiž není  radno podobným způsobem dále přeceňovat.  

                                                                                                                                                                MJ

--------

Sloupek vyšel v redigované verzi v dnešních Lidových novinách, příloze Orientace.