Tak cisterciáci si prý vydobyli vracení nějakého majetku.

No já žasnu. Jak je to možné, když cisterciácký řád zrušil už osvícený císař Josef II. Alespoň to jmenovitě uvádí Jirásek v F.L.Věku. Ale je zřejmé, že parazité nejsou hned jen tak ke zničení.

Před časem jsem popudil některé pravdoláskaře příspěvkem o Tibetu, který na starých mapách je uváděn jako součást Číny. A kroutil jsem hlavou nad tibetskými mnichy, kteří i dnes tráví celý život ve stále existujících klášterech. A také jsem se nelichotivě vyjádřil o našich mužských klášterech, že přitahovaly flákače.

Ale zjistil jsem, že zdaleka jsem nebyl prvním s takovým nelichotivým vyjádřením. A to v knize francouzského autora Victor-L.Tapié: Marie Terezie a Evropa.  To totiž vadilo už i Marii Terezii, podle níž mužské kláštery přitahovaly lenochy. A také jí vadilo, kolik času ztrácela populace náboženskými poutěmi a dalšími náboženskými (tedy katolickými) slavnostmi. A vadila jí nejen ta ztráta času, který mohl být lépe využit pro pracovní úsilí na polích a v manufakturách, ale i to celé modlářství a nemravnosti, které s tím souvisely.

Marie Terezie hodnotila jako „ohavnost“, že se v klášterech vyskytuje tolik „povalečů“. A tak už za jejího života bylo např. v Lombardii zrušeno na 80 klášterů. Ale myslím, že pak až po její smrti její syn - osvícený císař Josef II. - začal energicky kláštery rušit u nás (mezi jinými i cisterciáky, žebravé mnichy, benediktiny, premonstráty, atd.), zakázal většinu poutí a také omezil spousty toho fangličkaření na katolických akcích. Což velmi popudilo Majdalenu Celerovou v Jiráskově románku Poklad.

Ale mimochodem: po zkáze evropské civilizace v důsledku islamizace Evropy těm novodobým cisterciákům bude ten majetek stejně houby platný. Budou rádi, když je islamisti nevyvraždí.

Josef Komárek, září 2015.