Jak je to s vražděním v době po vypuknutí svobody.

Tohle málokdo sleduje, ale už jsem o tom psal. Podle novodobé statistiky bylo v ČR v r.1989 zavražděno 140 lidí. Po vypuknutí svobody bylo za následujících 31 let povražděno zhruba 6600 lidí.

Hned po vypuknutí svobody totiž roční počet zavražděných prudce narůstal a v r. 1998 dosáhl rekordní výše 310. Mnoho let se toto roční číslo drželo vysoko, jen zcela pomalu klesalo. Teprve kolem roku 2010 se začalo dostávat pod 200. V lednu 2017 si statistika pochválila, že v r. 2016 už nadále klesala zločinnost a bylo zavražděno už jen 136 lidí, tj. nejméně za poslední čtvrtstoletí. Ministr Milan Urban připomněl, že v našem turbulentním prostředí zpráva o snížení zločinnosti zapadla a nevzbudila zaslouženou pozornost. Ale celkově to znamená, že za posledních 33 let od vypuknutí svobody bylo v ČR povražděno zhruba o 2500 lidí více, než za srovnatelné období před rokem 1990. V mnoha případech se vraždilo střelnými zbraněmi: střílelo se na ulici před bankou, střílelo se v nemocniční čekárně (asi 6 obětí), střílelo se v hospodě (asi 5 obětí), střílelo se i v nemocničním pokoji (2 oběti), atd.

Tak by bylo možno doplnit tyto souvislosti k nastolenému společenskému řádu. Před Vánocemi vyšlo najevo, že mnoho lidí ta čísla a souvislosti nezná. Mnohým lidem nedochází, že ta tzv. „celonárodní tragedie“ tady už probíhá léta. Přitom vraždění je také obrazem společnosti a společenského řádu.

Zdroje: Statistická ročenka ČSFR 1990 uvádí pro rok 1989 tzv. „počet usmrcených úmyslně jinými osobami“ ve výši 85 v ČR (a na Slovensku 83). Novodobá statistika ČR publikovaná v r. 2022 na Idnes uváděla pro rok 1989 číslo vyšší, tj. asi 140 lidí. Který z těch údajů je hodnověrnější, nedokážu posoudit, ale jako srovnávací je zde použit ten vyšší.