Ze západních info- a doku-kanálů už mnoho let chodí historické reportáže z předválečného, válečného a poválečného SSSR i z novodobého Ruska.
Zejména ze západního ARTE, ze kterého v poslední době dávali zajímavé reporty:
Stalingrad - Stimmen aus Ruinen - mix dobových filmových záběrů a hlasů těch, kteří Stalingrad prožívali, ale konce se nedožili, ty hlasy mluvily z dopisů, které nikam nedorazily, a z deníků lidí, kteří zmizeli v ruinách, ale jejichž dopisy a deníky se našly. Byly to hlasy civilistů i vojáků, Rusů i Němců.
A dále: Leningrad - Stimmen aus einer belagerten Stadt.
Ty reporty byly složeny převážně z dobových filmových záběrů, vytažených a poskytnutých z ruských archivů. Nesporně bylo zajímavé, jak vypadal před válkou a za války Leningrad, Stalingrad, Moskva atd. (Ty reporty jsou k přehrání na YouTube pod těmi uvedenými názvy).
Ostatně už jsem zde měl příspěvek: Nekončící příval pro-ruské propagandy na franc.-německém kanálu ARTE, a o tom, jak ten náš generál varoval naše obyvatele před ruskou propagandou. To by ovšem musel nejdřív zařídit rušení těch západních TV kanálů, protože na nich se vyskytuje velmi mnoho reportáží i z novodobého Ruska, i v současné době, také takového typu, jako např. Moskevské metro – paláce pod zemí, Petrohradské ohromující inženýrské stavby včetně metra, protože městský provoz v Petrohradu je komplikován všudypřítomnou vodou – vždyť byl postaven na močálech, Život kolem železniční magistrály (kde v Novosibirsku stojí největší operní dům Ruska), Oslňující velkoměsto Wladivostok, První školní den na Kamčatce (ze kterého jsem zde vytěžil fotoreportáž), slavnostní zahájení provozu ve Velkém divadle po víceleté rekonstrukci (což šlo na živo do světa), atd. Před několika lety východoněmečtí kameramani ve starém autobusu Robur dokonce absolvovali dlouhou reportážní cestu z Berlína až do Vladivostoku, a udělali z toho celou sérii reportáží.
A ještě dříve dávali na ARTE také sérii reportáží o kulturních dědictvích Ruska – ty jsem si nahrál. A tak mě mimo jiné překvapilo, v jakém skvělém stavu jsou v Rusku některé sakrální stavby, klášterní komplexy, a vůbec paláce a parky v Petrohradu (kde všude se zlatem nešetří), také jsou nově vytvořené jantarové sály (původní jantarová komnata se za války ztratila), atd. A to jsem si myslel, že za Stalina stavby tohoto druhu vzaly za své. Snímky z těch reportáží jsem už tady na blogu uvedl (v lednu 2016). Ta série reportáží o kulturním dědictví Ruska byla pětidílná: Petrohrad v zimě, Petrohrad za bílých letních nocí, Novgorod – centrum obchodu, Kiew – matka všech ruských měst, a Zlatý kruh za Moskvou: Wladimir, Suzdal, Jaroslawl, Rostow. Z reportáží bylo zjevné, že po válečném zpustošení Leningradu není už ani stopy, a zejména letní bílé noci lákají do Petrohradu davy turistů z celého světa.
Ale ty poslední válečné reporty z ARTE mne přiměly k zamyšlení, jak komunistický a stalinský teror „přispěl“ po velkých obětech nakonec k vytlačení německých hord z východní Evropy a k jejich porážce.
Jako bývalému průmyslovému projektantu mi připadá obdivuhodné, co se toho v porevolučním Rusku událo: prudká výstavba průmyslu, zejména těžkého, energetiky, vybudování výkonného zemědělství, atd. A to za pouhých zhruba 20 let! Mnohé s dodávkami a technickou pomocí z USA, Německa i ČSR (turbíny, generátory, atd.), ale oddřít si to museli sami. Bylo to s násilím, terorem, ale i s obětavostí a nadšením, ale stalo se. Na nějaké zvyšování životní ůrovně moc času nebylo, i když moskevské metro se budovalo už ve 30.letech a už tehdy jako paláce pod zemí. A nebýt toho průmyslu a zemědělství, jak by asi skončil vpád hitlerovců? A jak by skončilo Československo?
Ostatně to zemědělství: Rusko bylo za války potravinově soběstačné, Stalin potravinovou pomoc nežádal. Na rozdíl od Britanie, která není potravinově soběstačná do dneška. Churchill píše, jak mu při jeho první návštěvě v Moskvě Stalin vykládal, že jeho válka se zaostalými ruskými rolníky byla jeho nejtěžší, tj. zavádění mechanisace, industrialisace, výsev ověřených druhů obilí, atd. O těch ruských rolnících se nelichotivě vyjadřuje už Tolstoj, sám velkostatkář. Anna Karenina je zemědělské problematiky plná. O sovětském zemědělství se zmiňuje i Petr Zenkl. V létě 44 totiž velká skupina Čechoslováků přelétla z Londýna do Moskvy, tou obvyklou trasou: Gibraltar, Káhira, Teherán. Z Teheránu letěli třemi ruskými letadly, hodiny před Moskvou letěli v malé výšce nad nekonečnými lány obilí (tam fronta nedorazila), byly žně, probíhaly sklizně. A tak vypadalo sovětské zemědělství údajně „zničené kolektivizací“. To považuji za jeden z největších propagandistických blábolů: proč by zavádění mechanizace do zemědělství mělo vést k jeho zničení? (Mechanizace nezničila zemědělství ani u nás, ani v USA).
Ale i s tou tzv. životní úrovní je to ošidné. Na ruském venkově byl život nepochybně dost primitivní, ve vesnicích převážně dřevěné domy – vždyť také rusky se řekne vesnice děrevňa. Němci uvádějí (v současné době!) dost filmových záběrů, jak wermacht ty vesnice vypalovala a vraždila obyvatelstvo (a ještě si to natáčeli) – na těch filmových záběrech je do jisté míry vidět, jak ty vesnice vypadaly. Ale ten report ze Stalingradu začíná filmovými záběry z konce 30. let a tam je vidět docela pěkné město, fabriky (vč. tehdejší největší traktorové fabriky v Evropě, byla uvedena do provozu už 1930, před válkou přešla na výrobu tanků), mnoho moderní bytové výstavby, vysoké věžáky, divadlo, parky, ozdobné vodotrysky, na náměstí dětské sousoší s tančícími dětičkami, pěkné holky na lavičkách v parku, sportovní plachetnice na Volze, lidé užívající si koupání, atd. Znovu připomínám, že všechno je to ke shlédnutí na YouTube. A je to smutná podívaná, jak toto kvetoucí město se po 200-denním válčení změnilo v ruiny, i když zrovna to sousoší s tančícími dětičkami boje přežilo. Protože jsem také všímavý, neuniklo mi, že ti lidé v plavkách nebyli obézní, ale ani podvyživení. Podvyživení nebyli ani vojáci RA, kteří dorazili až do Berlína a Prahy, ale ani ruští obyvatelé na těch nekonečných oslavách a přehlídkách, které se odehrávaly v Rusku hned v létě 45 – to vše se objevuje na západních kanálech. I Leningraďané, co přežili blokádu, už působí v létě 44 jako najedení lidé – na což dokonce přímo upozorňovali v tom reportu na ARTE (ale přes milión Leningraďanů zahynulo za blokády hladem). To jeden český důstojník, který se za války dostal do Anglie, napsal (už ani nevím kde), že mu angličtí vojáci připadali v dost nevalném fysickém stavu. Nebylo by divu: v době, kdy se Churchill oženil a dokonce začal usilovat o sociální reformy, tak premiér Cambell-Banermann prohlašoval, že „20 miliónů lidí je podvyživeno či na pokraji hladu“. A to se do začátku 2.WW – po těch krisových stavech dvacátých a třicátých let – zřejmě příliš nezměnilo.
O Stalinovi se toho píše na české wikipedii mnoho: informace věcné i nevěcné, také mnoho propagandy. Právě na tom kanálu ARTE uváděli před časem, že na konci vlády Romanovců mělo Rusko 140 mil. obyvatel, a že při sčítání lidí o 20 let později (1938) měl SSSR 175 mil. obyvatel. V té době přibral ještě nějaká území, ale i ztratil. Jak se do toho vejdou ty ohromující údaje o miliónech obětí stalinského teroru, hladomorů, atd., to nevím. Ledaže by sovětské ženy rodily děti každé tři až čtyři měsíce. Jinak by totiž při udávaném počtu těch obětí nebylo možno dosáhnout toho navýšení populace. A přes obrovský počet obětí během války měl SSSR v době Stalinovy smrti už 190 mil. obyvatel (údaj z wikipedie). A o 30 let později 267 mil. obyvatel.
----------------------------------
Samozřejmě, tohle už není aktuální téma. Také je ošidné uvažování typu: co by bylo, kdyby bylo, ale konec konců na kanálu ARTE to za neaktuální téma nepovažují. A tak mne napadlo, kdyby hitlerovci ovládli celou Evropu a dejme tomu polovinu Asie (zbytek Asie Japonci), což by bez toho mohutného ruského průmyslu a výkonného zemědělství bylo snadné, co by s tím tak asi USA a VB pořídily. Ostatně, kdyby tohle stále ze západních kanálů neprobírali, tak by mne ani nenapadlo takto uvažovat.
A jakkoli to zní cynicky, tak nakonec stalinský teror zejména třicátých let v konečných důsledcích zachránil jak Rusko, tak i naši zem. A navíc jsme z toho vyšli poměrně lacino. A to Protektorát celou válku byl zbrojním, průmyslovým a zemědělským dodavatelem wehrmachtu.
----------------------------------
Teď v dubnu také uvedli na západním ARTE rozsáhlý report „Frauen in der Nazi-Zeit“. Report pojednával o tom, jak milióny německých holek a žen byly oslněny hitlerovskou ideologií, a jak statisíce holek a mladých žen se aktivně zapojily do holocaustu, programů euthanasie a dalších zločinů nacismu. Staly se z nich dozorkyně v KZ, jako zdravotní sestry aplikovaly smrtící injekce takzvaným „defektním“ jedincům, prováděly selekce před plynovými komorami, i samy vraždily a ubíjely koncentráčnice. A jen ojediněle, jen několik z nich, byly po válce postaveny před soudy, a pokud vím, tak např. Ilse Koch, bestie z Buchenwaldu, byla po válce popravena. A některé další. Nevím, proč mne tyhle historické reporty přitahují, ale prostě mne přitahují.
