Od neúspěšné první republiky k neúspěšnému dnešku.

Aneb: za co všechno může česká nátura. Je snadné a laciné připisovat hospodářské neúspěchy neschopným vládám, ale věc není tak jednoduchá. O první republice se stále šíří mnoho mýtů, někdy i úplných bludů. Vcelku pochopitelně je tzv. 1. republika označována jako oáza demokracie v tehdejší střední Evropě, ale hospodářsky se první republice nevedlo. A nevede se nám zase.  

1. Úvodem: v mém věku už má člověk čas na zbytečnosti a proto mohu trávit dost času v novodobých historiích a objevil jsem několik historických střípků, o něž bych se rád podělil s lidmi, kteří na takové pátrání nemají čas – i když pro většinu lidí takové střípky už asi budou nudné.  

Abych se vyhnul jak komunistické tak i antikomunistické propagandě a překrucování dějin, probíral jsem si dějiny první republiky jen po událostech – týden po týdnu, měsíc po měsíci. Tak se člověk přece jenom vyhne přežvýkaným propagandám. A musím se přiznat, že mi naprosto vypadlo z hlavy, co - a jestli vůbec něco - nám ve škole říkali o první republice. A o to víc mě některé historické události teď zasahují (a leží v žaludku), snad i proto, že jsem si je našel sám a až teď v pokročilém věku. Komunistické propagandě jsem se přitom celý život docela úspěšně vyhýbal – nikdy v životě jsem např. neviděl televizní noviny. U nás se to prostě nepouštělo. První zprávy z čs. televize v životě jsem viděl až v pondělí 20.11. 1989, tedy po onom 17. listopadu 1989. A to už jsem měl padesátku na krku a režim se začal hroutit.

Patřil jsem totiž k těm radioamatérům, kteří po začátku normalizace budovali na domech a na chalupách anténní monstra pro dálkový příjem VKV rozhlasu a TV – a v Čechách šlo samozřejmě o příjem západoněmeckých rozhlasů a televize. A dodneška jsem pobaven tím, že sice časopis AMATÉRSKÉ RADIO vydával tehdejší SVAZARM ovládaný komunisty, ale návodů na dálkový příjem TV tam bylo mnoho.  A zábavné pořady a televizní kýče jsou na (západo)německých televizích stejně příšerné jako kdekoliv jinde, ale zpravodajství, dokumenty a reportáže z vědy, z průmyslu a ze světa tam mají vysokou úroveň, a hlavně nejsou zatížené propagandistickou demagogií a TV tam neslouží jako hlásná trouba jen nějakým politickým stranám.  A nepřekrucují se tam dějiny tak, jako se to děje u nás.

Takže mé životní postoje byly a stále jsou zásadně ovlivňovány přívalem informací ze západu, a také disidentskou literaturou, samizdaty, knihami od Škvoreckého atd., kterých se  v naší rodině v osmdesátých letech ocitalo dost a dost.

A řvu smíchy, když teď někomu mé životní postoje připadají bolševické. Jsem jenom zvyklý na dosti drsné pojmenování historických skutečností. A na západě je dost tvůrců typu Michaela Moora se značně kritickým pohledem na svět (např. jeho dvouhodinový dokument s jednoduchým názvem Kapitalismus k nám myslím ještě nedorazil. Takové věci musí člověk stále brát ze západních zdrojů, podobně jako za minulé éry. Akorát že dnes je to přístupné ze satelitů).

2. A jak to bylo s neúspěchy 1. republiky: velkým problémem nově vzniklého státu byla ztráta trhů v tzv. nástupnických státech po rozpadu monarchie. (O tom podrobněji v knize Křižovatky 20. století).  A v letech 1918 až 1938 - tedy za dvacet let trvání republiky - se v ní dá napočítat na 15 vlád. To také o něčem svědčí.

Celkem bez velkých nároků na vědecké zkoumání je jasné, že za 1. republiky vzniklo v našem státě vlastně jen jediné výkonné průmyslové odvětví: výroba bot u Bati.  Jedině Baťa vyrazil do USA, kde se seznámil s principy masové vysoce mechanizované výroby. A zavedl ji zde také, a to dokonce bez velkých nároků na bankovní kapitál. A expandoval  pak do světa, takže baťovské prodejny bylo možno nalézt od Maroka až po Indii.  Ale další průkopníci a průmyslníci podobného rázu tu prostě nebyli, nebo byli málo významní. I když např. plzeňská Škoda byla aktivní v Persii i jinde. Prakticky vše ostatní byly konkurence neschopné rukodílné výroby. A hodnotový podíl strojního parku vztažený na obyvatele byl u nás jen zlomkem hodnot, jakých dosahovaly v USA, Británii nebo v Německu. Sice u nás nedošlo k nezvládnutým inflacím a také nelze přehlédnout, že došlo k rozsáhlé výstavbě už docela pěkného bytového fondu. A kolem některých měst se nastavěly rozsáhlé vilové čtvrti. Ovšem ti kdo je stavěli, si většinou nemohli dovolit v nich bydlet.

3. Také se dnes idealizuje mravní úroveň za 1. republiky. Ale bylo málo korupčních afér?  Např. v tzv. lihové aféře si lihovarnické organizace zřídily mnohamiliónový fond k podplácení vlivných osobností a politických stran a pomocí této korupce mohly provádět nezákonné machinace, které jim vynesly stamilióny zisků. A byly další aféry: cukerná, uhelná, benzínová, apod. A kolik bylo afér kolem agrární reformy po vyhnání rakouských monarchů?  Podobnost s dneškem čistě náhodná.

4. První republika zažila vlastně jen jedno krátké období konjunktury a to někdy kolem 27. roku. Jinak převládaly jen trvalé a vleklé krize. To vedlo k častým demonstracím nezaměstnaných, hladovým pochodům, atd. A od roku 1920 až do roku 1933 prakticky nebylo roku, kdy by četnictvo nestřílelo do demonstrací nezaměstnaných a hladových proletářů. A tak v letech 1920 až 1929 bylo postříleno na 30 proletářů, v letech krize 1930 až 1933, kdy se konflikty přiostřily,  dosáhl počet mrtvých dalších asi 30, takže celkem asi 60 mrtvých včetně žen a dětí, jejichž jediným proviněním bylo, že neměli práci a měli hlad. Pěkný obraz demokracie, že! Příznačné je, že k těmto zásahům docházelo prakticky každý rok, tedy byly považovány za něco zcela běžného. Zajímavé! A považoval je také za běžné tolik obdivovaný Masaryk? Aspoň jsem nikde nenarazil na zmínku, že by je odsoudil. Až v roce 1933 ty poslední zásahy za krize už vyvolaly určité pobouření a pak teprve skončily. A jakoby toho nebylo v té pochmurné době dost, tak ještě v lednu 34 při explozi a požáru na dole Nelson zahynulo přes 140 horníků (a samozřejmě byl ten působivý památník obětí nad Osekem po 90. roce zhanoben, to jest několik bronzových desek se jmény obětí bylo vyrváno a skončily někde ve sběrně).

Vždyť za Velké Krize bylo u nás evidovaných přes 900 000 nezaměstnaných, a dalších několik set tisíc bylo neevidovaných. A někteří nezaměstnaní dostávali tzv. žebračenky, tj, svobodní poukázky na odběr potravin ve výši 10 Kč týdně a ženatí ve výši 20 Kč, a to v době, kdy dělnická rodina potřebovala na potraviny ca 150 Kč týdně. A oživení ekonomiky po Velké Krizi bylo u nás pomalé, pomalejší než v jiných státech. A navíc pak do toho narůstal nacismus a problémy s Henleinovci.

(S trochou cynizmu by se teď dalo říkat, že poválečný komunismus byl u nás 4 x zločinnější, než předválečná masarykovská demokracie. Udává se totiž, že v poválečném období bylo popraveno asi 240 odpůrců komunismu. Jenom nevím, kolik z toho bylo justičních vražd, a kolik bylo popravených všelijakých vrahů a banditů. Na příklad: pár banditů někdy počátkem 50.let u židovského hřbitova blízko dnešní stanice metra Želivského přepadlo vojenskou hlídku, která šla odněkud ze strážní služby. Při následné tahanici o zbraně zastřelili desátníka Rudolfa Šmatlavu. A nevím, zda byli ti „odbojáři“ tehdy dopadeni. A také nevím, zda teď dostali nějaké vyznamenání – za to, že zavraždili toho slovenského vojáka. Ten tam pak měl na zdi dlouhá léta pamětní desku. Ta byla v 90. roce odstraněna a místo zamalováno).

5. Dnes je  mnoho povyku kolem zločinů komunismu. Ale chce to trochu empatie. Pokouším se vcítit do milionů proletářů  - 20 let živořili za první republiky, a ještě do nich stříleli, pak živořili ještě víc za protektorátu, pokrok po 45. roce byl pomalý, zboží nebylo, úroveň zásobování potravinami žalostná, všude v obchodě vládli keťasové (dnes už zapomenutý pojem), takže ta podrážděnost proletariátu měla velmi hluboké kořeny. Sakra, neměli toho tehdy proletáři už dost? A údajně podle Beneše hrozily vážné konflikty, proto tak bez odporu ustoupil Gottwaldovi .

6. Z toho všeho je jen jediný závěr: za první republiky se národ nepředvedl jako příliš schopný.

7. A jak se předvádí česká nátura po roce 1990?  Jak vůbec vzniká  národní bohatství? Bohužel jen docela primitivní a pracnou formou: jen výrobou v průmyslu a zemědělství, a hlavně výrobou na export. Případně  příjmy z cestovního ruchu.

Jednotlivci se sice mohou stát multimilionáři a miliardáři, aniž by vytvářeli nějaké nové hodnoty, stačí šikovně ukousávat z toho obrovského koláče, který jde ročně z kapes daňových poplatníků do veřejné sféry. (ca 600 mlrd. ročně). Což se u  nás také ponejvíce děje. Anebo tím, že se majetku prostě všelijakými machinacemi zmocní,  třeba i za pomoci zkorumpované státní sféry. Ale to národní bohatství nezvýší.  

Kde jsou jací průkopníci a průmyslníci, kteří by vybudovali nová odvětví?  Kolik je u nás průkopnických podnikatelů, kteří vyvinuli, vyrobili a umístili na zahraniční trhy produkty, které by oslnily svět?

8. Víte co považuji za nejhorší ukazatel naší národní nemohoucnosti?  Že údajně 75% zisků z veškerých našich aktivit odtéká do zahraničí, asi převážně do Německa. Ročně jen v dividendách z naší země odtéká 110 mlrd., a  jen z bankovní sféry 60 mlrd. (A to byly banky rozdány do cizích rukou skoro zadarmo! Asi největší hloupost po roce 1990. Nebo zločin?).

Sice je tu dost rozsáhlý automobilový průmysl, ale vlastní vývoj má jen Škoda, a stejně všechny zisky jdou pryč. Takže převážně jen otročíme pro cizí kapitál. Hitler by se musel v hrobě radovat – kdyby v nějakém byl – že konečně ti čecháčkové dělají na němce.  Čísla našeho exportu jsou zdánlivě vysoká, ale protože se namnoze jedná jen o práci ve mzdě, tak reálný efekt z toho je dost malý. Což je prokletí málo vyvinutých národů: hodně se nadřou, ale zisky shrabuje někdo jiný.

I s tím cestovním ruchem je to ošidné. Nevím, kolik hotelů v Praze vlastní nadnárodní společnosti a kolik zisků z cestovního ruchu stejně zase odtéká pryč. (To např. rozčiluje i Italy: do Benátek musí investovat na jejich záchranu ze státního rozpočtu, ale zisky si odvádějí nadnárodní hotelové společnosti pryč).

9. Zanikla u nás spousta fabrik. Vcelku se dá pochopit, že zanikly např. Loděnice v Libni, které vyráběly  sací bagry pro SSSR. Ale proč se ČKD ve Vysočanech přeměnila v ruiny, když vyráběla zařízení pro těžkou energetiku a ta jen narůstá, to  vůbec není jalový obor, to teda mému chápání uniká. A musím vzpomenout, jak  dělníci v ČKD vypískali Štěpána, a jak ČKD a jak ti dělníci nakonec dopadli. Teď z toho může mít  Štěpán jen škodolibý posměch.

Nedávno se mihla informace, že u nás je už dost početná třída dolarových milionářů. Snad 20 tisíc.  Podle jejich počtu by se dalo soudit, jak u nás bůhvíjak funguje národní hospodářství. Ale byla by zajímavá analýza, jak ti dolaroví milionáři přispěli k tvorbě národního bohatství. Anebo z toho bohatství jen ukousli?

10. On kapitalismus sám o sobě ještě nic nezaručuje. Proto jsou takové rozdíly např. mezi Německem a Španělskem, i když mají stejný řád. I ten Klausův pojem tvrdá práce je dost vágní, němci jsou světoví cestovatelé č. 1, pořád samá dovolená a samý svátek,  ale přesto vyrábějí a exportují jak diví, nezaměstnanost mají teď nejmenší za posledních 20 let a poptávka po kvalifikovaných silách je tam velká. A krizi žádnou nemají. Je tedy krize jenom pojmem na vymlouvání pro neschopné?

(A právě se musím smát jednomu německému „problému“: rozjeté hospodářství tam způsobilo velké přebytky u zdravotních pojišťoven, za poslední 3 roky asi 15 mlrd. Eur.  A tak tam teď vzniká rozčilená diskuse, co s tím. Mají to tak někde starosti!).

Ani ty mamutí velkoprodejny – ony katedrály konzumu -  jsme nebyli schopni vybudovat sami. A to není nic technologicky náročného. To stačilo okouknout a vybudovat domácími silami. Nestalo se. Trčeli jsme na zadku a trpně čekali, až to tu všechno vybudují němci, všechny ty Kauflandy, Interspary, Lidly, OBI,  Baumaxy atd. Takže teď člověk nekoupí pomalu ani litr mléka nebo pytel cementu, aby na tom nevydělávali němci. Takže jsme se zbavili cenzury slov (což ostatně mnoho lidí ani moc nezajímá), ale máme tu teď cenzuru sortimentů -  cizí obchodníci určují, co se zde bude prodávat, a za kolik, a odkud se to přiveze.  

11. Obludný je úpadek živočišné výroby v zemědělství.  Je zajímavé porovnat údaje z oné totalitní diktatury  z roku 1989 a pak z roku 2011, tedy 22 let po „vypuknutí“ svobody.  Jde o výrobu masa v tunách živé váhy za rok a jsou uvedeny jen srovnatelné údaje za ČR:

hovězí  tehdy v roce 1989: 518,8 tis. t – dnes 71,6 tis. t (pokles za 22 let na 14 %)

telecí  tehdy  5,7 tis.t -  dnes  0,5 tis. t    (pokles na 9 %)

vepřové tehdy  763,6 tis. t  -  dnes 262,9 tis. t  (pokles na 34 %)

drůbeží  tehdy 199,2 tis. t  -  dnes  170,1 tis. t  (pokles na 85%).

Vondráček píše, že jako churavý člověk měl za protektorátu zaručené 2 kila telecího měsíčně, ovšem manželka musela každý měsíc čekat na tyto lístky pro churavé na radnici několik hodin. No – dnes by mu ani tyto lístky nebyly nic platné – telecí se už prakticky v krámech nevyskytuje.  A hovězí maso je už tak drahé, že chudší lidí si je nemohou vůbec dovolit. A na venkově je ještě dražší než v Praze. Dokonce mám podezření, že mnozí důchodci mají dnes menší spotřebu masa, než byl příděl za protektorátu (tehdy asi 13 kg ročně).

Zejména ten pokles produkce hovězího je ohromující, ale nikoliv překvapivý. Nebylo možno přehlédnout, že už tak v roce 1970 byly plně dobudovány výrobní kapacity v zemědělství. Znám poměrně dobře situaci v severních Čechách: zde v r. 1970 už téměř nebylo vesnice, kde by nebyly vybudovány kravíny, které byly tehdy plné hovězího dobytka. A dnes? 22 let po vypuknutí svobody jsou až na nečetné výjimky tyto kravíny prázdné, pusté, a propadají pomalu zkáze. Sem tam byly zavezeny odpady, které pak někdo poťouchle zapálí a měsíce to pak čoudí, někde se v areálech bývalých kravínů prodává uhlí nebo písek. To prostě nechápu. Následkem není jenom úpadek produkce masa: zde ztratilo práci mnoho lidí, kteří se povětšinou stali nezaměstnanými, dále se zhoršuje bonita neustále se zmenšující orné půdy, protože chybí chlévská mrva, a v neposlední řadě ty rozsáhlé travní plochy v severních Čechách většinou už nikdo neudržuje. Ještě před pár lety se aspoň jednou ročně posekaly, dnes už ani to ne. Takže cestou do lesa se musí člověk v létě prodírat vysokou trávou, a některé turisticky značené trasy už zcela zarostly.  A zpustlé jsou i rozsáhlé dříve zemědělsky obdělávané plochy.

12. O potravinových nákupech v éře normalizace vím své. Z jistých rodinných důvodů jsem začal zajišťovat potravinové nákupy od jara 1970 sám , a dělal jsem to pak celých 20 let. Nabídka byla velká, poptávka ještě větší,  problém byl spíše v omezených kapacitách maloobchodu – což zase bylo vyváženo tím, že maloobchodní marže tehdy činily jen směšných několik  procent. A zajišťoval jsem tehdy také nákupy masa.Toho byl dostatek a tak jsem kupoval hovězí na svíčkovou, vepřové na pečení a na řízky, někdy i telecí, rád jsem kupoval až dvaapůlkilová kuřata, a na oblíbenou sekanou jsem si nechával semlít v krámě nakoupené maso z výseku. A  zlobilo mě tenkrát, co bylo v krámech důchodkyň, co zdržovaly vybíráním, no -  dnes tam moc vidět nejsou. A vždy jsem byl dost velkorysý – jako vždy, když mužský kupuje maso – a tak jsem pak často doma slýchával, co blázním, co jsem toho zase nakoupil.

Teď někteří mladí pisálkové vykřikují, že nebyly banány apod. No nevím, o banány jsem se nestaral, já o ně nijak nestojím, ale dost běžně naši malí potomci od začátku 70.let dostávali ke svačině banán a žervé (a to tehdy byla chuťovka!) a jednou týdně odpoledne přicházel v zimním období dědeček povozit kočárek. A vždy také přinášel banány. Tak nevím, kde je tehdy brali, ale měli jsme je.  Určitě je dědeček nepěstoval ve své pražské garsonce.

14. Předchozímu režimu lze předhazovat mnohé, ale v potravinách jsme byli zcela soběstační a potravin po 70. roce už byl nadbytek.  Na rozdíl od Polska, kde někdy počátkem 80.let (to už si špatně pamatuji) došlo k úplnému zhroucení v zásobování potravinami, krámy byl zcela prázdné a do distribuce potravin byla zapojena dokonce armáda. Což bylo způsobeno hlavně tím, že v Polsku nedošlo k násilné industrializaci zemědělství, a jak uváděly udivující reportáže na západoněmecké TV, nacházelo se tehdy  polské zemědělství na neuvěřitelně primitivní a zaostalé úrovni.

15. Vcelku se bavím tím, kolik krajských politiků neustále volá po výstavbě rychlostních silnic nebo dálnic, že bez infrastruktury nebude rozvoje. Ale povrchní pohled na naše města a silnice budí dojem, že nikdo nic nedělá, neboť ulice a silnice jsou plné řidičů, kteří zběsile pojíždějí od ničeho k ničemu.  Je jasné, že při jízdě za volantem  ještě nikdo nevyvinul, nevyrobil a nevyvezl žádný ohromující výrobek, kterým by oslnil svět. To ve vlaku se pracovat dá, vlak může sloužit jako mobilní pracoviště, ale v autě se neudělá vůbec nic. O tom také vím své.  Tak proč tolik povyku kolem rychlostních silnic?

V 90. letech jsem se dostal coby průmyslový projektant do Schwarzwaldu, a trochu mě tam udivilo, že poměrně vysoko v kopcích tam zrovna stavěli velkou fabriku těžkého strojírenství pro výrobu odlévací lisů pro tlakové lití hliníkových slitin. A to jsou pěkně těžké stroje. Pro naše zvyklosti trochu zvláštní, nikde v blízkosti ani železnice, ani rychlostní silnice a už vůbec ne dálnice. Takže v rychlostních silnicích to asi není. A to němci nevyrábějí jen náročná technologická zařízení, která jdou do celého světa  – mají samozřejmě rozsáhlou automobilovou výrobu, výrobu moderních kolejových vozidel, letadel, špičkových zařízení pro zdravotnictví, chemickou výrobu včetně farmaceutiky, atd., dokonce i ty obří výletní lodě pro 4000 pasažérů se vyrábějí v Německu (a to neuvěřitelně produktivním modulovým systémem  s průběžnou dobou výroby jedné takové lodi v délce jen půl roku). Však také v Německu reprezentanti prosperity ve složení vědec + inženýr + kvalifikovaný dělník požívají náležité úcty a pozornosti medií (např. na vybraných TV kanálech běží denně podrobné reportáže z vědy a průmyslu, ale i ze zemědělství). A samozřejmě když se staví letadlo nebo obří výletní loď, tak to jednak zaměstná statisíce kvalifikovaných lidí a přináší to jiné tržby, než když tady hrstka nekvalifikovaných lidí z japonské milosti smontuje hromádku nějaké elektroniky. A právě se pan profesor V.K. rozčiloval nad tím, jak EU brzdí náš rozvoj tím, že jsme s EU moc provázáni.  To je pronikavá myšlenka hodná Milouše ze Saturnina. V čem nás vlastně EU brzdí? Kolik toho máme na export do světa? Z vlastního vývoje a z vlastní produkce a pro tvorbu národního bohatství pro nás?

16. Zdá se, mi že naše vlády nechápou plně funkci Velkého Průmyslu a Malého Podnikání – neustále se snaží podporovat malé a střední podnikání (ale to je spíš asi jen volební agitace). Malé Podnikání přece netvoří izolovaný segment v národním hospodářství. To je zcela závislé na tom, jak funguje Velký Průmysl. Živnostníci  žádnou podporu nepotřebují – jakmile funguje Velký Průmysl, pak už se celý ostatní národ na tom veze – všichni ti řemeslnící, živnostníci, obchodníci  i všelijací ti další parazité. A samozřejmě nemůže ekonomika fungovat tak, že si jeden druhému budeme umývat auta.

17. A právě tento Velký Průmysl u nás upadl do žalostného stavu. Nakolik je to projevem nemohoucnosti národa a nakolik je to výsledkem neschopných vlád? Těžko říct, ale vládám se nedá  všechno předhazovat.

Ale  určitě mu nepomůže vznik hromady obskurních rádobyvysokých škol, produkujících v podstatě budižkničemy, kteří nikdy nebudou schopni vyvinout, vyrobit a vyvézt dejme tomu aparaturu pro počítačovou tomografii. A na to navazují ty nesmyslné nápady na reformu vysokého školství: podle mne vůbec nejde o to, zda si mají studenti školu platit (což nakonec vede k nedemokratické kastovní společnosti), jde o to, že celý vzdělávací systém má produkovat jen užitečné kvalifikované lidi, tj, vědce, inženýry, střední vzdělance a zejména kvalifikované dělníky.  Vše ostatní je jen plýtvání  národními prostředky. Vždyť  když národ vše financuje, měl by mít i právo určovat, do čeho finance vloží. A jak známo, mladá generace se k práci moc nehrne, k dělnickým profesím už vůbec ne, a nehrnula se ani za minulé éry, nejraději by studovala co nejpohodlněji bez matematiky, diplomky psala systémem CtrlC – CtrlV, a kdyby záleželo jen na ní, tak bude stupidní vzdělávací systém produkovat 20 nepotřebných politologů namísto jednoho potřebného truhláře.  Což už se skoro děje.

18. Takže naše místo na slunci dost prohráváme. Teď - jako za 1.republiky. A zdá se mi, že klíčové problémy ani nejsou schopné dosavadní vlády pojmenovat – natož nějak podpořit jejich řešení. A měly by to řešit jen vlády? To je přece věcí celého národa. Co s tím? Přinejmenším bychom se měli zbavit iluzí, že  jsme nějací pašáci. Ale možná že už je to jedno, protože tento národ stejně už nastoupil cestu k vymírání.

Josef Komárek,  únor 2012