Věčné téma ´naše školství upadá´, aneb je to především o učitelích

Jsem poznamenána oběma. Tím rudým komunistickým, i tím po revolučním. Minulý týden se tu objevil článek o Komenském v hrobě se obracejícím. Nevím, jestli se obrací, ale jedno je jasné, vždycky je co vylepšovat.

V osmé třídě, když došlo na lámání chleba a já byla postavena před otázku ´kam dál´, jsem měla utkvělou představu, že chci být učitelkou matematiky. Ta ovšem šla ruku v ruce s fyzikou, kterou jsem bytostně nenáviděla a z níž jsem měla vydřenou trojku. Divné, ne? Počty jako počty, řekli byste si. Ne tak docela. Jiný učitel, jiný přístup, nesrozumitelné, nezáživné (ne)vysvětlení a následně, přes veškerou mou snahu, na konci roku poměrně odlišná známka od té ´výborné´ z matematiky.

Prošla jsem rukama desítek ´šílených´ učitelů a několika málo skvělých, na které dodnes ráda vzpomínám a kteří mě v rámci možností, osnovami spoutáni, dali jakous takous průpravu do budoucího života.

Matematické řetězce počítané v hlavě, bez možnosti pomocných výpočtů, kdy jsme na papír napsali pouze výsledek, mě vycvičily tak, že na běžné počty skutečně nepotřebuju kalkulačku. 5 x 5, krát 5, + 100, odmocnina z ?, děleno třemi, mínus 5, krát sto se rovná ???

Když nám nešly úlohy o pohybu, dostali jsme za úkol na další hodinu přitáhnout nějaké autíčko. Nadšeně jsme jezdili po linu a najednou bylo všem jasno. Z města A vyjíždí auto rychlostí 70 km/h...... Ale to je o učitelových metodách, ne o školství jako takovém. Dějepisářka nás dokázala zaujmout tak, že nám ani nevadilo, že jsme někdy lehce přetáhli do přestávky. Nebiflovali jsme data. Prostě nám probíranou látku naservírovala takovou formou, že nám většina naskákala do hlavy během hodiny. Hodně věcí si pamatuju dodnes. Dokonce i největší flákači, frajeři, kteří se přece nebudou učit, seděli ani nedutali. Učitelka měla autoritu, uměla naučit a ani největší sígři si na ni nedovolili.

Děti jsou zákeřné. Poznají-li, že nemáte přirozenou autoritu, dokážou vám udělat ze života peklo. Dnešní děti jsou mnohem ´divočejší´ než za mých školních let. Ale jak říkám, je to o autoritě, kterou buď učitel má nebo nemá.

Biflování - všeho s mírou

Ano, básničky cvičí paměť, nabiflování vyjmenovaných slov je nutnost, o zažití gramatiky a větné stavby ani nemluvě. Ovšem nadrcení dlouhých odstavců slovo od slova, ke kterému jsme byli nuceni další učitelkou, bez toho, aniž bychom chápali obsah, v tom žádný smysl nevidím. Bazírovala na přesném znění, jak jsme si to zapsali do sešitu. Kdo nezapisoval její přesné formulace, u zkoušení měl problém. Nediskutovali jsme, ale zapisovali, až nám za propiskou jiskry odletovaly. Nic si z toho samozřejmě nepamatuju, protože jsem to měla nachrcený nazpaměť, ale kdyby se nás někdo zeptal, ´co tím chtěl básník říci´ svorně bychom všichni kroutili hlavami. Pro samé poznámky na myšlení nebyl čas.

Chybí komunikace

Děti mají problém mluvit. Mluvit nahlas, sebevědomě. Vytvořit si na věc svůj vlastní názor a umět ho obhájit.

Zkušenost z Británie

Děti jsou na školách vedeni k tomu, aby si věci logicky odvodily. Aby uvažovaly v souvislostech. Tohle mi na škole chybělo. Děti tu diskutují a následně se i lépe vyjadřují. Mají-li na něco názor, jsou vedeni k tomu, aby vysvětlily, proč si to myslí.

Ve všeobecném vzdělání a jakémsi povědomí o různých věcech zase vedeme my. Zeptejte se Brita s kým sousedí Francie, kde je na mapě Turecko a co se odehrálo v roce 1066 a málokdo vám odpoví. Kdo tu byl, můj názor určitě podpoří.

Soukromé školy - pravý opak

V Británii jsou soukromé školy prestiží a jsou na velmi vysoké úrovni. I na základní školy tu děti dělají zkoušky, jejichž laťka je nastavena poměrně vysoko. Školám nejde (jen) o peníze, ale také o udržení standardu. Rodič platí a platí tučně. Ale pokud dítě neprospívá alespoň s ´minimálním´ prospěchem, může být i vyloučeno.

Čtení a pochopení textu

Děti jsou v Británii hodně vedeny ke čtení. Obě ´mé´ děti domů denně nosily tenkou knížku a před spaním četly. Lépe si zapamatovaly slova, která se zrovna učily hláskovat, rozšířily si slovní zásobu a pomáhalo jim to zažít si i různá ustálená slovní spojení pro angličtinu tak typická. U nás to samozřejmě může podpořit zažití pravopisu, větné stavby a faktu, že jsou věty v souvětí - sem tam - odděleny čárkou.

Žádný systém není dokonalý. Na každém způsobu výuky je něco. Úroveň školství se odvíjí především od úrovně učitelů. Jestli učitelé na školách budou alespoň z poloviny tak dobří jako byla moje učitelka dějepisu či matematiky a učitelský stav bude ušetřen nepříjemných a neschopných čarodejnic jako byly všechny mé třídní učitelky, s výjimkou jedné, výše zmíněné matematikářky, naše děti budou v dobrých rukou. Pak se jen doladí osnovy, vyházejí se nepotřebné ´přežitky z minulosti´ a naše školství bude v naprostém pořádku.