Procházka po Mannhattě, čili Manhattanu

Pravá ruka, čtyři prsty, palec. Levá ruka, čtyři prsty, palec. Štempl do pasu, letmé pokývnutí hlavou a ležérní odmávnutí na americkou půdu. Hurá, tak jsem tady!    

New York nás na letišti Johna Fitzgeralda Kennedyho přivítal dosti nevlídně, olověnou oblohou a hustým mrholením.

Po odhození kufru v našem hostelu jsme vyrazily do víru velkoměsta. Zašla jsem do bufáče a dopřála si pravé nefalšované mexické burrito. Bylo velmi poameričtělé, prostě patlanice všeho. Chutnalo úžasně. Gastronomický zážitek jsem dovršila obrovským skořicovým latté.

Ráno jsme se probudily do zářivého dne. Burritem otrávena a otrávená jak šváb, že je mi zle, jsem se nacpala Imodiem a doufala v rychlé uzdravení. Žaludek jak na vodě, co chvíli jsem pádila na záchod a můj šedavý obličej by spíše ladil s počasím předchozího dne. No co, jsem v New Yorku, na nějakou otravu jídlem prostě není čas. Tak jsme vyrazily. Na třetí zastávce v metru mi bylo jasný, že až do Battery Parku, který byl vzdálen dalších 17 zastávek, prostě nedojedu. Úprk z podzemí, zoufalý výraz a zbytek si už domyslíte sami.

Z výletu lodí na Staten Island s výhledem na Sochu svobody a světoznámé panorama Manhattanu si moc nepamatuju. Všechno je takové lehce zamlžené. Moc jsem okolí nevnímala, jen se soustředila na to, abych se společensky neznemožnila.

Po zloudání patky rohlíku a dalším Imodiu se mi udělalo konečně trochu líp, a tak jsme si to namířily do přilehlého Battery parku, který se stal druhým domovem tzv. The Sphere - zeměkoule, která dříve sídlila ve World Trade Center. Najdete ji v ´Zahradě naděje - Hope Garden´.

Stala se ikonou naděje. Symbolem, který byl ´lehce pocuchán´ tunami ocele a betonu, které na něm spočinuly. Odtud jsme to stočily právě ke Ground Zero. Z místa, kde stávala Dvojčata je stále jedno velké staveniště.

V nedalekém kostele je stále výstavka fotografií lidí, kteří byli bezprostředně po pádu věží pohřešováni, a příbuzní se domnívali, že by mohli být mezi obětmi, které našly smrt v rujnách Světového centra. Při pohledu na fotografie se mě zmocnil zvláštní pocit. Pocit smutku, bezmoci, ani vlastně sama pořádně nevím....

Na Wall Street je živo. Všude košiláči v nažehlených oblecích, vjezdové bezpečnostní bariéry, policejní auta. New Yorská burza. Místo, které hýbe světem.

A proč Wall Street? Původně tam opravdu stála zeď, která měla chránit Holanďany, původní kolonisty, od Angličanů, kteří postupně (v Novém Amsterdamu) zvyšovali svůj vliv.

Manhattan je úžasné místo. Původně Mannhatta, ostrov, který od původních obyvatel koupil holandský guvernér za ekvivalent 24 dolarů zaplacených v podobě korálků a látek.

Budete-li pokračovat dále po Broadwayi, dojdete do City Hall Parku, odkud je co by kamenem dohodil k Brooklyn Bridge.

Brooklyn si rozhodně nenechte ujít. Podle mého je trochu nedoceněný. A když už nic jiného, most z brooklynské strany vypadá přece jen o poznání lépe.

Pokud vám zbyde čas, vydejte se směrem k Hudson river. I tam si dosyta užijete nablýskaných skyskraperů.