Bohužel většinou není. Nespokojený zákazník se jen málokdy ozve. Ač nespokojen, nic neřekne, se sklopenou hlavou zaplatí, i nějaký ten tuzér přihodí, protože nedat dýško se přece nesluší.
Mnohdy se při odchodu z restaurace přistihnu, že ´jásám´ nad dobrou obsluhou, která by měla být běžným standardem. Tristní, že.
V restauraci u Václavského náměstí
Usadili jsme se u stolečku. Po zhruba pěti minutách se přiřítila servírka, dala nám jídelní lístky a jedním dechem se zeptala, co si dáme k pití. Požádali jsme o pár vteřin strpení, že se podíváme. Načež odpověď zněla. ´No super, tak já si tady zatím takhle dřepnu….to je vedro, co?´ Slečna zmoženě klesla, spráskla ruce jak při motlitbě, opřela se o stůl a bradu zapíchla do pobledlých kloubů. Lehce konsternovaně jsem na ni zírala. Měla pravdu, bylo hrozné horko, a tak jsme si chtěli objednat něco studeného k pití. Kamarád chtěl točenou Kofolu, což slečna okomentovala slovy….´hm, jo, no, myslím, že máte štěstí a ještě tam nějaká je´. Bohužel si myslím, že to neměl být pokus o žert. Já požádala o Mattonku a oba jsme si objednali ještě skleničku bílého. Po chvíli slečna přišla zpátky se dvěma sklenkami vína pokojové teploty a s úsměvem na rtech mi oznámila, že ´Mattoni už není´. Měla až dětinskou radost z toho, jaký se jí podařil úžasný vtip.
No co, dobře tu vaří. Máme hlad, tak si něco dáme a na vychlazené bílé půjdem o dům dál
Na jídelním lístku mě zaujaly ´Werichovi zapečené brambory´ a ´Biftek s houbovou omáčkou a bílím vínem´ (z gramatického hlediska). Z toho gastronomického pak ´Plněný váleček z panenky´. Náplň byla potenciálnímu strávníkovi ovšem utajena, a tak jsem se číšníka zeptala, čím je tedy panenka naplněná. ´No to Vám nepovím´, zněla odpověď. Po mém významném pohledu, kdy někteří tvrdí, že umím pohled, který by dokázal zabít, se číšník odšoural do kuchyně, aby se ´teda jako´ zeptal. Přišel s informací, že panenka je plněná sušenými rajčaty a tabascem a že je to tam mimochodem napsané. To už jsem nevydržela a ve vší slušnosti číšníkovi oznámila, že kdyby to tam bylo napsané, tak se asi neptám a významně jsem zapíchla ukazováček do jídelního lístku.
Zvolila jsem tedy variantu ´b´ a požádala o hovězí steak na zeleném pepři, středně propečený
Hned mi bylo jasné, proč číšník propečení steaku neřešil. Ačkoliv jsem na talíři měla hovězí plátek, steak to nebyl. V podstatě jsem měla na talíři úplně jiné jídlo. Nicméně maso bylo měkké, dobré kvality, a tak jsem to nijak výrazně nehrotila.
O nápojích jsem se zmínila již dřív, ale když jsem platila, nezapomněla jsem okomentovat ani fakt, že steak nebyl steak, vrácené peníze si nechala vysázet do poslední koruny (k ostentativnímu úžasu číšníka), zvedla se a odešla. V tomhle podniku mě už nikdy nikdo neuvidí.
´Vždycky skončíš na lidech´
Což je pravda, ale jedná-li se o jednotlivce, tak se dá leccos prominout. Nikdo není dokonalý a všichni máme své dny. Ale jedná-li se o příliš žoviální číšnici, neochotného číšníka a buď zavádějící jídelní lístek (viz steak) nebo neschopného kuchaře, to už je trochu moc.
Blýská se na lepší časy? Někde určitě - v mém oblíbeném podniku, který má po Praze již pár restaurací
Středně propečený steak byl spíše ´medium-rare´. Číšník se omluvil, aniž jsem to komentovala, neb na krvavém srdíčku si pošmáknul kamarád se slovy, že nechávám to nejlepší…. Ihned ohlásil, že dá vzkaz do kuchyně, že maso bylo asi o fous vyšší a tudíž by to asi potřebovalo o minutku víc. Tak aby se to nestalo příště. Do půl minuty před námi přistál obrovský kus tiramisu jako pozornost podniku. Naprosto úžasný přístup. Tady určitě o vděčného strávníka nepřijdou.
Nepřišli.
Při další návštěvě jsem zjistila, že z lístku zmizely mé oblíbené opečené brambory se slaninou a cibulí. No co, tak si dám něco jinýho, tady mají ostatně úžasný úplně všechno. Nicméně jsem se zeptala, proč už je nedělají. Číšník odběhl a za chviličku byl zpátky s tím, že mi je v kuchyni zařídil. Já měla radost, číšník se smál a měl radost, že já mám radost…. Jídlo bylo výtečné, obsluha vynikající, prostě tak jak by to mělo být. Jenže já z toho žiju dodnes. Z toho, co by mělo být běžným standardem….
V zahraničí vs. u nás, aneb ´nech toho, nedělej scénu!´
V pohostinství pracuje hodně cizinců. Na pozicích servírek a číšníků najdete lidi z celého světa. V oboru nevyučení. Když už dostanou tu šanci a v podniku je zaměstnají, se musí setsakramentsky snažit. Jsou milí, vstřícní, prohodí přátelské slovo,…. místa si váží, protože vědí, že na ulici můžou být ve vteřině. Vědí, že manažer podniku nebude mít nouzi o nové kandidáty.
Podniky se snaží, nepříjemný personál by se dlouho neohřál, a hosté, jsou-li s něčím nespokojení, se (slušně, ale nekompromisně) ozvou.
Kdy to tak bude i u nás?!
