Austrálie - Blue Mountains - nahoru, dolů

Drápu se do už bůhví kolikátého kopce. Funím jako když jde prase z bukvic. Mám já tohle zapotřebí? Schody, další schody a za rohem.....pro změnu schody. Je to jasný. Další krásy Austrálie mi budou odepřeny, protože tohle bude dozajista můj konec.

Ne, ne, vůbec si nestežuju. Scenérie, která se nám nabízí z jednotlivých vyhlídkových míst, člověku bere dech. Nekonečná houšť eukalyptových stromů rozprostírajících se kam oko dohlédne. Prodíráme se buší, úzkými cestičkami k úpatí dalšího kopce. Tu krásný potůček, tu z výšky crčí voda v podobě tenoučkého vodopádu, tu se ´svléká´ eukalyptus...

a zase ty schody. Míjíme skupinky lidí, kteří to vzali z druhého konce. Řeknu vám, že chůze ze schodů není o nic snazší než chůze nahoru. Je to děsný zápřah na kolena a holeně. Podle mapky už jsme jen kousíček od Scenic Skyway, lanovky, která nám ušetří hezkých pár schodů a ještě uvidíme vše z ptačí perspektivy. Je fajn, že se ani jedna nebojíme výšek. Ale i tak je to velmi zvláštní pocit. Překonáváme hluboké údolí. Kocháme se okolní přírodou nejen pohledem z oken, ale i z prosklené podlahy. Můžeme tak pořádně procítit oněch neuvěřitelných 270m ´propasti´, která je pod námi. Nabízí se nám úžasný pohled na Three Sisters (Tři sestry - skalní útvar), Katoomba Falls a eukalyptové ´moře´ Jamison Valley.

Kromě Scenic Skyway se můžete povozit Scenic Cableway a Scenic Railway, což je nejstrmější lanovka na světě, která původně sloužila k dopravě horníků do údolí. Samotná ´Miner Village - hornická vesnička´ je také zpřístupněna. A kdo se chce povozit ve vláčku jako takovém, tak může zvolit Zig Zag Railway.

My zvolily právě tu nejstrmější Scenic Railway. Na cestu šupem po hlavě dolů jsme neměly žaludek, tak jsme to raději obešly a jen se nechaly vyvézt nahoru. I tak jsem se držela madla přede mnou jako klíště. Člověk nemá šanci se nijak připoutat, takže jízda dolů musí být hotová sebevražda.

Nejvíce toho ale samozřejmě uvidíte, pokud pocapete po svých a že my jsme toho za ty čtyři dny pochodily hodně.

Do Blue Mountains jsme přijely vlakem ze Sydney, kde bylo přes třicet stupňů. Člověk lapal po dechu a modlil se alespoň za nějaký ten větříček. Kamarádce jsem co chvíli kladla na srdce, ať mi jednu flákne, budu-li si někdy stěžovat na to, že je mi zima!! No, dlouho netrvalo a dočkaly jsme se kýženého ochlazení. I když tohle bylo velmi drastické a v takové míře (rozhodně) nežádoucí.

Po necelých dvou hodinách jsme dorazily do naší cílové Katoomby, malé vesničky, která je středobodem všech aktivit v ´Modrém pohoří´.

Rákosníček by mohl vyprávět....za mlhou hustou tak, že by se dala krájet....

Ještě ve vlaku jsme se zabalily do flísové bundy, kterou jsme posléze vyměnily za normální větrovku, protože po výlezu z vlaku začalo docela slušně mrholit. Viditelnost tak dva tři metry. To nám to krásně začíná.

Vyrazily jsme na krátkou procházku a po pravdě neviděly skoro nic. Na ´Echo pointu´, vyhlídkovém místě, odkud jsou krásně vidět Tři sestry, jsme matně viděly obrys jen jedné.

Druhý den jsme se ovšem probudily do zářivého dne, opět vytáhly šortky a tričko a vyrazily na naší první pořádnou túru.

Nabízí se několik možností - Prince Henry Cliff Walk, Federal Pass, Giant Stairway,....

Kamarádka pořád spílala, že jsme ještě neviděly žádné zvíře. Mně to opravdu nevadilo. Po žádném pavoukovi, hadovi, či jiné potvoře jsem opravdu netoužila. Mně úplně stačily moje kytičky. Já se rozplývala nad nevšední květenou a kamarádka zatím dlouhé minuty studovala vystrašenou ještěrku a uvažovala, jestli by jí taky upadl ocásek jako té české, kdyby za něj zatáhla.

Tři sestry mě uchvátily. Krásná skalní formace, tkerá se dá shlédnout z mnoha vyhlídkových míst. Je opentlená zajímavou legendou. Tři sesty z kmene Katoomba, které žily v Jamison Valley se zamilovaly do třech bratrů ze sousedního kmene, kteří se ovšem díky kmenovým zákonům nesměli se sestrami oženit. Bratři se ovšem nehodlali vzdát a rozdodli se sestry získat násilím, což způsobilo bitvu mezi jednotlivými kmeny. Jelikož životy sester byly v ohrožení, jeden ze ´starších´ členů kmene Katoomba se rozhodl sestry ochránit a přeměnil je ve skálu s tím, že až bude po všem, tak je opět ze skály vysvobodí. Sám byl ale v bitvě zabit. A jelikož byl jedinou osobou, která mohla kouzlo odvolat a navrátit sestrám jejich původní krásu, sestry zůstaly navěky zaklety.

A proč ´Modré hory´? Většina se mylně domnívá, že je modrý nádech způsoben oparem, který vzniká výpary z eukalyptových stromů. Není tomu tak. Modrošedá barva je způsobena jakýmisi fyzikálními hrátkami, na které moje kebule prostě nestačí. Takže se omlouvám, ale víc vám k tomu neřeknu. Google ovšem ví!! Tak či tak, modré opravdu jsou.

Blue Mountains byly nezapomenutelným zážitkem. Ještě týden na to se mi zdály hrůzné sny o tisíci a jednom schodu.