Ženy, hurá do politiky!!!

Takovým údernickým heslem by se dnes mohly ozdobit snad všechny politické strany. Je to nový módní trend, nebo opravdová nutnost?

Ano, žen v politice není mnoho, ale položme si otázku, proč by jich tam mělo být třebas padesát procent (jak se dokonce jmenuje jedna organizace, o to usilující)? Nevidím proto jediný důvod. Tedy chci, aby tam nějaké byly, protože ženy přece už dlouho mají stejná práva jako muži, ale s povinnostmi to, přece jen, vidím trochu jinak. Život ženy se totiž odvíjí po jiných liniích než ten mužský, a to hlavně v jejím mladším věku. A to je fakt, s kterým ani syrový feminismus nic nezmůže (tedy zatím ne).

Aby mi bylo rozuměno, opravdu nemám nic proti ženám v politice, ani proti ženským sdružením, a možná bych jednou ráda tuhle parketu taky zkusila, ale nemyslím si, že u stejného procenta žen ve srovnání s muži lze kvalitně skloubit rodinný život s tím politickým. Tedy samozřejmě žena (mladá žena) se může beze všeho rozhodnout pro politickou kariéru, ale pak musí splňovat, alespoň jednu ze dvou podmínek – nemá rodinu (děti), anebo má finanční zabezpečení, které jí umožňuje zajistit chod domácnosti. A i když toto zabezpečení třebas má, pak se nabízí ještě jeden nutný bod: ta žena musí být extrémně silně přesvědčená, že její místo v politice opravdu je, protože opustit své malé děti a svěřit je někomu jinému je na pováženou.

Tudíž snadno a přirozeně lze vysvětlit, proč je žen v politice málo a proč je to i v určitém ohledu normální vývoj. Snažit se ho zvrátit nějakými kvótami či populistickými hesly je hloupost. Stejně taková, jakou dřív bylo chlubení kolik traktoristek to které JZD má.

Ještě jednou: jsem ráda, že ženy do politiky mohou, ale nechápu, proč by si to některé organizace měly dávat jako hlavní cíl své činnosti - nebo dokonce strany do svého programu!

Nemluvím teď ale jako žena sama proti sobě? Nemyslím. Pokud totiž chci něčeho dosáhnout, nechci to proto, že jsem žena, ale proto, že buď něco umím, nebo chci prosadit něco, co považuji za správné – a pak je ale jedno, jakého jsem pohlaví, nebo snad ne? Uvítám, samozřejmě, nějaké vzdělávací aktivity, díky nímž se třeba naučím v politice lépe orientovat, ale dostat se tam jen proto, že jsem žena, mě trochu uráží.