Nechutné a nic neříkající články, pomluvy, neověřená fakta. Žádný esejistický styl psaní. Pan Jakl se nedomnívá, nemyslí si. Pan Jakl všechno ví. Jistě, tedy zcela určitě i vy znáte styl psaní a vyjadřování prezidentova tajemníka Ladislava Jakla.
I mě jeho jméno dráždí, jak pomyslný červený hadr, španělského býka. Na druhé straně však nehodlám nikoho hodnotit, dokud si jeho dílo nepřečtu. V sobotu nad ránem jsem tak usednul k počítači a četl. Špatné to rozhodnutí. Sobota by byla vhodnějším termínem, protože tak znechucen jsem neusínal už dlouho. Ale možná to byla moje chyba. Co by asi jiného napsal…?
Tendenčně psaný text o tom, že nějakou Američanku po letech konečně dopadla FBI. Američanka prý byla aktivistkou, tudíž dle rádoby selského rozumu, aktivistkou zelenou. Asi spřátelenou s místní Stranou Zelených. Opět se nevyhýbá spojení Zelených a ekoterorismu. Kromě toho jsou Zelení i květinoví lidé, vrahouni, pravidelní návštěvníci Šumavy, neumětelové a zhýčkaní městští požitkáři.
Když jsem článek Ladislava Jakla poprvé přečetl, nebetyčně mě naštval. Dnes, když píši reakci na něj, směji se. I já se hlásím k Zeleným, miluji atomovou energii, myslím si, že tři jaderné elektrárny jsou lepší, než deset uhelných, třikrát v životě jsem navštívil Šumavu a díky letním táborům se robinsonských pobytů vůbec nebojím. Hold nemůžete hodnotit všechny podle sebe, pane Jakle.
Nyní provedu malý exkurs, zpět do osmé třídy základní školy. Haló efekt je termín, jímž se označuje inertní působení prvního dojmu, který jsme si učinili o jedinci na podkladě jednoho jeho projevu. Ten mohl být náhodný, daný spíše situací než trvalými vlastnostmi člověka. Bohužel, první dojem často ovlivňuje posuzování a interpretování následujících zkušeností s příslušnou osobou - příznivý dojem podporuje zdůraznění kladných vlastností té osoby, nepříznivý dojem má opačné účinky. Je tedy žádoucí kritičnost nejen k názorům druhých, ale i k vlastním názorům, které si o lidech tvoříme na podkladě dosavadních poznatků.
Uvedu to ještě na příkladu. Když jsem poprvé viděl pana Jakla, vypadal jako „zamrzlý hipík“, jako jeden z těch, kteří zaspali dobu. Napadla mne dokonce i myšlenka, zdali to není nějaký problematický člověk, sociální troska. K tomu se přidal i psychopatický článek o českém politickém prostředí. Inu tak jsem ho nejprve viděl. Teď, když už vím, že je to studovaný člověk, kandidát na spolupráci s StB, signatář iniciativy D.O.S.T., člověk, který byl jmenován Stranou svobodných občanů na prezidenta republiky a tajemník současného prezidenta republiky, musím svůj nepovedený dojem opravit.
Nyní, i po přečtení posledního článku ho vidím úplně jinak. Vidím jej jako nešťastného člověka, plného zloby, závisti a ignorace. Avšak Haló efekt i další komunikační přešlapy jsou jen vodítkem. Za svůj krátký život zjišťuji, že takový efekt není jen o prvním pohledu, ani o druhém, ale třeba až o třetím či čtvrtém náhledu. Trochu jsem si tím zavařil, a tak tajně doufám, že pan Jakl není ještě horší, než jej, nejenom já, vidím.
Na onom článku o ekoteroristech a americké aktivistce mě ale zarazila ještě jedna věc. Komentáře a diskusní příspěvky měly očekávanou formu, čímž chci říci, že se podivovaly nad tím, jak osoba s takovýmto vystupováním může být kancléřem prezidenta Klause. Ano, celkem předpověditelné. Ale čtenářské hodnocení článku… to vyráží dech. Nepochopil jsem, nechápu a asi ani nepochopím, jak naprosto nic neříkající text, plný urážek, nepodložených tezí, stereotypů (mnoho blogerů vůči nim bojuje), může být několik dní ve středu pozornosti zdejších čtenářek a čtenářů. Nebo si to snad „karmuje“ sám?
Vážení a milí blogeři, vážené a milé blogerky. Doufám tedy, že i já od vás, za svůj nic neříkající článek, dostanu stejnou podporu, jakou měl tajemník prezidenta.
