Zákon o fotovoltaice, aneb kopni si do Zelených…!?

Jedna diskuze jako druhá. Stále a pořád dokola.„Zelené nebudu volit, kvůli nim je drahá elektřina.“ „Kolik jsme prodělali na fotovoltaice.“ „Zelení schválili podporu fotovoltaiky, podnikatelé si namastili kapsy, utekli a my to teď musíme platit.“ „Ty ohromné solární elektrárny jen hyzdí krajinu.“A tak dále, a tak dále. Vcelku mě zajímalo, proč jedni útočí na Stranu Zelených a Zelení se, se svým těžko slyšitelným hláskem, jen tiše brání?

Inu, je to asi logické a je to nasnadě. Kdo jiný, by za takový paskvil měl nést odpovědnost, než politická strana, která veřejně podporuje obnovitelné zdroje energie a naopak zavrhuje tepelné a jaderné elektrárny. Mnohým se tak zřejmě s využíváním slunce, zemské energie, větru a vody vybaví ihned Strana Zelených. Ovšem ona souvislost, s oním, výše zmíněným, problematickým zákonem a Stranou Zelených plave takříkajíc „na vodě.“ Konec konců, můžeme si to připomenout.

U zrodu stáli sociální demokraté

Už roku 2003, přišla snaha sociálně-demokratických poslanců, o vytvoření nového zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie. To se však slavnostně podařilo až o dva roky déle. Můžeme se domnívat, zda za tímto rozhodnutím stála opravdu snaha o uzdravení zaneřáděného životního prostředí, nebo jen další lobby, či příklon k podobným evropským normám. Každopádně se stalo, že koalice sociálních demokratů, lidovců a Unie Svobody, samozřejmě s tichou podporou komunistickým poslanců, dala vzniknout tomuto paskvilu. Zelení v této době ještě nebyli součástí poslanecké sněmovny.

Díky úpravám normy, lobbingu, zvyšujícím se cenám solární energie a vyšším či nižším regulacím se ze zákona stal dokument, nahrávající spekulantům, podvodníkům, byznysmenům. Další vývoj již známe všichni. Obrovská vlna nevole proti solárním elektrárnám zachvátila naší republiku. Pomyslný hřebíček do rakve zasadil fotovoltaice, jako takové, bývalý ministr průmyslu Kuba, když zrušil podporu obnovitelných zdrojů energie. O odkupu neprůhledných solárních parků, polostátní společností ČEZ, pak snad nemá cenu ani diskutovat.

Zase ten Bursík

Už téměř osm let se v médiích diskutuje o výše zmíněném zákoně. Na přetřes často přichází i jméno bývalého člena Strany Zelených, Martina Bursíka. Avšak názor, že mohl, jako řadový poradce tehdejšího ministra životního prostředí, lidovce Libora Ambrozka, změnit znění samotného zákona, je dle mého názoru naprosto mylná a zavádějící. Když bychom tedy už uvažovali, že takovou možnost měl, za svůj resort je přece zodpovědný ministr. V tomto případě lidovec Ambrozek. Souhlasím tak s jedinou relevantní námitkou. Když byli Zelení ve vládě, mohli se skutečně postarat o alespoň částečnou změnu legislativy. Ovšem chyběla všeobecná politická vůle.

Máslo na hlavě mají všichni

Pokud bychom tedy už chtěli někoho obvinit, musíme tak ukázat prstem na všechny. Na sociální demokracii, za ten zákon, který postavila. KDU-ČSL za podporu a jejího ministra životního prostředí, stejně tak i komunisty a unionisty. V druhé fázi pak třeba Stranu Zelených, ODS i TOP09. A nesmíme zapomenout ani na Fischerovu přechodnou úřednickou vládu.

Je mně vcelku jasné, že žádná politická strana se nemůže zavděčit všem. Ale je důležité začít měřit, tu všude propagovanou politickou odpovědnost, všem stejně.