Kde jsou teď, ti Anonymousové?

V těchto dnech se v arabských emirátech jedná o nezávislosti internetu, o jeho bytí a nebytí. Na obří Dubajské konferenci o budoucnosti internetových sítí, které se účastní více než sto dvacet zemí z celého světa, mohou padnout naprosto zásadní návrhy, omezující svobodu virtuálního prostoru. I když, jak se dnes již ukazuje, především země z bývalého východního bloku, asijské země i další diktátorské režimy, svého cíle omezení internetového prostředí zřejmě nedosáhnou, přesto bych čekal větší pozornost, třeba právě ze strany hnutí Anonymous. „Černo-bílé myšky“ se v posledních týdnech vypařily, jak pomyslná pára nad hrncem, což vyvolává otázky o jejich skutečném poslání.

Hnutí Anonymous začalo být veřejnosti známé především po útocích proti japonské firmě Sony, či proti americkým serverům FBI, Bílého Domu nebo filmové společnosti Universal Studios. Skupina na sebe upozornila též při rozhodovacích procesech o smlouvě ACTA (Obchodní dohoda proti padělatelství), kdy Anonymous uskutečnili hackerský útok na stránky Ochranného svazu autorského, ale i serveru České vlády a Evropského parlamentu. Čeští občané pravděpodobně také zaznamenali útoky na internetové stránky různých politických stran.

Častokrát jsme se, kromě těchto akcí, dozvídali zprávy o tom, jak a kde Anonymus příště zaútočí. Měl tak kupříkladu nastat velký výpadek sociální sítě facebook, či každotýdenní napadání nejrůznějších, především tedy amerických, serverů. Výhružky a hrozby se nepotvrdily, přičemž alespoň já osobně, jsem od té doby o „maskovaných hackerech neslyšel.“

A nyní, v době, kdy jde o skutečnou hrozbu nezávislosti a svobody internetu, svobody vyjadřování, zalezli ještě hlouběji do svých děr. Čistě statisticky mně vychází, že když státy jako jsou Rusko, Čína, Irán či jiný z diktátorských států, zavedou represivní opatření proti nezávislosti internetu, o svobodné vyjadřování může přijít více než miliarda a půl obyvatel naší planety.

Skoro se mi zdá, že téměř frenetický boj proti smlouvě ACTA a proti uzavření serveru Megaupload, byl pouhým osobním bojem za to, abychom za veškeré stahování nemuseli platit. Osobní hmotné potřeby zvítězily, nad správně nastaveným bojem proti nesvobodě, utlačování či vlastnímu názoru. Nemůžeme se tak asi divit, že v dnešních dnech, když jde o tak „nedůležité a nic neříkající fráze“ typu svoboda, nezávislost, rovnost, demokracie, zůstávají členové hnutí Anonymous zalezlí a tiše vyčkávají, co bude dál. Ale aby už pak nebylo pozdě!