Izrael a válka s Iránem? Izrael bude spíše válčit se sebou samým.

Před několika dny oběhla svět zpráva, podle níž se Izrael chystá na podzim tohoto roku zaútočit na Irán. Řekl to významný bývalý agent CIA Robert Baer. Podle všeho však Stát Izrael bude válčit a bojovat spíše s vnitřními fanatickými představami.

Robert Baer svá tvrzení dokládá především změnami na postech tajné služby Mosad. A to tak, že militaristé, kteří si myslí, že útok na Irán by byl naprostou hloupostí, jsou nahrazováni radikálnějšími představiteli. Celá věc však oklikou souvisí s již tradiční problematikou, a to sice s uznáním samostatného palestinského státu v OSN.

Těmto tradičním mediálním přestřelkám a jakýmsi již historickým přiléváním oleje do ohně bych vůbec nevěnoval pozornost, kdybych náhodou nečetl několik článků a knih spisovatele Izraele Shahaka, radikálního představitele judaismu, který bez sentimentu psal o předsudcích, pokrytectví a náboženské nesnášenlivosti u izraelského národu.

Kromě různých nesmyslných dogmatických pravidel, prazvláštních a jinak vykládaných zákonů pro cizince a domorodce, či praktiky ortodoxních židů, jsou v díle profesora Shahaka zaznamenány i fanatické názory, které plíživě obcházejí celou izraelskou společností a nevyhnou se ani nejvyšším politickým a vojenským kruhům. Z této pokřivené víry vychází pak tzv. „nový sionismus“, který může právě zničit celý Izrael. Ve společnosti se tak množí vzájemné půtky a krize. Roztržky mezi krajními sionisty a mezi těmi „druhými“.

Z politického, ale i kulturního a společenského hlediska pak zaujme tvrzení, že těmto vlivným vrstvám je neustále vštěpována „skutečná“ hranice Izraele, neboli biblická hranice. Z toho plyne, že i většiny rozhovorů, o zachování hranic z roku 1967 jsou naprosto k ničemu a dle mého názoru nepovedou ke kýženému úspěchu. Docela by mě zajímalo, zda o tomto názoru mají ponětí i další strany, například USA. Tudíž bychom se mohli zamyslet, zda uvedené strany nehrají s celým světem jenom divadelní hru, nebo zda všechno to, co říkají, je myšleno opravdu vážně.

Hranice Země Israelské, jež Bůh izraelskému národu přisoudil, historicky sahaly od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, Chetejců, Perizejců a Refájců, Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců. Tak praví kniha Genesis. Z dnešního geopolitického hlediska by Izrael musel zabrat část Egypta, Sýrie, Jordánska a Libanon.

Ale zde se opět dostáváme k oné válce s Iránem. Dle mého názoru tato akce jen maskuje snahu Izraele, vypořádat se s vnitřním napětím ve společnosti. A takovéto mediální tlaky dávají Izraeli výbornou pozici k tomu, aby se pozornost, od palčivého palestinsko-israelského sporu, i od oné „hraniční diplomatiky“ odvrátila na druhou kolej. A to sice na konflikt dvou možných jaderných velmocí. Snaha o jakési rozmělnění je zde nasnadě.