Ale bydlíte tam co Raška

Před několika lety jsme s kamarády navštívili Slovensko. Vůbec nechci říci, že dovolená se nepovedla, ale prostřední část se stala doslova tragikomickým zážitkem. V tomto příběhu chci především upozornit na to, že internetové odkazy a skutečnost mohou být až ukrutně rozdílné.

Přejdu rovnou k oné události, která změnila naší dovolenou z pohodové cesty na hororový zážitek. S partou přátel jsme se rozhodli, že podnikneme již tradiční cestu na Slovensko. A Slovensko = Vysoké Tatry. Protože většina z nás ještě studuje, tak finanční stránka je to hlavní, na co se díváme. Na internetových serverech nás zaujal Eurocamp FICC, který nabízel velké množství služeb, od neokoukaných a důmyslně řešených bungalovů, přes nezapomenutelný zážitek v místní restauraci až po tenisové či fotbalové hřiště. 
Takové lákavé nabídce nemohl odolat nikdo z nás, a proto se přesouváme směrem Tatranská Lomnica. Lomnice je úchvatné městečko, připomínající horská střediska v Alpách, ale my máme namířeno asi dva kilometry na jih. Nejprve míjíme jeden menší kemp s většinou míst pro stany a až po tom se z naprosté pustiny klube Eurocamp FICC. V tu chvíli již tušíme, že není něco v pořádku. Stojíme s autem na odbočovacím pruhu a všichni nevěřícně kroutíme hlavami. Odbočujeme k recepci a nedůvěřivě vcházíme do veliké haly. Zatuchlina, kterou všude cítíme nám dává varování, že tu již hodně dlouho nikdo nebyl. Je tam alespoň recepční. Po delší době váhání se všichni rozhodneme zkusit ,,bouchnout" aspoň jednu noc. Na nic dalšího se neptáme, protože zjišťujeme, že tady stejně nic nemají, a odcházíme se ubytovat. Cestou míjíme betonovou hlavní třídu s různou nabídkou služeb. Bohužel u všech prodejen je napsáno ,, z technických důvodů zavřeno". Tady spíše ,, zatvoreno". Jen tak mimochodem, zatím jsme kromě recepční nepotkali živáčka. Vedle silnice je i bazén a disco bar. Tato zařízení, jak se dovídáme z letáku, fungují po celé prázdniny. Poslední plakát je ale z léta 2003. Jedna z mála pozitivních mušek, jež potkáváme, je nově vybudované hřiště na plážový volejbal. Hned naproti se nacházejí tenisová hřiště a hřiště na fotbal. Tyto plochy jsou však k nepoznání a tak se zase vracíme k smutné náladě. 
Konečně chatky. Z dálky je vidíme. Zajímavě prostorově řešené a pěkné. Jen z dálky. Prvních několik pěkně opravených chatek míjíme a dostáváme se k té stovce bungalovů, jenž neviděly pořádnou opravu bezmála třicet let. Pro jistotu připomínám, že v celém širém okolí je jenom jedno auto, a to je to naše. Už chybí jenom balík slámy a tak známá muzika, abychom si připadali, jako v hororu. Ubytování je v naprosto žalostném stavu. Opadaná omítka, na každém okně několik hnízd, pokálená veranda, rozbitý vchod a všudypřítomný zápach. Vnitřek chat je oproti vnějšku procházka růžovým sadem, jenom se nemohou otvírat okna a pobyt na záchodě je nezapomenutelným dobrodružstvím. A hle. Najednou potkáváme prvního člověka. Nebojte se, je to jenom údržbář. Ptáme se, proč nám neteče teplá voda. Prý se to musí odtočit a pak všechno poběží, jak má. Měl pravdu. Zhruba po půl hodině je voda teplejší a my můžeme vlézt do sprchy. Taky se poptáváme na další obyvatele kempu. Domorodec nám vysvětluje, že by v areálu mohlo být tak sto lidí. Moc mu nevěříme, ale jestli je nesežral medvěd nebo sám údržbář s recepční, tak se mohou třeba vrátit až na večer. Slovák se rozloučil, ale ještě než odešel, tak stačil říci, že bydlíme tam, kde bydlel i Raška. Věřím, že kdyby sem přijel Jiří Raška znova, určitě řekne ,, za 37 let se tady nic nezměnilo". 
Večer odjíždíme za zábavou do nedalekého Popradu, protože zjišťujeme, že ani jedna ze tří restaurací nefunguje. V provozu by snad mohl být jen pánský noční klub, který je vybudován z nedalekého velkého bungalovu. Z Popradu se vracíme v nočních hodinách. Najednou se v kempu objevilo asi pět automobilů. Tak přeci jen nezmizeli v Tatrách.

Ihned ráno se balíme a jedeme směrem na jih, do Štúrova. Z dálky nás vyprovázejí hejna vlaštovek, která naplnila Eurocamp FICC až k prasknutí.