Giuseppe Verdi, Messa da Requiem

Jedna z nejúžasnějších křesťanských skladeb, které byly napsány. Skvost v koncertním repertoáru. Text podává základní přehled vybraných nahrávek a jejich stručný komentář

· G. Verdi „Requiem“, premiéra díla proběhla 22. 5. 1974 u příležitosti úmrtí italského básníka Alessandra Manzoniho. Skladatel složil části Requiem již dříve. Měl v úmyslu uctít jiného italského skladatele G. Rossiniho.

· Jenomže proběhl spor s organizačním výborem a Verdiho spor s dirigentem Angelem Marianim. Verdi Marianiho obvinil z nedostatku nadšení. Marianiho to moc nepotěšilo a pánové se nakonec rozešli úplně. Marianiho konce byly ale potom velmi ošklivé. Nemyslím si, že by si takový dojezd na agresivní formu rakoviny někdo zasloužil.

· Tato kompozice, ač má duchovní charakter, se stala jedním ze základů koncertního repertoáru. Je to opera? Někdo říká, že je to jedna z nejlepších Verdiho oper. Party jsou psané pro operní pěvce, ale opera to vlastně není. Co to tedy je? Je to jedna z nejúžasnějších skladeb, které kdy byly napsány. Mimochodem, pasáž „Dies irae“ aspiruje na největší decibelový nářez všech dob. Dají se tím úspěšně vyrážet okna. To vás spolehlivě zvedne ze židle, obloha se otevřela a jezdci apokalypsy vyjeli. Hudba tomu odpovídá.

· Produkce se předhánějí, kdo bude mít větší sbor a kdo bude třískat do většího bubnu. Ale o tom to není, hlavní jsou 4 sólisté, se kterými to leží a padá: soprán, mezzosoprán, tenor, bas (nebo basbaryton). Jak to u Verdiho bývá, má hlavní part soprán. Část „Libera me“ je jedním z nejnáročnějších sopránových partů. Sólistka musí disponovat dramatickou kvalitou hlasu a zároveň musí být „anděl“. Cože to melu? Poslechněte si to, pak pochopíte, co říkám. Bohužel, popularita tohoto druhu umění v posledních letech výrazně klesla, a když se pokusím, to někomu pustit, dozvím se, že jsem operní inkvizitor nebo rovnou operní nacista. Ironický text o operních inkvizitorech jsem vyrobil v několika verzích. Mělo to být vtipně sarkastické. Je to ale šíleně kousavé a strach mi nedovolí to vystavit.

· Zpátky k tématu. Dynamika případné nahrávky musí být stažená, jinak by se vám při některých pasážích rozletěla hlava.

Nyní k nahrávkám.. Je zde jedna bezkonkurenčně nejlepší. Jenomže to není ani vinyl ani CD, je to film a proto to nechám až na konec.

Arturo Toscanini – (1950) RCA Victor, Herva Nelli (soprán), Cesare Siepi (bas), Giuseppe di Stefano (tenor) a Fedora Barbieri (mezzo). Zajímavým bodem je sbormistr Robert Shaw (To je ten, co hrál lovce žraloků Quinta ve Spielbergových „Čelistech“, nebo ne? Jmenuje se stejně). Všichni se předhánějí, kdo sežene větší sbor. Shaw měl údajně pouze 8 hlasů na každou sekci. Problém je doba vzniku, není to úplně hifi. Tuhle nahrávku vlastním a je to ozdoba mojí sbírky. Herva je občas úplně mimo tón, ale není to tak zlé a snese se to. Nahrávka ve špičkových pasážích chrochtá jako když sypou brambory se skleněnými střepy do sklepa

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Arturo Toscanini (1940) bas je Nicolas Moscara, Soprán Zinka Milanov, tenor Jussi Bjorling a mezzo Bruna Castagna.. poslouchat seto ale vlastně moc nedá. Zní to naprsto otřesně

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Tullio Serafin (1951) Maria Caniglia, Beniamino Gigli, Ezio Pinza, Ebe Stignani… Pan Rudolf Bing napsal knihu „5000 večerů v opeře“. Pan Bing byl patrně nejslavnějším divadelním ředitelem Metropolitní Opery v NY. Jeho kniha pamětí je dobrá, čte se na jeden dech. Bohužel mi pan Bing pověsil na nos řadu nesmyslů a já mu to věřil. Že byl Tullio Serafin jenom béčkový dirigent, to je jeden z nich. Serafin měl k mání božského Gigliho, Ebe Stigani, krále italských basu Ezia Pinzu.. a pak je tu Maria Caniglia, která je zde před rozpadem svého hlasu. Tohle je jedna z nejlepších možných verzí a je škoda toho historického audia.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

https://www.discogs.com/master/824829-Verdi-Maria-Caniglia-Ebe-Stignani-Beniamino-Gigli-Rome-Opera-Chorus-Orchestra-Tullio-Serafin-Requiem

Pak bychom tu měli Vcitora de Sabatu z roku 1954. Giuseppe Verdi, Elisabeth Schwarzkopf, Oralia Dominguez, Giuseppe Di Stefano, Cesare Siepi, Chor Und Orchester Der Mailänder Scala, Victor De Sabata – Messa Da Requiem. Zvuk je překvapivě dobrý. Nade všemi hlasy vede Cesare Siepi, jehož hlas nemá obdoby

https://youtu.be/58dCDIp53UE

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Fritz Reiner (1961) RCA Living Stereo, Leontyne Price, Jussi Bjoerling, Rosalind Elias a Giorgio Tozzi. LP jsem měl, někomu jsem to půjčil a dávno nevím komu. Reiner se rozjíždí velmi zvolna, tempa jsou velmi pomalá, na konci ale skončíte pod stolem. K nahrávce patří všudypřítomné výrazné zkreslení. To pomáhá budovat tu správnou atmošku. Jedna z prvních nahrávek slečny Leontyne a jedna z posledních nahrávek Jussiho. Kdyby nebylp toho zkreslení, byla by to ultimátní verze. Bohužel audio je nevyrovnané ještě v dalších směrech, ale s tím se nic neudělá.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Carlo Maria Giulini (1964) Angel Records, Nicolai Gedda, Elizabeth Schwarzkopf, Christa Ludwig a Nicolai Ghiaurov. Legendární nahrávka.. asi před rokem (nebo pěti) to bylo na aukru. Utkal jsem se o to a prohrál to na nějaké šílené částce. O kvalitě téhle nahrávky se prostě ví. I zde je ve špičkách stopa zkreslení. Dame Elizabeth zpívá na pokraji sil, není to úplně pro ni. Popasovala se s tím se ctí, dala do toho úplně všechno. Je to o něco lepší než v de Sabatově verzi. Nahrávka je považována za referenční a já s tím nesouhlasím. Přítomné zkreslení to degraduje

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Giulini nahrál Verdiho Requiem ještě jednou v roce 1989. Verdi, Carlo Maria Giulini, Berliner Philharmoniker, Sharon Sweet, Florence Quivar, Vinson Cole, Simon Estes, Ernst-Senff-Chor – Requiem. Není to žádná hrůza, ale není to ani žádná špička. Je to pomalé.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Georg Solti (1968) Joan Sutherland, Marilyn Horne, Luciano Pavarotti a Martii Talvela. Já tu nahrávku nemám rád. Joan zpívá jako o život, ale jako by to nějak nepochopila a nesedí mi to. Chybu neuděláte, když si to koupíte. Mně se to ale nelíbí a nešel bych do toho.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Sir Georg Solti nahrál Verdiho Requiem ještě jednou. Tady máme Leontyne Price v pozdní fázi její kariéry s hlasem tmavým, jaký má jedině ona. Veriana Luchetiho jako tenor Dame Janet Baker v mezzo roli a Jose van Dam je basbaryton. Je to dobré, ale vzdor účasti Leontyne je to příliš mechanické a chybí tomu vášeň. To je vzhledem k účasti zmíněných dam docela zvláštní. Přesto to prostě tak je.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Leonard Bernstein (1970) Martina Arroyo, Placido Domingo, Josephine Veasey, Ruggero Raimondi. Zaváhal bych zda tohle nemůže být královská verze. Myslím si, že asi může. Je to prostě bomba. Zvláštní, že zvuk není nijak zkreslený a že dynamika je opravdu velká. Dají se tím úspěšně vyrážet okna. Židovský dirigent diriguje nejúžasnější katolickou skladbu v protestantském chrámu. Existuje z toho video záznam. Kdo to viděl, viděl šílence s taktovkou. Lenny vříská se sborem, vyskakuje tři metry do vzduchu a má asi tak 2 orgasmy za minutu. Kdo neviděl, neuvěří.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Eugene Ormandy, Maureen Forrester, Lucine Amara, Richard Tucker a George London 1964. Další kandidát na královskou verzi, byť tentokrát s jistým odstupem. Hlavními devizami jsou zde Lucine Amara a Maureen Forrester. Pánové jsou dle mého pozadu.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Robert Shaw, Susan Dunn, Diane Curry, Jerry Hadley, Paul Plishka, Robert Shaw, Atlanta Symphony Orchestra & Chorus – Requiem & Operatic 1987. Není to špatné a určitě to stojí za poslech

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Erich Leindorf, Verdi* / Boston Symphony, Leinsdorf / Nilsson, Chookasian, Bergonzi, Flagello / Boston Chorus Pro Musica* – Verdi: Requiem (1966)

Birgit Nilsson, Carlo Bergonzi, Ezio Flagello v sestavě? To vypadá vražedně a taky to tak je. Není co vytknout, přesto to královská nahrávka není

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Pak by tu byl Claudio Abbado

První je z roku 1980, ten se mi nelíbí Katia Ricciarelli nemá dostatek vokálního výkonu a Domingo je tu opravdu pozadu. Vzdor účasti Shirley Verrett bych to raději odvolil

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Giuseppe Verdi - Angela Gheorghiu, Daniela Barcellona, Roberto Alagna, Julian Konstantinov, Claudio Abbado, Swedish Radio Chorus* · Eric Ericson Chamber Choir* · Orfeón Donostiarra, Berliner Philharmoniker – Messa Da Requiem (2001) Druhé bych vyzvedl. Má to moderní zvuk z roku 2001 a solisté jsou mladí, skvělí a krásní.. hlavně Angela

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Riccardo Muti 1979 Verdi / Renata Scotto • Agnes Baltsa • Veriano Luchetti • Jewgenij Nesterenko* / Ambrosian Chorus & Philharmonia Orchestra / Riccardo Muti – Requiem¨

Ohněm explodujíci verze. Doporučeno bez výhrad.

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Druhý Muti je z roku 1987. Hurwitz to pomluvil a já to neznám dost, abych se k tomu vyjadřoval.

Verdi*, Studer • Zajic • Pavarotti • Ramey, Orchestra E Coro Del Teatro Alla Scala Di Milano , Riccardo Muti – Messa Da Requiem

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Giuseppe Verdi - Anja Harteros, Sonia Ganassi, Rolando Villazón, René Pape, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Antonio Pappano – Messa Da Requiem (2009)

A já půjdu do kontroverze a nebojím se tohle prohlásit za novodobou referenci. Není to jistě bez chyby a pěvecky to má rezervy, ale je to nové a zvuk je bezkonkurenční, a to ledacos vyvažuje. I když Tidal verze je podivně zastřená

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

Giuseppe Verdi, Herbert Von Karajan, Berliner Philharmoniker, Mirella Freni • Christa Ludwig • Carlo Cossutta • Nicolai Ghiaurov, Wiener Singverein – Messa Da Requiem (1972). Pěvecky je to určitě super, ale chybí tomu kus dynamiky a to je prostě škoda

odkaz discogs byl na přání Helpdesku odstraněn

A nyní ten film. Herbert von Karajan (1967)..

https://www.csfd.cz/film/116354-pavarotti-zpiva-verdiho-requiem/recenze/

nechme stranou ten hloupý český název. Pavarotti v době, kdy se to nahrávalo, nesnesl s Leontyne Price srovnání

film byl natočen před prázdnou La Scalou údajně na jeden zátah. Sólisté: Leontyne Price, Luciano Pavarotti, Nicolai Ghiaurov a Fiorenza Cossotto. Film má jednu slabinu a to je narcisiszmus HvK. Vstup Leontyne Price a její „Libera me“, to se jen tak nevidí, ani neslyší. Jí se to strašně líbí, takovou práci očima jsem nikdy neviděl. Kdo si to pustí, pochopí, jak jsem to myslel s tím andělem. Určitě si to na YT najděte.