Giuseppe Verdi, Simon Boccanegra

Tato Verdiho opera je širší veřejnosti málo známa. Pravda je, že děj je malinko komplikovaný a je problém ho sledovat, ale určitě se to dá. Hudebně je to skvostné

Simon Boccanegra, Opera G. Verdiho, která byla v e svojí první verzi uvedena 12. 3. 1857. Původní verze této opery byla poprvé uvedena v roce 1857 v divadle La Fenice v Benátkách, ale nebyla úspěšná a byla brzy zapomenuta. Verdi se rozhodl operu přepracovat s pomocí libretisty Arriga Boita, který později spolupracoval s Verdim na jeho dalších mistrovských dílech, jako byly Otello a Falstaff. Revidovaná verze Simona Boccanegry byla poprvé uvedena v roce 1881 v divadle La Scala v Miláně a obsahuje některé nové scény, jako například slavnou a velmi vyhrocenou scénu v senátu.

Původní verze opery se liší od revidované verze v několika aspektech. Postavy jsou upraveny, jejich motivace a charakter byly pozměněny. Hudba původní verze opery je také odlišná od revidované verze. Verdi použil některé hudební motivy z původní verze, ale také přidal nebo změnil některé árie, duety nebo sbory, aby se zdůraznil politický charakter opery.

Opera neobsahuje hlavní tenorovou roli. V zájmu udržení dobového vkusu je zde pouze jedna výrazná árie pro tenor.

https://youtu.be/WGfmCtrewfg

Sopránový part je též malinko upozaděn. Verdiho experimentování s hudebními motivy dosahuje extrému v árii „Come in quest’ora bruna“.

Jinak je celá opera tažena spíše nižšími mužskými hlasy. Boccanegra je baryton, jeho rival Fiesco jakož i bídák Paolo jsou basy. Síť intrik a zákeřností je velmi promyšlená. Možná to je na operní námět trochu moc složité, ale sledovat se to dá. Příběh je krutý, temný na hranici politického thrilleru. Nikdo není vysloveně kladný ani vysloveně záporný. Více vrstev a barev má snad jedině Otello.

Hned na začátku opery, která začíná prologem, je jasné, že tu prostě máme něco zvláštního. Člověku se ani nechce věřit, že autor Nabucca napsal něco takového. Za Boccanegrou následuje ve Verdiho tvorbě Otello. Boccanegra je ale jiný, jak hudebně, tak příběhově. Stále je to Verdi a nikoli Wagner.

https://youtu.be/W86rTJUiqKc

Scéna v senátu umí vzít dech. Je to klasická politická situace. Na náměstí vzbouřenci a politici řeší nějaké nesmysly. Následuje Simonova výzva k míru. Já stále říkám, že nikdo neumí vést vokály v ansámblech jako Verdi.

https://youtu.be/QsD2-fYbB0A

Boccanegra po požití jedu, který mu podal Paolo, prochází velmi zvláštními halucinačními stavy.

https://youtu.be/7dvtrZGVy44

Opera končí smrtí hlavního hrdiny. V divadle jsem na konci skončil v slzách a vůbec se za to nestydím.

https://youtu.be/K8yR7jQfccQ

Nahrávku potřebujete jedinou a to tuhle. Já ani nevím, zda je k dispozici nějaká jiná, která by se této vyrovnala a nebyla příliš historická.

Odkaz