Giacomo Puccini "Madama Butterfly“

Vrchol operního verismu. Vrchol operní limonády. Vrchol sentimentu. Když ono to umí být tak nádherné a dech beroucí.

Madama Butterfly, přehled několika nahrávek

Madama Butterfly je interpretačně velmi náročná a úspěch inscenace se odvíjí od obsazení. Nic neotráví člověka více než špatně provedená Butterfly. Děj je velmi neakční a statický s prvky naivně operní limonády. Když stojí provedení za bačkoru, jednoho to doživotně otráví.

Příběh je naivně operní a v zásadě, se dá shrnout pár větami.

Námořní důstojník Benjamin Pinkerton si chce užít Japonku do postele. Místní dohazovač mu dohodí sotva zletilou Čo-čo-san, která tu celou taškařici vezme vážně. Američan odjede, nechá ji napospas s dítětem. Když se Pinkerton od dítěti dozví, vyrazí se svojí americkou manželkou Kate pro to dítě a Čo-čo-san se zabije.

Občas se mi zdá, že Pinkerton je ten největší darebák v celé operní literatuře.

Opera leží a padá s výkonem sopranistky v hlavní roli.

Milostný duet „Vieni la sera.. vogliatemi bene“ patří k tomu operně nejkrásnějšímu, co si může operní jeviště představit. Koho zvolíme? Asi to vím

https://youtu.be/3T_dJ0GgTr8

Pak je zde árie „Un be di vedremo“ a já vás překvapím.. Asmik Grigorian

https://youtu.be/Yg0YbkRzOTk

nebudeme to asi rozebírat moc detailně.

Finální scéna vezme dech a způsobuje mi návaly slzení

https://youtu.be/Lrm3jSrJwCE

Nyní rozebereme některé nahrávky a další ukázky uvedeme u nich.

Madama Butterfly, kandidát na královskou verzi, Olivier de Fabritiis, Beniamino Gigli a Toti dal Monte (1939). Tady je hlavní předností Toti dal Monte, která zvládá přerod z 15 leté naivy ve zneužitou zhrzenou ženu úplně na jedničku. Jen je to její pseudodětské kvíkání dle mého názoru poměrně nepřirozený projev, ale v rámci operního žánru se to asi vsákne. Máme zde také Božského Gigliho. Je to taková trochu popkulturní modla a mně nepřísluší to kritizovat

https://youtu.be/SvyQ6faRum0

Madama Butterfly, Alberto Erede, Renata Tebaldi, Giuseppe Campora (1951).. první nahrávka tohoto titulu na dlouhohrající desku. Základní předností je zde Renata Tebaldi. Nahrávka je zvukově malinko omezená, ale méně než ta minulá. Je tu mladá Renata Tebaldi a to se počítá

Odkaz je zde..

https://youtu.be/pZwWAIaQR58

Pak by tu byl Karajan s Callas a Nicolaiem Geddou z roku 1955. Technicky je to stále slabé. Před Butterfly z dítěte ve zhrzenou ženu je zde přelomový a další nahrávky se tomu pouze blíží. Je tedy nejlepší tato nahrávka? Ale není.. tak to myšleno není.

https://youtu.be/EJlxHQh-r4c

Pak bychom tady měli Gabriela Santiniho z roku 1959, který měl k dispozici Jussiho Bjorlinga a Victorii de Loe Angeles. To by byl další kandidát na královskou verzi. To jsou ale v tomto seznamu asi všechny nahrávky. Victoria občas malinko ujíždí, ale není to nijak hrozné.

https://youtu.be/5TUtRRfAOMs

Erich Leinsdorf, Anna Moffo a Cesare Valetti, 1958 .. tohle je nenápadná štika v rybníce. Kdo ví, jak vypadala Anna Moffo a jak božský měla hlas, ví asi o čem mluvím. K ní byl připárován Ležérní mozartovský tenor Cesare Valetti. Výsledek je opravdu nádherný

https://youtu.be/bMHP1fbYgZk

Tullio Serafin, Renata Tebaldi, Carlo Bergonzi, Fiorenza Cossotto (1958), nádherná a nedostižná verze, moje favoritka Renata Tebaldi a tenorový šlechtic Carlo Bergonzi dávájí nahrávce punc výjimečnosti

https://youtu.be/NnpZX4ehN-0

O něco novější je nahrávka Sira Johna Barbirolliho z roku 1967, Je zde opět Carlo Bergonzi, ale místo Tebaldi je tu Renata Scotto. Říká se, že Scotto tuto roli vlastnila. Nemyslím si to. Nemám tu nahrávku rád. I když důvod to asi konkrétní nemá.

https://youtu.be/j8bfWVMhlG4

Pak zmíníme Leinsdorfa z roku 1963, Leontyne Price a Richard Tucker. Moje milovaná nahrávka. Leontyne je tady opravdu sladká. Její snaha hrát zkraje 15letou holku vykazuje určité komické prvky. Asi tak v půlce se to zlomí a ona začne produkovat ty svoje emoce a je neporazitelná. Bohužel ta první půle má sem tam nějaký ten limit.

https://youtu.be/je_JsrmHSy8

Pak je tu Karajan z roku 1974, Mirella Freni a Luciano Pavarotti. Karajan z toho udělal velmi neitalské oratorium. Už tak nulový děj je ještě více upozaděn a jakákoli stopa dramatičnosti je zcela vymazána. To ale může být výhoda pro ty, kteří to nemají rádi. Je to prostě jiné a opravdu dobré.

https://youtu.be/J1vowF35N_0

Giuseppe Patané (1985), Veronika Kincses a Peter Dvorský. Skrytý zapadlý klenot, který mě nikdy nezklamal.

https://youtu.be/XI2bMJfoaWI

ne všechny nahrávky musí být staré. Antonio Pappano (2009) s Angelou Gheorghiu a Jonasem Kaufmannem rozhodně není nijak hrozná. Je to sice pozadu za výše zmíněnými, ale jde to a nijak mě to nepohoršilo. Já jenom moc nemusím Kaufmanna, a to jeho umělé ztmavování. Ale on jednou bude legenda jako Bergonzi.

https://youtu.be/91mvnBr4k6M

Existují filmové záznamy a záznamy z představení

Tohle určitě doporučuji

https://www.imdb.com/title/tt6914242/

Tohle také

https://www.imdb.com/title/tt28136952/

a na konec necháme něco zvláštního.. Jean Pierre Ponelle a filmová verze z roku 1974. Je to samozřejmě Karajan. Dostanete Placida Dominga z doby, kdy byl ještě normální a netvrdil, že je baryton, Mirellu Freni a Chrsitu Ludwig

https://www.csfd.cz/film/185640-g-puccini-madama-butterfly/recenze/