Poslední Verdiho opera, která byla poprvé uvedena 9. 2. 1893. V době uvedení bylo tedy Verdimu 80 let.
Je to druhá Verdiho komická opera, pokud tedy slavný propadák „Un Giorno di Regno“ bereme vážně. Libretistou byl Verdiho přítel a obdivovatel Arrigo Boito. Příběh je založen na Shakespearově komické hře „Veselé paničky windsorské“
Říkáte si „Verdi, to jsou nádherné široké melodie, dramatické situace, spalující emoce“. Musím přiznat, že to byla jedna z prvních oper, které jsem si koupil. A musím říct, že jsem opravdu ostře narazil. „Tohle, že je Verdi? Melodika je kde? Kde jsou ty dramatické situace?“. Znechuceně jsem to odložil. Vždy po nějaké době jsem se k tomu vrátil nešlo to a odložil jsem to znovu.
Před několika lety jsem jel někam vlakem. Přehrávač to v módu „autoplay“ začal přehrávat Falstaffa. Říkal jsem si „Votravnej Falstaff.“ Podotýkám, že italsky neumím. Po tolika letech poslechu opery jsem se ale naučil alespoň částečně rozumět, o čem se zpívá.
Bylo to jako kouzlo. Clona skokem zmizela a já shledal, že je to prostě naprosto božské. Postavy mezi sebou interagují a má to švih a lehkost. Verdiovská melodika je stále zachována, jen to není na první poslech úplně zřejmé. Melodie jsou krátké, a dá rtochu práce je chytat. Vrátil jsem se domů. Vzal jsem si libreto s překladem a dal si to znovu. Po závěrečné fuze jsem byl v šoku. Viděl jsem Verdiho přes propast času, jak na mě šibalsky mrká.
„Já vím Giuseppe, že ses na můj účet pobavil opravdu hodně dobře.“
Kdo o Verdim něco ví, nikdy ho nemůže překvapit, že poslední scéna poslední Verdiho opery končí jako fuga s textem, že život je jen fraška. Podívej, starý čaroděj Verdi se směje, jak jsi z toho vyplesknutej. Jestli se směje s tebou nebo tobě, to ale nezáleží na něm, ale na tobě. Musíš tomu prostě dát čas.
Doporuč nahrávku? Falstaff toho po posluchači hodně chce a vyžaduje to určitou znalost a vůli to vstřebat. V dnešní době, vzhledem k úpadku popularity opery a nebojím se říct úpadku hudebního vkusu, to prostě na první poslech málokdo chroupne a odradí ho to. Přesto jednu nahrávku doporučím – Giulini
Giuseppe Verdi - Renato Bruson, Katia Ricciarelli, Leo Nucci, Barbara Hendricks, Dalmacio Gonzalez, Lucia Valentini Terrani, Los Angeles Philharmonic Orchestra, Carlo Maria Giulini – Falstaff (1983)
