Maestro Arturo Toscanini, dirigent klasické hudby

Legenda mezi dirigenty. To on zavedl moderní postupy interpretace hudby, které se užívají dodnes. Znal Verdiho osobně a od toho se vše odvíjí

Maestro Arturo Toscanini

(25.3 1867 – 16.1. 1957)

· Toscanini byl dirigent tak významný, že jenom vyslovení jeho jména obrazně vyrazí všechna okna v koncertním sále. Nebudu opisovat životopisné údaje z Wiki, vypisovat pozice, kterými prošel, čemu všemu šéfoval.

· Zkusíme pár osobních dojmů.

· Já neumím na nic hrát. Následující věci jsem četl, někde jsem je slyšel, nebo jsou můj osobní názor. Nelze je brát jako zdroj informací.

· Toscanini dává odpověď na otázku, zda je možné slyšet někoho dirigovat orchestr. Rozhodně si myslím, že Toscaniniho jsem dirigovat určitě slyšel. Zdá se mi, že Toscanini má orchestr za všech okolností přímo na taktovce. On je zakladatelem moderního přístupu k hudbě, který spočívá v respektování přání skladatele a striktního držení se partitury. On znal Verdiho osobně, znal jeho přání a názory na některé věci. Dirigoval některé Pucciniho premiéry. Od toho se ledacos odvíjí. On věděl věci, které jiní dirigenti nevědí. Byl geniální.

https://youtu.be/gJ3GvutirCQ

· Za zmínku stojí asi hlavně premiéra „Turandot“, která byla uvedena po skladatelově smrti. Po árii, která předchází sebevraždě otrokyně Liu „Tu che di gel sei cinta“, Toscanini zastavil orchestr a vyhlásil, že na tomto místě Maestro zemřel. Efekt byl údajně téměř zdrcující. Měl prostě smysl pro efekt. Po několika minutách se údajně vrátil za dirigentský pultík a dohráli to. Dle jiných zdrojů to dohráli až při další repríze.

Nutno podotknout, že se Toscanini na dokončení Turandot výrazně podílel. Dnešní zakončení opery napsal Pucciniho žák Franco Alfano, ale pod Toscaniniho konzultačním dohledem.

· Jeho styl práce byl velmi autoritativní a nemyslím si, že to bylo úplně příjemné. Byl prostě „poněkud vzteklý“. Ema Destinnová pro něj vymyslela krásnou přezdívku „Vztekanini“. Jeho návaly vzteku vstoupily do dějin. Lámal taktovky jako na běžícím pásu. Členové souboru (Ramon Vinay a spol.) mu tedy koupili ocelovou a nezlomitelnou. Prý si jí Toscanini moc pochvaloval. Také je třeba zmínit zlatou taktovku, kterou Toscanini dostal k nějakým narozeninám od Destinnové a spol. Jedná-li se o dvě taktovky k různým událostem, nebo o jednu v různých verzích příběhu, nejsem schopen prověřit.

· Ale ty návaly vzteku byly prostě šílené a dnes by ho za to zabily odbory. Chudáci basisté, asi bych na jejich místě utekl s brekem. Navíc nemá úplně pravdu, bojuje s fyzikou a šířením zvuku

· Toscanini bez brýlí nic neviděl. Všechno měl namemorované a dirigoval bez not. Jeho paměť byla prakticky neomylná. Jeho znalosti partitur byly zcela neuvěřitelné. 4. dubna 1954 ho na koncertě paměť zradila, stáhl se z koncertního života a zanedlouho zemřel.

· Jeho perfekcionismus, konflikty s pěveckými hvězdami, které posílal do háje, že jeho zajímá hudba, a ne jejich ego, zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách hudby. A já ho velmi obdivuji.

Mám tady další unikátní telecast recording Rossiniho Willéma Tella, přesněji předehry

https://youtu.be/t132rQ6i_zU

A ještě Respighiho „Pini di Roma“, tady byla provedena rekonstrukce zvuku. Ale pokud skladbu neznáte, je třeba tomu chvíli dát a trochu se do toho dostat. Ten začátek je prostě poměrně vřeštivý a je třeba se přes něj dostat.

https://youtu.be/xbBMvjjDjy4

· Nahrávky? On neměl nahrávání rád, přesto toho nahrál docela hodně. Je zde jeden bod. Nahrávky nejsou pro audiofily, jsou velmi staré a točené většinou na nějaký historický magnetofon. Já také mám rád hifi zvuk, a to tady prostě nehrozí. Je třeba se s tím vyrovnat. Nejde s tím nic dělat, tohle je prostě Toscanini a lepší technicky to nebude.

· Prosím o prominutí, pokud se dopustím nějakých nepřesností

· Arturo Toscanini, NBC Symphony Orchestra, Ramón Vinay, Giuseppe Valdengo, Herva Nelli, Verdi – Otello, Label: RCA Red Seal – LM-6107. Lze mít milion výhrad, lze Artura nenávidět, ale on měl k dispozici Ramona Vinaye a naplno toho využil. Jasně, namítnete, že Fitz Busch je ještě lepší, byla tam Licia Albanese, což byla možná lepší sopranistka než Herva Nelli a Jago byl Leonard Warren, jenomže technická stránka této nahrávky je naprosto katastrofická a poslouchat se to dle mého názoru nedá. Já mám na poslech naprosto příšerných nahrávek trénované uši, ale Fritz Busch je prostě technicky moc špatný. Já to zvládnu, ale nejsem si jistý, zda vy také. Je to strašná škoda. Toscanini hraje o něco lépe, ale zázraky se čekat nedají. Lidí, kteří tvrdili, že nebudou hrůzně technicky nekvalitní Toscaniniho nahrávku poslouchat, znám několik. On jim to ale Ramon Vinay vysvětlil sám.

https://youtu.be/FtaVXZQj1Ro

· Verdi, Toscanini, Herva Nelli, Giusepe di Stefano, Cesare Siepi – „Requiem“ Giuseppe Verdi - Label: RCA Red Seal – RB-16131/2

Shawův sbor, mladý di Stefano a v basové roli Cesare Siepi, Herva občas ulítavá. Ale komu to vadí? Má to naprosto neuvěřitelnou kvalitu. Že to má chyby, dies irae hraje jako z kanálu? Vodjezd!! Co tam máte dalšího?

https://youtu.be/YGRnmfCrb0M

Pak je zde Toscaniniho Beethovenův cyklus. S jistými částmi cyklu je prý spojována určitá kontroverze. Já ale opravdu nevím, jaká kontroverze jiná by to byla, než problém s technickou kvalitou

https://youtu.be/bqycwh4T_mQ

Moje milovaná Toscaniniho Pastorální, tedy Beethovenova šestá, tu bych ale vyzvedl

Dvořákova Novosvětská, vzdor omezenému zvuku, to prostě něco je a je to úžasné

https://youtu.be/v9Q_jpaJZ9U

Claude Debussy „La Mer“ nahráno živě 12. 6. 1935. Moře vždy vyžaduje pevnou ruku dirigentovu a „lehkou taktovku“. To je zde splněno měrou bohatou. Sonicky se s tím nic neudělá. Zvuk se prostě tříští vzdor snaze o jeho rekonstrukci

https://youtu.be/k-8xjtDNGOc