G. Verdi "La Forza del Destino“, průvodce operou

Legendární Verdiho opera s poměrně nesmyslným příběhem. Vše zachraňuje Verdi a jeho hudba, jen se nad tím nesmí přemýšlet

· Verdi operu napsal na objednávku ruského cara. Libreto napsal tradiční Verdiho libretista Francesco Maria Piave. Piavemu se tohle se ale opravdu „povedlo“.

· Poprvé byla uvedena 10. listopadu 1862 v Petrohradu. Při uvedení opera zaznamenala okamžitý úspěch, i když i zde se objevily určité kritické hlasy.

· Verdi nebyl s operou spokojen a přepracoval ji. Antonio Ghislanzoni provedl některé úpravy libreta, ale celkově „podivuhodná“ dějová linka příběhu se prostě úplně napravit nedá.

· Revidovaná verze byla uvedena 27. února 1869 s Terezou Stolzovou v hlavní roli v milánské La Scale. Úspěch byl fenomenální.

· Opera je jedním ze základních kamenů repertoáru světový divadel. Vzdor slabšímu příběhu a několika poměrně hluchým pasážím, jde o jednu z nejúžasnějších Verdiho oper. Hudba je naprosto fantastická. Ty hluché pasáže překlene dovednost pěvců. Když je to dobré, ničeho si nevšimnete

· Obsah zjednodušeně, omlouvám se, nejsem s to se ubránit určité ironii. Motivace postav je nelogická a příběh nedodržuje jednotu času a místa.

Děj

· Dona Leonora Calatrava di Vargas smutní doma, že nemůže být se svým milým Donem Alvarem. Leonora zde má nádhernou árii „Me pellegrina ed orfana“.

https://youtu.be/FM1kgmeDjCM

· Leonora se v mezičase baví se svým otcem. Don Alvaro je totiž zčásti Inka, a to je velký problém. Hraběti de Calatrava se to vůbec nelíbí. Hrabě se vzdálí a na scénu přichází Don Alvaro velmi bujarým popěvkem. Říkám tomu příchod idiota.

· Na scénu opět přichází starý hrabě, který chce Alvara zabít. Don Alvaro v záchvatu pacifismu vytasí pistoli a odhodí jí na podlahu. Ta vystřelí a výstřel trefí hraběte přímo do hrudi (myslím si, že to bez tréningu asi nejde a že to, že to byla nehoda, je úplně pitomá výmluva.) Hrabě umíraje všechny proklíná a jak Leonora, tak Alvaro utíkají.

· Střih… před hospodou, typu odporný pajzl, vyzpěvuje cikánka Preziosilla svoje vábničky do armády. Na scéně, tedy uvnitř, se vyskytuje Leonora (v převleku za mezka.. tedy omyl, za jejich prodavače), která se domnívá, že Don Alvaro je po smrti. Také se zde vyskytuje Leonořin bratr Don Carlos. Don Carlos je evidentně psychicky těžce nemocen nebo je prostě psychopat. Domnívá se, že Alvaro zabil i Leonoru a přísahal Alvarovi pomstu za smrt otce a její. Carlos má utkvělou představu, že Alvaro Leonoru svedl. Že ne, to si prostě nenechá vymluvit. (Ach ty utkvělé představy, to dovede jednoho potrápit).

· V té restauraci je naprosto božský ansámbl, který není z tohoto světa. Nikdo neumí vést hlasy v ansámblech jako Verdi, ale to teď nenajdu.

· Leonora Carla pozná a prchá v návalu paniky (Son giunta… madre pietosa vergine).

https://youtu.be/iRT0ZK_7Z08

· Uteče do blízkého kláštera, kde představenému vylíčí, co se stalo. Padre Gaurdiano jí poskytne rozhřešení a Leonora do toho kláštera vstupuje (tedy ona vstupuje do blízké jeskyně, jako poustevník). Scéna vstupu do kláštera je velmi působivá a vrcholí Leonořinou árií „La vergine degli angeli“… miluji tu scénu.

https://youtu.be/cbyiKfpk8xw

· Don Alvaro bloudí krajinou, domnívá se, že je Leonora mrtvá. Vstupuje do armády pod cizím jménem a chce se nechat zabít. Do stejné armády a také pod cizím jménem vstupuje i Don Carlos. Alvaro Carla zachrání, nepoznají se a stanou se přáteli. Alvaro je raněn v bitvě, je přinesen do tábora a myslí se, že přišel konec.

· Alvaro Carla požádá, aby jako přítel zlikvidoval jeho písemnosti. Carlos to Alvarovi slíbí při jménu Calatrava. Alvaro se toho jména trochu lekne a Carlos získá podezření. Carlos se probírá Alvarovými věcmi a najde skříňku s Leonořiným portrétem. Na tomto základě Carlos odhalí, kdo Alvaro je. (Chcete-li důkaz, že je Carlos záporák, tady je. „Tohle se dělá? Hrabat se ve věcech umírajícího kamaráda!“) Alvaro nakonec přežije. Hrabání ve věcech provází osudná árie „Urna fatale“. Při které zemřel Leonard Warren

https://youtu.be/1znk-8hGYvM

· Cikánka Preziosilla vyzpěvuje svůj Ratataplan a pánové se pobijí.

https://youtu.be/DOWuUMjwPqY

· Oba bojující jsou odděleni přihlížejícími. Don Alvaro se domnívá, že Carlose zabil a vstoupí do kláštera, jako Padre Rafael

· Střih: Don Carlos přežil bloudí krajinou se svou utkvělou představou o pomstě. Alvaro žije v klášteře, zatímco Leonora poustevníčí v blízké jeskyni. Jednoho dne Carlos Alvara najde. Alvaro tvrdí, že má svého boha a že se bít nehodlá. Carlos provokuje a Alvara vyprovokuje. Pánové se začnou bít na kordy.

Chtěl jsem video, ale vzhledem ke kvalitě YT videí zvolíme tohle. https://youtu.be/llIIZUyjamM

· Střih: Leonora vylézá z jeskyně a zpívá árii „Pace Pace mio Dio“.

https://youtu.be/5fLLsR2chRg

Uslyší blížící se souboj a všechny prokleje. Bojující jsou Don Carlo a Don Alvaro. Probojují se k Leonoře, tu poznají. Alvaro Carlose bodne, Carlos bodne Leonoru (kreténe vošklivej, proč jsi zabil vlastní ségru, když tě všichni ujišťovali, že jí Alvaro nesvedl?) Ti dva zemřou a Alvaro zůstává sám v klášteře. Připojí se Guardiano a finální úmrtí trvá věky a zpívá se jako o život. Leonora zemře se slovy lásky k Alvarovi na rtech. Musím upozornit, že vzhledem k úpravám, které Verdi provedl, se závěr může trochu lišit, řekněme, že trochu hodně.

Původní závěr:

https://youtu.be/XpddNUIYgaU

a přepracovaný závěr obsahuje tenhle ansámbl

https://youtu.be/7mpQ9Gy1n4k

Pokoušel jsem se to trochu učesat, ale ono to asi moc nezabralo. Je zde moc náhod, mezi obrazy jsou strašné časové skoky. Jsou zde problémy s jednotou místa. Je to prostě operní námět. Zůstávají ale situace a báječná Verdiho hudba, a hlavně pravdivé emoce.

A nyní k nahrávkám:

zákaz odkazů na discogs mě otravuje

A začneme jedničkou.

To se asi překonat nedá. Renata Tebaldi, Mario del Monaco, Ettore Bastianini, Cesare Siepi. Pod vedením Francesca Molinari-Pradelliho vydala DECCA v roce 1955. Nahrávka byla rekanálována do falešného sterea, což umí být dost hrozné

Na stejné úrovni je 1965 RCA Schippers, Tucker, Price, Verret, Merrill, Tozzi. Tomu se málo co vyrovná… Kdo to kruci byl ten Thomas Schippers? Údaje ne Wikipedii jsem si našel. Zemřel relativně mladý. Má na kontě úplně úžasné nahrávky, evidentně byl vynikající dirigent. V této nahrávce se vyskytuje ještě Shirley Verrett jako Preziosilla. Já obdivuji Shirley. A samozřejmě baryton Robert Merrill. Kdo mi tady malinko vadí je Richard Tucker. Zní trochu staře a role mu nesedí. Leontyne Price zde dosahuje vrcholů božskosti.

dirigent: Previtali, Zinka Milanov, Warren a di Stefano... Vdal RCA Victor v edici Red Seal (1959). Určitě to není špatné, ale já to nemusím. Něco tomu chybí. Asi jsem málo poslouchal

1977 Verdi La Forza Del Destino RCA, Leontyne Price, Placido Domingo, Sherrill Milnes, Fiorenza Cossotto, Bonaldo Giaiotti, Gabriel Bacquier, London Symphony Orchestra, James Levine stále super verze. Na tu první to ale nedosáhne.

Lamberto Gardelli (EMI, 1970) Carlo Bergonzi, Martina Arroyo, Piero Cappuccilli určitě zajímavá verze. Vrátím se k ní. Má to určitě k dobru Bergonziho a Martinu Arroyo