28. říjen

Na různých blozích a diskuzích zde na IDNESu, se docela teď píše o 28. říjnu – o státním svátku, kdy vznikla Československá republika.

Jsou zde názory že není co slavit, že Československý národ byl vyumělkovaný národ, pak jsou zde názory, které naopak pějí slávu na první republiku. 
Já osobně tento svátek uznávám. Jednou prostě Češi chtěli svůj stát, tak ho získali. Nad diskuzemi o krásném Rakousku-Uhersku se můžu jen pousmát. Tento stát měl na svůj vývoj mnoho let. Švýcarsko vzniklo jako odboj proti Habsburkům, aby tam posléze vznikl mnohonárodní stát, který je dnes vyspělou zemí. To co se povedlo Švýcarům, se nepovedlo už žádnému jinému státu v Evropě. Ani Československu. 
Rakousko-Uhersko zjevně nevyhovovalo všem národům v něm žijícím. Slovensko žilo v pravěku pod maďarským útlakem, Polsko mělo královstvíčko v minulosti dělené jak když se rvete o poslední krajíc chleba.
Rakousko-Uhersko rozpoutalo válku a jako dobrou záminkou byl atentát na Františka Ferdinanda d´Este. Budiž mu země lehká, on měl vizi a chtěl ve federativní Rakousko-Uhersko. Čest jeho památce. Bohužel se federativního státu nedostalo a tak Masaryk, který počítal s první možností federace v R-U, loboval po světě za Československo. Rozhodně nebudu zastávat názory, že vše v rakouském mocnářství bylo špatné a že v ČSR bylo zase vše dobré a naopak. 
Bohužel, jak se ukázalo, tak soužití mnoha národů nebylo trvale udržitelné. Po první světové válce tak vzniklo mnoho států. Československo mělo být od počátku federativní stát. Nestalo se. Uvědomme si ale, že na to mělo jen 20 let! Jiné státy se formovaly do ideálních svazků stovky let. Další chybou poválečného vývoje, byly kruté reparace vůči poraženým mocnostem. Poslední dobou je nám některými osvícenci předhazováno, že za druhou světovou válku může Československo plným dílem. Chtějí v nás někteří vyvolat dojem že jsme nesvéprávný národ, který si zaslouží aby mu vládli cizí? Vlastenectví je u nás potlačováno a to nemám na mysli řvaní: Jsi Čech... Rakouská říše je pryč a pomalu vzniká evropská říše pod režií Francie a Německa. Nebo už vznikla? Lisabon je za dveřmi! Jednou jsme se dopracovali k národnostnímu státu, tak si ho važme. A že 28. říjen 1918 byl začátek cesty k samostatnosti přes velmi zlá období už nezměníme. Proto si ho važme, ale a spíš se dívejme do budoucnosti, aby se nám tu dobře žilo a tvořilo. Změnit nepořádky v tomto státě dokážeme jen a jen my. A když říkám my, myslím tím i politiky, podnikatele, ředitele, popeláře, pekaře, studenty, prostě všechny občany země. Chodit nadávat na Masaryka a plkat teorie o židozednářích, za které by se nemuseli stydět ani neonacisté z Národního odporu, nikam nevede. V historii je mnoho polopravd, ať se podíváte do historie jakékoliv země. 
Rád poznávám pravdu, ale spousta dnešních historiků kouká na dějiny okem dneška. 

Zapochybujme nad Biblí a nemusíme slavit ani Vánoce a Velikonoce. Jestli mají být Vánoce svátkem všech křesťanů, tak 28. říjen je svátkem všech Čechů, ale i Slováků, neb jejich cesta k samostatnosti, vedla přes Československo. 
Křesťané uznávají Ježíše, jenž byl možná synem otrokyně, kterou si v jejích 13ti letech koupil Josef. A my si tady uznáváme stát, kde byl po válce neuvěřitelný bordel a nedokonalost. Jak jinak taky. Ve skutečnosti nešlo o nic jiného, než o předání moci. 
Pro mě je to datum, kdy vznikl nový stát, jehož nástupcem je dnes ČR a hotovo.

Krásný 28. říjen