Opravdický český špekáček

Čas od času mám potřebu si stěžovat a kritizovat kvalitu potravin prodávaných v naší  krásné zemičce. Po víkendové zkušenosti mám opačný problém a musím naopak chválit.

Stalo se tak v malebně zapadlém městečku v podhůří Jeseníků. V městečku ležícím v česko-polském pohraničí, nazývaném až do roku 1948 Cukmantl.

Hned během sobotní ranní kávy  jsme se domluvili, že se večer vrátíme do našich klukovských let a uděláme si pořádný oheň. Hned po povinné ranní porci kofeinu jsme proto zavítali k místnímu řezníkovi. Pan řezník nás přivítal s úsměvem, což je pro nás lidi nakažené bacilem supermarketu, téměř neznámá věc. Možná je zamračenost a neochota generálně choroba nebo symbol neosobního života ve větším městě.

Dlužno dodat, že výběr nebyl příliš velký a široký, ale na druhou stranu, kdo potřebuje 20 různých salámů a 20 druhů klobásek nebo párků? Po malé exkurzi a ochutnávce jsme si z řeznictví odnášeli tašku plnou domácích klobásek a špekáčků. Musím se přiznat - pokud jde o kvalitu uzenin jsem většinou velmi skeptický, ale když se jedná o domácí výrobky, tak jsem v klidu. Potom asi i fakt, že se jednalo o malého živnostníka, který se stará jen o ten svůj malý krámek, je pro mne podvědomě dostatečná záruka jakosti.

Večer jsem se přesvědčil o tom, jak se obyčejná a prostá věc jako je opékaní buřtů z hořčicí a kouskem chleba, může zvrtnout v téměř gastronomický zážitek. Co vám budu povídat – špekáčky byly takové jako je pamatuji coby malý klučina. Ovázané provázkem, voňavé, křupavé. Během opékání nezměnili několikanásobně svoji barvu ani velikost. Pořád to byla dobrá porce uzeniny nikoli chipolata. Dobrý večer se tímto stal ještě lepším a my máme na co vzpomínat.

Tak si tak říkám, že to možná s kvalitou není všude tak tragické a špatné???