Příběh těchto sluncem provoněných dní

Sluníčko Vás ráno roztomile probudí šimráním po tváři, povzdechnete si, „škoda, že není víkend“, dáte si silnou ranní kávu s pořádným kopancem kofeinu na probrání a hybaj do pracovního procesu.

Plánovaná a obvyklá cesta do zaměstnání vozem se staženým okýnkem, ležérně vystrčeným loktem, do toho Jarek Nohavica, pějící báseň o kometě, která však zmizela a lehkým úsměvem na rtu, se dnes však nekoná, jelikož vám autíčko ochuravělo.

Jste nuceni využít služeb pražské hromadné dopravy. Jste-li svátečním uživatelem šalin, krtků a jiných vymožeností moderní doby, nevíte, co za křest ohněm máte před sebou…

Tímto bych chtěl poděkovat všem milým lidem, kteří včera v dopoledních hodinách na lince C rozsévali svůj mošus, husté pižmo plné feromonů s afrodiziakálními účinky. Vřelé díky.

Děkuji i tobě švarný jinochu s dready, ve slunečních brýlích, s proklatě nízko staženými kalhotami a skateboardem za to výživné chrchlání a kýchání volně do prostoru bez přikrytí si úst rukou. Děkuji ti drahý hochu, zřejmě lehkou drogou mírně sjetý, že jsi mi, po mém napomenutí a dobře míněné radě, aby sis už sakra konečně dal tu pazouru před rypák, pověděl, abych byl v „coolu“. Děkuji ti, ale zároveň tě varuji, že příště ti ten skejt narvu do chřtánu…