45 let poté

Včera bylo 45. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy a bratrské pomoci spřátelených armád. Jedna z nejsmutnějších událostí naší novodobé historie.

Synonymum pro zradu, zmar a beznaděj.

Veřejným diskuzím u všelijakých článků ( hlavně těch politických ) se snažím oklikou vyhýbat, nicméně někdy výjimka potvrzuje pravidlo a podlehnu. Včera jsem pravidlo porušil a byl upřímně zděšen kolik mladých lidí nemá absolutně ponětí, co se oné srpnové noci roku osmašedesátého událo. Nebo jak oni říkají „vo co go“.

Domnívám se, že vše souvisí se vším a ten, kdo nezná minulost, nemůže se ani poučit do budoucna.

Je to jen hypotéza, ale bylo by zajímavé vědět a znát odpověď na to, kampak bychom asi dokráčeli, kdyby nebylo tanků. Třeba bychom byli vyspělým státem, korupce by nás neobklopovala na všech frontách a já nemusel poslouchat lživá prohlášení politiků, dívat se na bolševiky v parlamentu nebo na virózou zmoženého prezidenta.

Jak říkám jen spekulace, ale taky docela aktuální téma, zvláště v této době, kdy se blížíme k předčasným volbám a levicové strany si už spolu s komunisty mnou ruce...avšak národ rychle zapomíná…