Jiří Kobza
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Seznam rubrik
Jiří Kobza
Jaká by měla být kvalifikace na europoslance?
Podle průzkumu zveřejněného Radiožurnálem,mají čeští kandidáti do europarlamentu nejhorší kvalifikaci, protože jiné státy tam posílají bývalé ministry, premiéry a další vysloužilé vysoké úředníky. Pobavilo mne to, protože autory průzkumu byli opět eurobyrokraté, očividně vyděšení z nadcházející změny ve složení sněmovny, a také z nadcházejících politických změn v Evropě a z toho vyplývajícího nedostatku trafik. Asi bude o to větší bitva o úřednická místa v exekutivě EP, neboť poslanci přicházejí a odcházejí, ale aparátčíci zůstávají. Proto asi také prosazují do EP sobě rovné, kteří budou ochotnější k těm 25000 míst vytvořit další.
Jiří Kobza
Rozvrácená Ukrajina, co teď?
Model rozvracení Ukrajiny sleduje docela přesně to, co se dříve dělo v Libyji a Syrii, jako podle učebnice cíleného rozvratu země: počínaje označením vládce za padoucha, jeho svržení křičící menšinou, ustanovení slabé vlády samozvanců, třesoucích se o moc a prebendy a uvedení země do občanské války. Je zajímavé, jak to zapadá do teorií o cíleném rozvratu zemí, jak jej prezentoval John Perkins. Bohužel, s narůstajícím počtem mrtvých klesá ochota hlavních stran konfliktu k dialogu. Současně se ale otevírá veliký trh zbraní a vojenského materiálu.Takže počítám, že se tím i snižuje ochota na všech stranách přistoupit k dialogu protože pokud bude krevní msta na jedné a odbyt zbraní na druhé straně, máme před sebou stejnou situaci, jako jsme měli v Jugoslávii v 90tých letech. Jako obřčan ČR se ptám: budeme zase humanitárně bombardovat? Kořen problémů vidím v uspěchané v podpoře EU a USA demonstrantům z Majdanu, kteří si usurpovali mandát mluvit za celou Ukrajinu, který jim nenáležel, a který vyprovokoval demonstranty k radikálním akcím.Je také nezodpovězenou otázkou, kolik tam bylo vlastně skutečných oponentů prezidenta Janukoviče a kolik placených provokatérů s úkolem rozfoukat konflikt, a kdo je platil? Kdyby prezident Janukovič řešil v zárodku celou věc, stejně jako americká policie řešila akce hnutí Occupy Wall Street, udržel by pořádek. Co je nejlepším řešením? Především napnout všechny síly, musíme zabránit občanské válce v Ukrajině stůj co stůj, je pro nás příliš blízko a příliš nebezpečná. Musíme přestat selektivně podporovat znesvářené strany, tlačit na ukrajinské vedení a pomoci mu vyhnat všechny zahraniční „poradce“ a nechat Ukrajince, ať si demokraticky vyřeší ukrajinské problémy sami. To znamená utažení vnitřní bezpečnosti státu, odzbrojit bez pardonu všechny bojůvky,zabránit pašování zbraní do země, přinutit vládu bránit občany před násilím, umožnit provést v zemi řádné demokratické volby a nechat úřady Ukrajiny rezolutně vyřešit všechny snahy o rozvracení státu. Rozhodně by zemi neprospělo roztržení, ale federální uspořádání, aby jednotlivé oblasti měly větší kontrolu nad svými zdroji, je nejspíš nevyhnutelné. Roztržení by neprospělo ani NATO ani Rusku, protože čím menší bude Ukrajina mezi NATO a Ruskem, tím hůř pro všechny. Proto musíme napnout všechny síly, aby bylo dosaženo příměří a odzbrojení jednotlivých skupin. Současná situace na Ukrajině je pro Českou republiku velice nebezpečná, protože pokud dojde k prohloubení krize, čeká nás obrovská vlna uprchlíků, na kterou nejsme připraveni. Možná by stálo za to, vytvořit systém lákadel a podpor ze strany EU (nemám na mysli např.požadavek EU na zdvojnásobení ceny plynu domácnostem) pro Ukrajinu, když odzbrojí a začne fungovat. Mám na mysli např. vysoké kvoty ukrajinských studentů na evropských univerzitách, navýšené kvoty pracovních míst pro Ukrajince v EU atd. Především musíme pracovat na uklidnění situace na Ukrajině a pokusit se důsledně zabránit dalšímu selektivnímu podporování jednotlivých hnutí.To by pouze vyvolalo podporu Ruska těm ostatním, aby byly síly vyrovnané. Současně ale nezapomínejme, že jedno ze základních lidských práv, je právo na sebeurčení. Takže ukrajinské věci patří k řešení jedině Ukrajincům.
Jiří Kobza
Únosy dívek a pokrytectví islamistů v multikulturním světě
Únosy se podle všeho stávají uznávaným řemeslem islamistů (úmyslně nepíši muslimů) v rizikových oblastech. Různé sekty ať již Taliban či nigerijská Boko Haram, nalézají pro tuto činnost zdůvodnění i oprávnění v islámu. Konec konců, násilí na ženách je islámem považováno za spravedlnost a rodinné právo muže. Co si o tom myslí samotné ženy, které jsou postaveny na úroveň poloviny muže a na vlastní názor vlastně ani nemají nárok, nikoho nezajímá. Jenže to se nás dotýká velice osobně. Jak krutou cenu za svoji lehkomyslnou cestu platí obě unesené Češky, Hana Humpálová a Antonie Chrástecká a čím asi procházejí? V Balučistánu jsem byl, vím jak to tam chodí. Tam lidský život nemá žádnou cenu, tím spíše ženský život. Ale jde o naše občanky, tak se předpokládá, že české úřady, placené z našich daní, se budou snažit je z toho dostat ven. Jenže naše ministerstvo zahraničních věcí však již řadu měsíců mlčí. Proč žádný z našich osvícených poslanců neinterpeloval ministra zahraničí? Co vlastně dělají naši odvážní kariérní „diplomaté“ v Islamabádu? Proč nebyl vyslán český expediční sbor speciálních jednotek, co tak věrně slouží hned vedle v Afghanistánu pod velením USA, že by také udělali něco pro naše občanky? Prezident se podřekl před časem, že jednání běží, ale dál opět nic. Jako by ta dvě děvčata už odepsali. Tři stovky školaček, unesených v Nigerii islámskou sektou Boko Haram sice vzbudily pozornost světových médií, ale tak nějak mi přijde, že to u nás s nikým nehlo. Naše sveřepé bojovníky za Tibet a práva velryb to očividně nechává chladnými, stejně jako celý svět mlčel před hrůzami brutální genocidy ve Rwandě nebo občanské války v Kongu. Únosy dívek, jsou-li prováděny pravověrnými muslimy, jsou vlastně bohumilými skutky.
Jiří Kobza
Jsme připraveni na humanitární krizi na Urajině a exodus Ukrajinský
Hluboce mnou otřásly dvě věci. První byla strašlivá smrt lidí v Oděse v Domě odborů, takový zločin snad naposled spáchali nacisti, když vyvražďovali vesnice, které údajně podporovaly partyzány. Tou druhou bylo až zarážející ticho všech známých podporovatelů demokraticky protestujících banderovců z Majdanu, tak rychlých zavrhovatelů legitimního prezidenta, který ať byl jakýkoliv, měl v Ukrajině jakž takž pořádek a dokázal manévrovat Ukrajinou mezi Ruskem a EU docela šikovně. Jenže,odmítl podepsat nevýhodnou smlouvu s EU a navíc, jak se obávám, někdo dostal chuť ovládnout kohouty jednoho z hlavních plynovodů do Evropy, ukrajinské ocelárny a vůbec zdroje. Bylo tedy nutno se jej zbavit a tuto již tak slabou ekonomiku rozvrátit, aby mohlo přijít na „privatizaci“ státních podniků.
Jiří Kobza
Islámské tažení Evropou
Můžeme říci, že jakékoliv náboženství ve své dogmatické,ortodoxní a fanatické formě je nebezpečím pro společnost. Chci se zamyslet na jedním z nich, nad islámem. Žil jsem a pracoval v různých zemích a mezi nimi dlouho a myslím, že mám řadu zkušeností, které mohou pomoci chápání toho, co se u nás děje s muslimy.Rozhodně je nehodlám šmahem odsuzovat, mají toho dost, co bychom se my Evropané od nich mohli přiučit, například jak v Íránu zvládli 4 miliony afghánských uprchlíků v době talibanské války proti Rusům, anebo jejich úctu ke starým lidem, o které se obětavě starají a vysoce je respektují.V tomto článku se ale budu zabývat pouze tou částí české muslimské populace, té nepřizpůsobivé, netolerantní a která nenávidí náš způsob života. Podle mých zkušeností se jedná o tzv. Křičící menšinu v muslimské společnosti, která se výrazně odděluje od většinového života zde a neustále něco požaduje, bez respektu k našim zákonům. Konec konců, veřejná motlitba na Letné, ukazující jak jsou odlišní, jak jsou uzavření do své komunity, to dokazuje dost jasně.
Jiří Kobza
Kam nás vedou ukrajinské události
Tak se zdá, že se záměr rozvrátit Ukrajinu docela zdařil. Tisícovka demonstrantů na Maidanu, kteří se oháněli obrazy s Banderou, za halasné podpory Barossa a Američanů,včetně jejich věrných nohsledů u nás (Schwarzenberga ap.) svrhla legitimní ukrajinskou vládu a donutila zvoleného prezidenta uprchnout ze země. Načež se samozvanci, opět za intenzivní podpory výše zmíněných, chopili moci a začali vládnout za horečného podpisování přístupových smluv s EU. Tyto ovšem nebyly zadarmo, jednou z podmínek bylo např. zdvojnásobení cen plynu pro domácnosti (při kýžené privatizaci monopolu západním koncernem nebude počáteční zvýšení cen na něm a to se politicky vždy hodí, poučení ze zkušeností u nás, například s vodou). Zatímco hlas banderovců z Maidanu byl dostatečně legitimní k tomu aby svrhnul vládu a západ poslušně zatleskal tomu jak se zbavili diktátora Janukovyče, hlas referenda obyvatel Krymu, že s takovou Ukrajinou nechtějí být, dostatečně legitimní pro západ nebyl. Pokusy o zpochybnění způsobu a účasti na referendu, které probíhaly v našich masmédiích, byly tak hysterické, že by si s nimi nezadalo ani nacistické ministerstvo propagandy. Hm. Kdo si to asi objednal? To pan Veselovský ve své slavné masáži poslance Šarapatky nezmínil. Anebo, že by přece jenom šlo o ty námořní a letecké základny na Krymu, které by se určitě USA hodily k umístění radarů a vlastních sil? A co další města a vyhlášené samostatné republiky? USA dál nadšeně foukají do ohýnku, bijí na poplach ve strachu před Ruskem a posílají výsadkáře na dlouhodobé cvičení do Polska (nějak je mi to povědomé, že bych podobný vývoj již zažil?), co kdyby Rusové znovu zaútočili na Berlín? Rusové pro jistotu nechávají armádu v západním pohraničí. Ono se totiž dá reálně čekat, že pokud věci půjdou dále pod taktovkou západních demokracií, brzo nás čekají 100000 zoufalých ukrajinských uprchlíků, kteří se stejně jako např. v Sýrii, budou snažit zachránit holé životy a bude jim venkoncem jedno, kde to bude, tak se povalí přes hranice všemi směry. Ukrajina je dost rovinatá, nádherná střelnice. Pro obě velmoci ideální hřiště pro mocenské hrátky, východní a potažmo střední Evropa. Že by to byla jenom souhra náhod, že současně v této době Američani tlačí na země NATO aby navýšily vojenské rozpočty? V poslední době jsem slyšel několik statí od Johna Perkinse o cíleném rozvracení států třetího světa, jejich zadlužování nad možnosti splácení a následné vydrancování zdrojů. Vývoj na Ukrajině postupuje přesně podle modu operandi který prezentoval na příkladech jiných zemí. Že by to byla náhoda?
Jiří Kobza
Přizpůsobiví a nepřizpůsobiví, místní a přespolní
Během svého pestrého života jsem žil dlouho mezi muslimy na Středním Východě, pracoval v černé Africe,na Haiti a potkal spoustu lidí nejrůznějších barev a původu, vždycky někteří byli fajn, ale také tam byli ti, kteří nestáli za nic a které bych rozhodně nechtěl za sousedy. Nicméně takový rozsah byznisu s rasismem, chudobou, ožebračování a „humanismem“ jako u nás, jsem nikde jinde neviděl. I v těch nejprimitivnějších podmínkách platí, že pokud je některý z členů komunity nemohoucí, ostatní se o něj v nutné míře postarají, ale pokud se někdo snaží tuto pomoc zneužívat, je vyčleněn z komunity. V našich podmínkách se investují ohromné prostředky do tzv.začleňování nepřizpůsobivých občanů. Jenže začlenit se, znamená, že se musí přizpůsobit platným pravidlům, ale jak chce někdo přizpůsobit nepřizpůsobivého občana, který se s pravidly seznámí pouze do té míry, aby věděl na jaké dávky musí s jakou chytristikou? Začleňování a rasismus (ale pouze v cizích zemích, ne v jejich) se stává oblíbenou mantrou evropských politiků, kteří, když jim dojdou argumenty na např.Řeckou krizi, vydají zprávu o rasismu v ČR. Je zvláštní, že nikdo z nich neřekne: tak nám jich sem pár desítek tisíc pošlete, náš sociální systém to utáhne a vám to uleví. Podivné, zvláště od takových citlivých a humánně založených politiků jako Barosso a spol. To nám raději navrhnou, že k nám „přerozdělí“ ilegální utečence, zadržované v jižní Evropě. Nicméně otázka, která mne docela zajímá je tato: Při všech těch penězích, které tečou do různých vládních začleňovacích agentur, neziskovek, etnických spolků a které se ztrácejí většinou již někde cestou v nenasytné režii těchto organizací, existuje statistika, kolik nepřizpůsobivých jedinců se podařilo začlenit? Zajímaly by mne náklady na jedno úspěšné začlenění. Jako občan se musím ptát, proč mají přednost nepřizpůsobiví před přizpůsobivými starobními důchodci, kteří pracovali poctivě celý život a teď v naší „demokracii“ dřou bídu? Marně hledám spolehlivou, věcnou a pravdivou odpověď. Obchod s chudobou a s humanitární pomocí se totiž vyplácí (samozřejmě těm, kteří kontrolují peníze, rozhodně ne těm, kteří se obětavě snaží pomáhat), je to jen jeden z dalších tunelů na státní peníze. Je zde 630000 nezaměstnaných (a určitě to nejsou jenom ti nepřizpůsobiví), to je děsivé číslo, a k tomu zde pracují desítky tisíc cizinců. Paradoxem je, že často se tomu děje u zahraničních firem, které v rámci štědrých „investičních pobídek“ mají řadu výhod od našeho státu, ale raději zaměstnají cizince, protože je vyjde levněji. Slýchám na toto téma řadu někdy až podivně naivních názorů. Osobně si však myslím, že se jen noříme hlouběji do marasmu, do kterého nás uvrhli naši slavní vyjednávači o přístupu do EU a jejichž šéf nyní tak vehementně kandiduje do Evropského parlamentu s tím, že chce dát do pořádku naše vztahy s EU (?!?). Namísto aby např.obchodní řetězce měly pro získání povolení podmínku, že musí mít na regálech třeba 70% produktů tuzemské provenience (pod ztrátou licence), aby se udržela místní zaměstnanost, dále aby zahraniční montovny musely zaměstnávat české pracovníky (pod hrozbou dodatečného zdanění všech výhod), tak se jenom řeční a řeční v příjemném šeru parlamentních bufetů a nezaměstnaní Češi stojí frontu na pracáku. No a začleňování nepřizpůsobivých cizinců, tak to je vůbec komedie. Tomu, že by to bylo možné, snad nevěří ani ti nezatvrzelejší multikultinaivkové.Jsem ale rád, že se konečně někdo začal zabývat islámskými centry jako továrnami na náboženskou nesnášenlivost a nenávist vůči našemu státu a společnosti. Nemám nic proti tomu, aby zde pracovali cizinci,zejména v oborech, kde pracovníci chybí, ale jsem toho názoru, že úkolem státu je starat se v první řadě o vlastní občany, proto si ho přece platíme. Navrhuji tedy aby: 1.Rodiny, které své děti neposílají čisté a vybavené do školy, byly zbaveny dávek minimálně na dobu, než dojde k nápravě 2.Aby byla uzákoněná povinnost při celkové nezaměstnanosti nad 4% pře
Jiří Kobza
Daně a živnostníci
Neustálý rozpor mezi vytunelovanou a věčně hladovou státní kasou na jedné straně a vyždímanými poplatníky na straně druhé se blíží k příběhu o pověstnému koni, kterého majitel téměř odnaučil žrát, ale když už to skoro uměl, tak mu pošel. Pokud se podíváme do dějin, tak ti, kteří o makroekonomice a její provázanosti na každodenní život něco vědí, nevěřícně kroutí hlavou. Když ekonomika strácí sílu, je nutno ji povzbudit,nikoliv zpomalit. To již před více než 100 lety definoval americký ekonom Keynes. Margaret Thacherová razantním snížením daní výrazně zvýšila výběr daní, které posílily rekonstrukci Velké Británie v 70 a 80 tých letech. Pouze u nás, když Nomura,církve nebo další podařené akce předchozích pravicových vlád začnou ze státu vysávat další miliardy, vlády řeší situaci tím, že zvyšují daně. Přitom například jenom díky vysoké spotřební dani na pohonné látky tratíme tím, že dopravci levněji tankují v zahraničí, další miliardy na DPH. Zákazem systému Švarc došlo k tomu, že mnoho lidí, kteří se v něm živili, se stalo nezaměstnanými a přešlo z finančního úřadu na pracovní. Lidé, kteří sice dříve do státní kasy mnoho neodváděli, ale také od systému nic nevyžadovali, tak najednou houfně začali zatěžovat sociální systém tohoto státu a tak tím,že se zakázaným Švarcsystémem přestaly jejich „daňové úniky“, vznikl jejich nárok na podporu. Takže stát je na tom opět hůř. Ta samá historie se bude opakovat, pokud dojde k povinnému zavedení registračních pokladen. To totiž pro mnoho malých výrobců a obchodníků bude znamenat takové zvýšení nákladů, že uzavření jejich přivýdělku bude jednodušší. Napadá mne, zda si někdo z těch státních zaměstnanců, kteří tak horují pro jejich zavedení (žádný malopodnikatel nedostal prostor v médiích, aby se vyjádřil), vůbec dokáže představit, kolik by musel např zahrádkář vypěstovat mrkve, nebo vyrobit medu, jenom aby na tu kasu vydělal? Vsadím se, že neumí. Ale to mu samozřejmě nebrání v tom, aby prosazoval opatření proti okrádání státu těmito pěstitěli mrkve a podobnými pochybnými elementy.U těch totiž nehrozí, že kontrola z finančáku narazí na tým právníků a auditorů jako je tomu u těch opravdu velkých ryb. Takže řešení otázky zlepšení státních financí rozhodně nevidím v neustálém zvyšování daní, ale naopak v jejich snižování. Aby bača mohl ostříhat ovce, musí jim přece dát nažrat, Tak i stát, pokud chce vybírat daně, musí občanům umožnit aby je měli z čeho platit. Vrátit finance do oběhu, aby se povzbudila spotřeba a tím poptávka a tím i výroba. Napravit, co napáchal bývalý ministr financí Kalousek bude trvat dlouho, ale zatím ještě to je možné. Mírou prosperity národa totiž není výběr DPH (jíst musíme všichni), ale výběr daně ze zisku střední třídy a živnostníků, která jednoznačně určuje skutečnou produktivitu národa.
Jiří Kobza
Evropský parlament: volit či nevolit?
Minulých 10 let nás naučilo, že pod taktovkou politických stran minulých koalic i opozice, se evropský parlament a evropská komise staly odkladištěm vysloužilých nebo nepoužitelných politiků, kteří odjeli do Štrasburku či Bruselu a už o nich nikdo zde neslyšel. Navíc tato „politická reprezentace ČR v EP“ se vyznačuje jedním společným rysem: totálním odtržením od reality běžného života obyčejných lidí v ČR. Europoslanci byli rekrutováni ze světa levné parlamentní restaurace a z prostředí, kde politické kšefty a plané tlachání byly povýšeny na odbornou práci. Jsou to lidé, o kterých nikdo neví, čeho v evropském parlamentu dosáhli, co pro Českou republiku vylobovali, jak se postarali, aby nesmyslná nařízení evropské komise neztěžovala život našim občanům. Minulé parlamentní volby připravily o moc dosud neomezeně vládnoucí partaje a jejich stínové skupiny, přesvědčené, že je nemůže nic ohrozit (vždyť pracovaly 23 let na tom, aby zákonodárství, justici i policii uzpůsobili svým zájmům) a tak je naděje, že nadcházející volby do Evropského parlamentu přinesou svěží vítr s lidmi,kteří přicházejí z reálného života a tudíž umí dobře odhadnout dopady nařízení a zákonů EU na běžného občana v ČR. Je naděje, že nebude docházet k tomu, čeho jsme byli svědky během jednání o přístupových protokolech do EU, kdy o zásadních otázkách rozhodovali nekompetentní úředníci a důsledky jejich diletantismu například v zemědělství, ponese naše republika ještě dlouhé roky (minimálně do roku 2030). Bohužel, jsou to věci, které se již nedají napravit, jsou totiž pro velké země EU natolik výhodné, že není možné prohlasovat změnu. Jsou zde ale další palčivé problémy, které se týkají nás všech a kde je nutno iniciovat rozhodnutí evropské komise, například bojovat za posílení role místního referenda mapř. při provádění důlních prací nebo stavby mešit. Je nutno bránit se tomu, aby tolerantní multikulturalismus sloužil jako otvírač dveří importu netolerantního extremismu a byl zaměňován za otevřenou bránu pro dogmatiky, potažmo teroristy a organizovaný zločin. Práva menšin nesmí být na úkor práva většiny na slušný život. Evropské i státní zákony musí být vždy nadřazené jakýmkoliv náboženským či zvykovým a kmenovým právům dovezeným odkudsi z daleka. Je jasné, že ani všech 20 českých hlasů neprohlasuje samo o sobě v 700 členém parlamentu tak ambiciozní plány. K prosazení takových záměrů je nutné najít spojenectví s ostatními zeměmi střední,východní a jižní Evropy. Je tedy na voličích, aby věděli,jak jsou volby do evropského parlamentu důležité, aby zodpovědně rozhodli, komu dají důvěru aby hájil české zájmy.Je nezodpovědné nevolit.
Jiří Kobza
Ekonomické souvislosti kampaní o lidských právech
Lidská práva? Kde začíná starost o lidi a kde o business? Lidská práva se v poslední době stávají doménou druhořadých politiků, kteří využívají jako hyeny jakéhokoliv lidského neštěsí k tomu, aby se sami zviditelnili. Ještě jsem se nesetkal s člověkem, který se prezentoval jako ochránce lidských práv, aby je skutečně řešil. Problém, který se naši ustrašení politici bojí vyslovit je ten, že lidská práva nejsou jednostranná ani absolutní, vždy jsou nějaká práva na obou stranách a obě strany jednosměrně prosazovat nelze. Pokud ochránci lidských práv prosadí např.ekonomické sankce vůči nějaké zemi, kde jsou potom lidská práva zaměstnanců firem, které s touto zemí obchodovaly a kteří díky sankcím přijdou o práci? Ještě se nestalo, že by je zaměstnali ochránci. Kde jsou práva Afričanů, kteří nesmí vyvážet svoje výrobky z tvrdých dřev, protože jim to ochránci přírody zakázali? Uvědomuje si někdo ekonomický rozměr všech těch blábolů, které slýcháme z našich masmédií, o tom, s kým můžeme kamarádit a s kým nikoliv? Mluví např.pan Veselovský o tom, jak dostávají na frak lidská práva v Saudské arábii, kde jsou lidská práva v Pakistánu a jak jsou na tom státy severní Afriky, které za pomoci západu svrhly „diktátorské režimy“ a jsou uvrženy do chaosu a občanských válek? Kde jsou lidská práva 100.000 mrtvých v syrské občanské válce, kterou tak nadšeně ochránci lidských práv a exportu demokracie podporují? Nikoliv, ticho po pěšině. Kdo z nich tam jel, rozdal svůj majetek ožebračeným a zničeným rodinám, kterým bláboly nezúčastněných evropských politiků rozvrátily zemi a život? Ti nejzatvrzelejší ochránci lidských práv, většinou sedí v kavárnách nebo v kuloárech parlamentů a žvaní a žvaní... to totiž kupodivu nevyžaduje žádnou zvláštní odbornost. Pokud se podíváme kolem sebe na české zastánce lidských práv, zjistíme to samé. V bezpečí a v pohodě blábolí o tom, jak mají žít lidé na druhém konci světa, v horším případě tam jedou s nějakou delegací a svými idealistickými názory rozvrací vztahy, které diplomaté budovali desetiletí a které živily tisíce pracujících lidí u nás. Je tedy nutné zvážit základní fakt, že ani v oblasti lidských práv se neděje nic náhodou a už vůbec ne zadarmo. V momentě, kdy se začne jednat o ekonomických sankcích proti nějaké „nelidskoprávní“ zemi, tak to, co se děje ve skutečnosti, je to, že se začíná přerozdělovat její trh z hlediska dodavatelů. Naše lidskoprávní ministerstvo zahraničí přestane vydávat exportní licence do země XY, takže naši výrobci se mohou jít pást, zatímco výpadek našich dodávek neprodleně nahradí náš konkurent, který se dosud marně snažil na dotyčný trh dostat. Klasický případ byl s dodávkou vzduchotechniky ze ZVVZ Milevsko pro íránskou atomovou elektrárnu v Bušehru. Zatímco náš podnik, díky nátlaku USA přišel o zakázku za 4,5 mld.kč, technologii namísto ZVVZ s radostí dodala firma Siemens, který v USA zaměstnává zhruba 300.000 lidí. Takže jaký byl efekt sankcí? Pro cílovou zemi nulový, pro nás katastrofální. A kde že byla lidská práva našich lidí na práci a slušný život? Řekl bych vám, ale pak by to nešlo zveřejnit.Takže bych rád touto cestou vyzval ochránce lidských práv ve světě, aby hájili především lidská práva slušných lidí u nás doma v ČR a také přemýšleli o ekonomické dimenzi lidskoprávních kampaní a následných sankcí v souvislosti s nepokoji v zahraničí, např. na Ukrajině.
Jiří Kobza
Evropský parlament:nesourodá směsice cílů nebo národních zájmů?
Podle výsledků činnosti našich dosavadních europoslanců to vypadá, že v tom mají dost velký zmatek. Našich 21 nesourodých hlasů, utopených v 766 členném evropském parlamentu, v podstatě nemá žádnou váhu. Politikařením se náš (český) již tak slabý vliv ještě oslabuje a národní zájmy (na které mnohdy naši europoslanci ani nedohlédnou, jak by také mohli, když většinu života strávili v levném parlamentním bufetu a o reálném životě vědí jenom z doslechu), jdou stranou. Počátek všeho byl ještě před našim vstupem do EU, kdy Klausova vláda po rozbití RVHP a rozdělení Československa, poslušně pod taktovkou Margaret Thacherové pokračovala v rozbíjení všeho dalšího, co nám mohlo ještě dávat nějakou sílu pro vyjednávání v rámci Evropy, což bylo Višegrádského uskupení. Z toho nyní zbylo jen občasné setkání prezidentů, dají si oběd a pár drinků a zase jedou domů s pocitem dobře vykonané práce. Přitom si představme, jakou váhu pro jednání s EU mohlo mít toto uskupení, posílené o jihoevropské členy EU, celkem bychom mohli mít váhu 174 hlasů, v případě posílení o pobaltské státy by to bylo 199 hlasů. Jenže toto by bylo již výraznou hrozbou pro velké hráče v EU, protože by tato skupina byla schopna přehlasovat Francii dohromady s Německem, které mají dohromady 170 hlasů. K rozbíjení této hrozby slouží právě nekonečné lobistické handrkování, politikaření a partajničení, hrající na sobeckost jednotlivých poslanců a jejich nezájem, něčeho dosáhnout pro vlastní stát jako takový. Výsledkem je rozmělnění národních zájmů (pokud naši europoslanci o nich vůbec vědí) mezi 7 politických frakcí EP, kde naši europoslanci nedokázali ani společně být členy jediné frakce, přes kterou by prosazovali naše zájmy. Je proto nejvyšší čas začít razit v Evropském parlamentu jinou politiku, takovou politiku, která bude hájit zájmy České republiky jako celku. I když jsme rozděleni mezi jednotlivé politické strany, všichni jsme občany jedné země a pro většinu z nás, jak věřím, je stále Česká republika milovanou vlastí a nikoliv bezbrannou kořistí, ze které je nutno urvat co nejvíc, vycucat zdroje a pak ji zahodit v plen zahraniční konkurenci.Věřím, že končí doba, kdy v europarlamentu zasedají politici jako trafikanti,kdy různé vládnoucí koalice své zasloužilé nebo naopak nepohodlné členy odměnila teplým místečkem. Věřím, že je doba nástupu lidí s praxe,kteří znají život obyčejných lidí a umí si dobře představit dopady rozhodnutí europarlamentu a evropské komise na každodenní život v ČR. Chci přinést do evropského parlamentu vlastenectví, najít spřízněné poslance a začít bojovat o silnější pozici ČR. Volby do Evropského parlamentu, byť je z Čech dost daleko, nejsou nedůležitou formalitou, je to demokratický akt, který určujete i další život u nás.Mnozí, kteří volby do europarlamentu považují za nepodstatné a nevolí, netuší, že neúčastí ve volbách nahrávají právě těm trafikantům, které by nikdy nevolili. Volby jsou o občanské zodpovědnosti za budoucnost nás všech. Dobře proto rozmýšlejte, komu dáte svůj hlas.Volby do EP jsou totiž daleko více o lidech než o stranách. Navíc je dobré si všimnout, že ne každý kandidát má nějaký konkrétní program, který by bylo možno změřit, co a zda vůbec pro něj něco udělal. Mnozí se ve svých prohlášeních třesou na spolupráci s uskupeními pravé, levé, konzervativní atd. frakce a jak tam budou lobovat, jak je doběhnou, ale čeho chtějí dosáhnout, aby byl zde vČechách život o něco lepší, to z nich nevypáčíte. Vše co uslyšíte, jsou povětšině všeobecné fráze.
Jiří Kobza
Imigrace do Evropy
Vzhledem k bouřlivým diskuzím na toto téma i s ohledem na silná slova, která zaznívají, jsem se rozhodl připojit se k diskuzi na téma imigrace. Všem, kteří hlásají otevřenou Evropu,bych rád vzkázal, aby se lépe seznámili se skutečností. Právě striktní imigrační politika chrání evropany nejenom před importem radikálních filozofií, organizovaného zločinu, násilí, kriminality, terorismu ale i před přívalem levné pracovní síly. Dovolím si zde diskutovat argumenty, které zastánci otevřené Evropy užívají nejčastěji: Nedostatek pracovníků v Evropě: jako argument neobstojí, v Evropě je již rozsáhlá armáda 20 milionů vlastních nezaměstnaných a opravdu není nutné vytvářet další. Evropa vymírá, potřebuje imigranty pro zachování chodu. Bohužel to nebude fungovat, daleko lépe a levnější je výrazněji přepracovat sociální politiku a zejména uplatnit a v našem případě obnovit propoulační opatření, jejichž zbytky zrušila vláda Nečase a Kalouska. Znovuzavedení systému např. porodného, novomanželských půjček, dvouleté mateřské dovolené, vybudování sítě státních jeslí a mateřských školek, zrušení DPH na dětské pleny, dětské jídlo, a vůbec vybavení by celkem jistě usnadnilo mladým rodinám život a nastartovalo populační růst. Vyřešil by se tím nejenom problém stárnutí populace, ale i důchodového systému. Evropa potřebuje odborníky: Evropa si je přece může snadno vychovávat sama ze svých zdrojů. Pokud se jedná o nárazové poptávky po určitých profesích, EU by mohla, vytvořit mimoevropská certifikovaná školící centra, kde by se uchazeči na základě poptávky např po svářečích vyškolili, získali oprávnění a potom se mohli ucházet o práci v EU. Například IT technici, vývojáři atd, nemusí cestovat do Evropy, pracují totiž on-line v kanceláři ve svém prostředí.Tuto práci by měla rozdělovat státní evropská agentura (proboha jenom ne soukromá, to by zase schlamstly jako úžasný obchod mafie), která by jednak byla pod přísnou kontrolou proti korupci a jednak by také měla informace, kdo prošel výběrem, takže by nebylo snadné dostat se do EU na falešné doklady. Navíc obroda vlastního učňovského školství by snížilo nezaměstnanost našich lidí. Imigrace obohatí evropskou kulturu: není mi jasné, jak by evropskou kulturu obohatil například islám? Jak ukazují zkušenosti z ostatních zemí, přináší pouze neustále rostoucí požadavky muslimů na vyšší toleranci,stavbu mešit,madras a center, šátky ve školách, zrušit vepřové ve školních jídelnách, volno na motlitby, až po zavedení šaríji na řešení rodinných sporů (což ale obnáší např. také ukamenování nevěrných žen a cizoložníků).Zkuste něco takového požadovat v některé muslimské zemi. Žil jsem na Blízkém východě mnoho let a mohu všechny ujistit, že v takovém případě s vámi budou velice rychle hotoví.Navíc už s těmi, kteří v Evropě žijí, je dost problémů. Evropa jako bohatý stát by měla dát příležitost imigrantům: Evropa se v první řadě musí postarat sama o sebe a jak ukazují zkušenosti z Bruselu a Štrasburku, moc jí to nejde a je tedy k tomu ještě dost daleko. Pak se teprve může začít starat o jiné. Evropa ale rozhodně nemůže strkat hlavu do písku před problémy 3.světa, to by se v budoucnu mohlo šeredně vymstít. Musíme proto pomocí vzdělanosti umožnit vlastní rozvoj zaostalých zemí. Jsem toho názoru, že systematické vytváření vzdělávacích center mimo Evropu, které umožní např.Afričanům získat práci v jejich vlastní zemi, je nejúčinnější způsob pomoci. Síť vzdělávacích center pro různá řemesla a odbornosti (zdravotník, elektrikář,elektrotechnik,nástrojář, soustružník, mechanik atd.) by postupně umožnila růst vlastních ekonomik. Je sice dost pravděpodobné, že to vyvolá další vlnu migrace, kdy pracovníci půjdou za lepším platem do jiných zemí (jak jsem viděl např.v Africe,vzdělaní lidé šli ze zemí kde je válka,jdou do zemí, kde je klid, odtud zase do zemí s lepšími platovými podmínkami). Tady nastupuje imigrační legislativa, cizinecká policie a systém řízení imigrace. Zde už se jedná o
Jiří Kobza
Multikultura nebo invaze cizích kultur na místo tradiční místni?
Multikulturu chápu tak, že imigranti si svoje tradice, zvyky, zákony, náboženství vezou sebou do cizí země bez ohledu na to, kam jdou, tam je udržují, žijí podle nich a prosazují vůči místní kultuře. Multikulturní společnosti, kde věci jakž takž fungují, skutečně existují, ale podle toho co jsem viděl,tak pouze tam, kde původní tuzemská kultura byla vytlačena dovezenou anebo kde vlastně všichni současní obyvatelé jsou nedávní imigranti (např.USA, Austrálie). Nicméně jak ukázala aféra Cronulla Beach v Sydney, soužití dogmatických muslimů a s většinovou společností nemusí být bez problémů (skupina libanonských muslimských mladíků znásilnila křesťanskou dívku a poté u soudu prohlásili, že to je jejich právo dané Aláhem, doporučuji najít si k tomu podrobnější informace, je to opravdu politický thriller).Celá aféra hrozila přerůst v rozsáhlé nepokoje.Takže ani tam to nefunguje na 100%. Desítky mešit po celém Sydney,kde největší je srovnatelná s O2 Arénou v Praze,působí víc dojmem města v Arábii než australské metropole. Agresivní import kultury probíhá velmi systematicky-viděl jsem v Sydney i v okolí muslimy v tradičním oblečení,kteří chodili s rodinami v určité oblasti tam a zpět,posedávali, pili čaj a jak mi bylo opatrně sděleno, toto bylo jejich zaměstnání, placené přes jistou ambasádu, aby zvýraznili přítomnost islámu.Takže to co jsem viděl, nebylo tvůrčí multikulturní soužití různých skupin, ale střet kultur o příští nadvládu. V zemích, kde je stará místní kultura (Evropa, Čechy) multikulturní přístup nemá šanci na fungování zejména pro odpor původních obyvatel. Zejména v demokratických zemích sama demokracie se ukazuje bezbranná proti nesmlouvavým dogmatikům, kteří využívají všech demokratických vymožeností k tomu, aby se domohli svého, ale sami nejsou ochotni k žádným kompromisům. Bohužel je zde stále řada nezodpovědných politiků, kteří za příslib hlasů např.muslimských skupin, jsou ochotni naslibovat snad i zavedení zákona šaríja, jen aby se dostali a udrželi u moci. Ve svém důsledku, to co nyní zažíváme, je systematická snaha nekompromisních kultur a náboženství o invazi do Evropy. Z tohoto důvodu je nutné velmi opatrně řídit imigrační politiku,aby přicházeli lidé, kteří pro naši společnost budou přínosem,nikoliv zátěží. Výstavba mešit, madras nebo tzv.islámských kulturních center na našem území je velmi špatné rozhodnutí. Vždyť v drtivé vetšině islámských zemí se šíření křesťanství stále trestá smrtí! Vím, že ve slabé, zkorumpované společnosti se zájmy bohatých států prosazují snadno, ale jsme národ se starou kulturou a tradicí. Držme se jí.Je to jeden z mála odkazů našich předků, který nám ještě zůstal.
Jiří Kobza
Nezaměstnanost vs registrační pokladny
Je známou jednoduchou úměrou, že rozmach podnikání je nepřímo úměrný míře buzerace státní administrativy. Už jenom sám fakt, že o podnikatelích a živnostnících rozhodují lidé, kteří jakožto kariérní státní zaměstnanci sami v životě nikdy nepodnikali a tudíž o podnikání nemají absolutně pojem, je do nebe volající. Jako by se premiér Sobotka rozhodl jít ve stopách bývalého ministra Kalouska a dorazit z drobného podnikání to, co ještě přežilo. Návrhy zavést povině registrační pokladny jsou alarmující pro drobné podnikatele. Nevím, zda si umí někdo z navrhovatelů představit, například kolik mrkve by zahrádkář musel vypěstovat, aby si ze zisku mohl koupit registrační kasu a najmout k ní obsluhu? Nejspíš to zavře a půjde pohodlně pobírat dávky. Na druhou stranu, dodat a prodat milion kasiček, bude určitě úžasný obchod pro spřátelenou firmu, která dodá včas podklady, jak má zákon o registračních pokladnách vypadat, aby to splňovala právě jenom ta jeho. Jak propána chtějí naši mocipáni bojovat s nezaměstnaností a současně zničením desetitisíců drobných podnikatelů poslat na pracák další množství abonentů dávek? Protože ať již tito drobní pěstitelé, chovatelé, výrobci do systému nic neodvádí, hlavní věc je, že od systému také nic nechtějí. Jak snadno se to dá změnit, to ví každý, kdo má jakous takous povědomost o ekonomice. Tyto změny totiž nejenom že nepřinesou na daňovém výběru žádaný efekt, ale navíc (jako vedlejší produkt) zatíží již takto přetížený sociální systém státu. Nezbývá než zvolat se známým písničkářem: Pane Bože zaco????
Jiří Kobza
Horní zákon dělá z Čech bonanzu čekající na vyrabování
Horní zákon, který platí od roku 1988, určuje, že do 10% hodnoty vytěženého nerostu odvádí těžařské společnosti státu. Některé tedy beztrestně rabují nerosty za pouhých 0,5% a drobné dárky těm, kterým za to vděčí (zámeček a podobně). Vlády po změně režimu tuto klausuli ponechaly beze změny, protože tím umožnily všem těžařům a podobně, kteří své spojení na pravicové strany ani neskrývali, dosáhnout v krátké době obrovských majetků. Nemluvě o známých a dosud nedořešených aférách privatizace OKD a MUS, například privatizace minerálních vod (voda je rovněž nerost) probíhala tak, že „privatizátor“ koupil za babku stáčírnu a za vytěženou vodu odvádí symbolický poplatek.
| předchozí | 1 2 3 | další |
